[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výzbroj a vybavení

 

Kulometná výzbroj

Nejrozšířenější zbraní na Molotovově linii byl těžký kulomet Maxim vz. 1910/1930 ráže 7,62 mm. Vodou chlazenému kulometu dodával munici pás na 250 nábojů umístěný v plechové bedýnce. Kulomet byl napojen na chladící systém, skládající se ze dvou plechových nádrží - na studenou a na horkou vodu. Hlaveň kulometu byla uchycena společně se záměrným dalekohledem do kulového kloubu, který uzavíral střílnu a zabraňoval tak proniknutí bojových plynů do objektu. Náboje byly odváděny skluzem mimo objekt (v případě přítomnosti diamantového příkopu), nebo do jímky pod podlahou objektu, kterou však bylo nutné po čase vybrat.

Lefeta NPS-3 pro těžký kulomet v jednom z objektů Karelského opevněného rajónu. Srpen 1941. Zdroj: SA-Kuva

Maximální teoretický dostřel byl 5000 metrů (praktický 2200) při teoretické kadenci 600 ran za minutu (praktické 250 - 300), odměru +/- 30° a náměru +/-10°. Obsluhu tvořili tři muži. Ve starších objektech na Stalinově linii byly umisťovány do jednoduchých střílen tvarovaných z betonu zesílených pouze v prostoru ústí střílny kovovou vložkou. Samotná střílna byla poměrně rozměrná, kulomet byl umisťován buď na dřevěnou, nebo na kovovou lafetu, na kterou bylo napojeno také sedátko pro střelce. Teprve v nejmodernějších objektech byl použit systém uchycení s označením NPS-3, ve kterém byly těžký kulomet a optika osazena v kulovém kloubu pevně uchyceném ve střílně objektu. Odpad nábojnic byl sveden mimo střeleckou místnost do diamantového příkopu.

 

Protitanková výzbroj

Další zbraní byla pevnostní verze protitankového kanónu ráže 45 mm vz. 34, umístěná na lafetě spolu se vzduchem chlazeným kulometem Maxim vz. 39 DS. Tento systém byl nazíván DOT-4 a byl umístěn do střílny skládající se ze dvou částí o síle 40 mm a hmotnosti 1545 kg. Hlaveň kanónu, těžkého kulometu a záměrný dalekohled KT-1 byly uchyceny do kulového kloubu o síle 230 mm. Vystřelené nábojnice byly odváděny do diamantového příkopu, případně do jímek pod objektem. Hmotnost kanónu byla 2364 kilogramů. o odměru +/- 30° a náměru od + 12° do - 12°. Maximální teoretický dostřel kanónu byl 4800 metrů (praktický 3000), kadence se pohybovala v rozmezí 20 - 25 střel za minutu. Obsluhu tvořili 4 muži.

Pevnostní protitankový kanón ráže 45mm DOT-4 v jednom z objektů Karelského opevněného rajónu. Stav září 1941. Zdroj: SA-Kuva

Těžký kulomet vz. 1939 DS byl původně projektován jako samostatná zbraň. Jako velká slabina jeho předchůdce TK vz. 1910/1930 bylo považováno jeho vodní chlazení, nehodící se pro použití v pevnostních objektech. Proto byl vyvinut nový vzduchem chlazený kulomet určený speciálně do pevnostních objektů. Bohužel již od počátku se konstruktéři potýkali s velkými problémy a i když byl kulomet zaveden do sériové výroby, přetrvávala u něj vysoká poruchovost, kterou se již nepodařilo odstranit. Z tohoto důvodu bylo upuštěno od jeho montování do kulometných střílen, kdy by jeho porucha představovala velké oslabení palebné síly a byl dodatečně montován k protitankovým kanónům. V objektech zesíleného polního opevnění byly dále používány běžné polní varianty protitankových kanónů

 

Dělostřelecká výzbroj

Pro ničení větších uskupení nepřítele a pro daleké palby byl do dělostřeleckých objektů osazován kanón ráže 76,2 mm vz. 27 a jeho pozdější modifikace vz. 38/39 a vz. 40 s označením L-17. Kanón byl spolu se zaměřovacím dalekohledem KT-4 montován do kulového kloubu o síle 160 mm. Kloub byl zasazen do střílny, která se skládala ze dvou částí o síle 40 mm (vnitřní) a 160 mm (vnější). Maximální teoretický dostřel kanónu byl 12000 metrů (praktický 7300 metrů) při kadenci 25 ran/min. Odměr kanónu byl +/- 30° a náměr od -12° do +12°. Obsluhu tvořilo 5 mužů. Kromě dělostřeleckých srubů byl instalován také do zesíleného polního opevnění a menších provizorních objektů. Starší verze pevnostního kanónu v objektech Stalinovy linie byly do střeleckých místností vestavěny s oválným pancéřovým štítem (typ M1902/1932). Jejich ochranu zesilovaly sklopné pancéřové desky.

Repasování ukořistěného pevnostního kanónu L-17 před osazením do finských fortifikací budovaných v průběhu Pokračovací války. Zdroj: SA-Kuva

Hojného využití se dočkaly také věže z vyřazené tankové výzbroje Rudé armády, pro které byly projektovány malé betonové objekty zapuštěné pod úroveň terénu, případně byly osazovány do zesíleného polního opevnění, nebo zakopávány po úroveň věže do okolního terénu. Jednalo se například o věže z tanků T-18, T-24 a T-26  s kanónem ráže 45mm. V některých případech byly původní kanóny nahrazeny dvojicí kulometů ráže 7,62 mm Děgťarev verze DT. Pro účely výstavby opevnění bylo vyčleněno okolo 700 tanků.

 

Zbraně pro blízkou obranu

Pro ochranu vchodu a zápolí objektu bylo hojně využíváno lehkého kulometu ráže 7,62 mm vz. 1929 DT nebo vz. 1927 DT. Maximální dostřel se pohyboval okolo 1500 při teoretické kadenci 600 ran za minutu (praktická okolo 100 ran za minutu). Munice byla podávána z bubnového zásobníku s 63 náboji. Střílny byly uzavíratelná pomocí malé pancéřové záklopky. Později byla vyvinuta speciální pancéřová deska s označením PZ-39. Ve střílně chránící vstupní chodbu objektu se počítalo s použitím osobních zbraní posádky.

 

Pancéřové kopule a pozorování

Hlavním zdrojem získávání informací byly pro objekty ruského opevnění periskopické pozorování. Periskop PSF a TU (zvětšení 1,5x a 4x) byly standardně používány ve všech typech objektů pro přímé a boční palby a dokonce i v polním opevnění. Typy TU-1 a Per 27 (oba zvětšení 4x) byly použity v pozorovacích stanovištích a v některých bojových objektech, PER 40 a PER 50 (oba zvětšení 10x) byly používány výhradně v dