[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

V Ý S T A V B A   O P E V N Ě N Í

 

Itálie si z První světové války odnesla trpké zkušenosti z pozičního boje v horských oblastech. Urputné boje byly vedeny v extrémních podmínkách, které si vyžádaly na některých místech více obětí, než samotná vojenská činnost. Již v průběhu války byla budována zesílená polní postavení, která v určitých oblastech již dosahovala parametrů permanentního opevnění (Dolomity, Kras). V zápolí byla navíc prováděna výstavba záchytných postavení, na kterých byla budována celá řada pevnostních objektů (například Monte Grappa). Tyto zkušenosti se posléze projevily v základní koncepci výstavby opevnění v meziválečném období.

Alpský val byl oficiálně rozdělen na tři částí - opevnění na západní, severní a východní hranici. Na počátku výstavby byla prioritní pozornost směřována do prostoru západní hranice, na obranu proti Francii. Opevňování na východní hranici začalo pouze o něco později (cca 1932). Severní hranice (hranice se Švýcarskem a Rakouskem) se středem pozornosti stala teprve na konci 30. let, kdy došlo k anexi Rakouska, i když i zde byla v předešlých letech prováděna jistá opevňovací činnost, která se však omezovala pouze na uzavření důležitých komunikací objekty typu 200, které byly umisťovány v bezprostřední blízkosti hranic.

Opevnění na hranicích s Francií bylo nazýváno "Vallo Alpino Occidentale" a mělo délku necelých 500 kilometrů. Na severu neslo opevněný název "Vallo Alpino Settentrionale" a krylo hranice se Švýcarskem (nejméně opevněné) a Rakouskem (později Německem). Na východní hranici se jednalo o "Vallo Alpino Orientale", které bylo orientováno proti Jugoslávii. Celková délka linie tak dosahovala téměř 1900 kilomtrů. V některých oblastech dosahovala hloubka obrany téměř 90 kilometrů.

První opevnění byla stavěna přímo na hranicích v místech důležitých průsmyků a komunikací. Jednalo se o velice dobře maskované a vybavené objekty, stavěné podle zásad oběžníku 200. V místech kde to bylo alespoň trochu možné byly celé tvrze, případně objekty, zcela ukryty ve skalnatém masivu, což zároveň zaručovalo jejich dostatečnou odolnost. Hlavní zbraně byly osazovány za masivní pancéřové prvky. Tvrze z tohoto období měly většinou pouze jeden vchod, uzavřený pancéřovými dveřmi, případně malou pancéřovou strážnicí umožňující blízkou obranu. Ve výjimečných případech měla tvrz také nouzový východ.

V místech, kde to nedovolovaly přírodní podmínky, bylo možné část tvrze umístit do betonových objektů na povrchu. Mohlo se jednat jak o bojové, tak o vchodové objekty. Stavěny byly z prostého betonu, stropnice a stěny byly zesilovány ocelovými profily. Ve zcela rovinatém terénu, případně na dnech hlubokých údolí byly stavěny samostatné objekty. V prvních fázích výstavby se jednalo o "poměrně" malé a dobře maskované objekty většinou pouze pro 1 - 2 těžké kulomety umístěné v pancéřových kopulích nebo ve střílnách pod betonem. Výskyt těchto objektů stavěných podle oběžníku 200 není příliš častý, v hojném počtu na ně lze narazit především na území Slovinska.

Následující výstavba podle oběžníku 7000 se týkala především zintenzivnění výstavby na všech místech předpokládaného útoku nepřítele a zesílení hloubky obrany. Stavěny byly jednoduché pevnůstky s minimem komfortu pro posádku určené k přímé palbě těžkých kulometů a protitankových kanónů. Střílny objektů byly buď pouze z prostého betonu, nebo byly zesíleny pancéřovou deskou o síle 100 mm.

Je nutné podotknout, že v dalších letech výstavby opevnění byla celá řada tvrzí a rozestavěných objektů přestavěna, nebo dokončena podle zásad oběžníku 15000. Z tohoto důvodu je možné na pevnosti pocházející z prvních let výstavby narazit většinou pouze hned v první linii opevnění v bezprostřední blízkosti hranic. Čím dále od původních hranic se opevnění nachází, tím je pravděpodobnější, že došlo k jeho přestavbě, přístavbě či úpravě v následujících letech.

Níže uvedené fotografie demonstrují postup výstavby opevnění. Jedná se tvrze stavěné podle oběžníku 15000, které se nepodařilo stavebně dokončit do přerušení opevňovací prací ve 40. letech.

Následující fotografie zobrazuje týlovou část podzemí tvrze, které bylo stavěno ve výkopu. Jednalo se o technickou část zázemí včetně ubikací, které se jako jediné podařilo dokončit. Části šalování se zde dodnes nacházejí. Dále k jedinému bojovému objektu bylo podzemí raženo (dokončeno pouze ve výlomu, na několika místech zával). Ze samotného bojového objektu byla vybetonována pouze základová deska a podstavce pro dvě střílny těžkého kulometu (výkop je dnes částečně zasypán). Velkým problémem při výstavbě byl nedostatek vody, především v krasových oblastech. Před výstavbou tak byl často budován systém nádrží a malých vodních kanálů, které zásobovaly jednotlivá staveniště.

Nedokončená tvrz typ 15000, část podzemí byla stavěna ve výkopu, část byla ražená, v popředí nádrž na vodu

Nedokončený tvrzový objekt na následující fotografii patřil do druhé obranné linie stavěné podle oběžníku 15000. Do přerušení prací se podařilo vybudovat podzemní část a dva vchodové objekty (se střílnami z prostého betonu na jejich obranu). Ze samotný bojových objektů byly dokončeny pouze základové desky a část podezdívky (maximálně do výše jednoho metru). Díky tomu je možné identifikovat velikost místností jednotlivých objektů. Zároveň je dobře patrné provedení napojení již vybetonovaných podzemních prostor na budoucí objekt. Jednou z variant proč se nepodařilo vybetonovat samotné objekty může být absence pancéřových prvků potřebných pro osazení.

Nedokončená tvrz typu 15000, stavebně dokončené je podzemí (kromě ubikací) a vchodové objekty, z bojových objektů jsou vybetonovány pouze základové desky

Na další fotografii vidíme prostor nevybetonovaného objektu malé tvrze (typ 15000) uzavírající sedlo ve druhé linii opevnění. Tvrz byla budována přestavbou a rozšířením o něco níže položeného objektu typu 7000. Z něj byla ražena podzemní chodba s napojením na nedokončený objekt kolmou štolou. Ze samotného objektu se podařilo dokončit základovou desku, podlahu střelecké místnosti a podstavec pro pancéřovou desku pro těžký kulomet. Samotná pancéřová deska byla v době přerušení výstavby již na svém místě, stejně jako obrovská hromada cementu, která se nachází dodnes (v kamenné podobě) na plošině nad výkopem.

Nedokončená tvrz typu 15000 vznikla ražbou podzemí od níže postaveného objektu typu 7000, do nového objektu vede kolmá štola, vybetonována byla pouze základová deska a podlaha střelecké místnosti s podstavcem pro pancéřovou desku pro TK

Také následující tvrz typu 15000 nebyla stavebně dokončena. Vybetonovat se podařilo podzemí a dva bojové objekty. Třetí objekt se již dokončit nepodařilo, stejně jako vchodovou část tvrze. Ta pravděpodobně vznikla přestavbou (respektive změnou v průběhu výstavby) samostatných objektů typu 7000 a jejich napojením na podzemí. Tomuto faktu nasvědčuje i velikost základových desek, která je daleko větší, než na nich postavené objekty.

Nedokončený objekt tvrze typu 15000, podzemí je ve stavu těsně po betonáži, práce byly přerušeny těsně před betonáží objektu, pancéřové prvky již byly na svém místě

V případě tohoto nedokončeného podzemí ve tvrzi typu 15000 se při výstavbě podzemí postupovalo při betonáži chodeb a vyzdívání místností ve směru od vchodových objektů dále do podzemí. Zde se shodou okolností nacházely ubikace mužstva a tudíž jedinou nedokončenou místností zůstává samotný sál ubikací. Na různých místech alpského valu je možné narazit na různé způsoby výstavby podzemních částí tvrzí. V některých případech byly komunikace vybetonovány pouze v blízkosti bojových objektů, nebo v případě malého nadloží, zatímco v místech hlouběji v masivu byly ponechány chodby v hrubém výlomu (za předpokladu dostatečně tvrdé horniny) a vybetonována byla pouze podlaha. Většinou však po hrubém výlomu podzemí byly betonovány podzemní chodby po celé délce, v místech, kde při ražbě vznikly větší prostory, byly tyto zarovnávána  navíc kamenivem. Vybetonované podzemní komunikace byly potahovány omítkou, případně ještě navíc obezdívány dutými cihlami a poté potažené omítkou. V ojedinělých případech je možné narazit také na variantu, kdy je na stropnicích přichycena na dřevěných hranolech jakási obdoba sádrokartonu (v současné době opadávající).

Nedokončené podzemí tvrze typu 15000, vyzděná je pouze část ubikací (bez omítek, zárubní, atd.)

Průběh výstavby tvrzí lze tedy stručně shrnout do několika na sebe navazujících úkonů, i když je patrně nelze příliš paušalizovat a postup se mohl v jednotlivých částech Alpského valu různit.

  1. Zaměření objektů, výstavba přístupových komunikací a potřebné infrastruktury.
  2. Ražba podzemí
  3. Betonáž podzemí
  4. Příprava základových desek objektů (pokud se ve tvrzi nějaké nacházeli) a osazení pancéřových prvků
  5. Betonáž objektů
  6. Betonáž vchodového/vchodových objektů (častěji chybí dokončené vchodové objekty, než objekty bojové, i když i zde jsou výjimky)
  7. Maskování objektů
  8. Instalace technického vybavení

Každá z částí Alpského valu se dále členila na na Armádní sbory (Corpo d´Armata), pod které spadaly jednotlivé sektory (Settore) fronty, ty se dále skládaly z podsektorů (Sottosettore), které byly tvořeny opěrnými body. V rámci opěrných bodů (caposaldo) měl každý bojový objekt, tvrz, nebo úkryt své vlastní označení.

Západní část Alpského valu (Vallo Alpino Occidentale) se tak například dělí na Armádní sbory Genova, Alessandria a Torino.

  • Genova - sektory -  Bassa Roja, Media Roja
  • Alessandria - sektory -  Alta Roja - Gessi, Strura, Maira-Po
  • Torino - sektory Pellice-Germanasca, Monginevro, Bardonecchia, Moncenisio, Baltea

V případě prvních tří sektorů (Bassa Roja, Media Roja a Alta Roja - Gessi se jedná o velmi silné linie opevnění budované v několika liniích budované v prostoru řeky Roja (Roya). V rámci poválečného uspořádání se většina těchto objektů dostala na území Francie a dodnes se zachovala ve velice dobrém stavu

Na severní hranici bylo členění následující:

  • Milano - sektory - Laghi, Valtellina
  • Bolzano - sektory - Venosta, Isarco, Pusteria
  • Treviso - sektory - Cadore-Carnia, Tarvisio

Nejméně informací je k dispozici o opevnění nacházejícím se na hranicích s bývalou Jugoslávii (Vallo Alpino Orientale), jehož naprostá většina se v současnosti nachází na území Slovinka. Členění zde bylo následující:

  • Udine - sektory - Alto Isonzo, Idria, Postumia
  • Trieste - sektory - Timovo, Carnaro, Fiume

Pevnostní objekty obsazovaly k tomuto účelu speciálně určené jednotky. Nesly označení "GaF" (Corpo di Guardia alla Frontiera) - Pohraniční stráž. První oddíly začaly vznikat v roce 1934, oficiální vznik proběhl královským dekretem 28.4.1937. Na některých místech se na předpolí nacházela také opevněná kasárna Finanční stráže (Guardia di Finanza). Počet jednotek GaF postupem let narůstal, jejich počet se zastavil na počátku 40. let na čísle 50 000. Organizační strukturou do značné míry kopírovaly jednotky strukturu opevnění - základní členění bylo na Janov, Alexandrii, Turín (západní hranice), Miláno, Bolzano, Treviso (severní hranice), Udine a Terst (východní hranice). Samostatnou jednotkou disponoval přístav Zara (Zadar - Chorvatsko).

 

 

HOME  ]

e-mail: valloalpino@seznam.cz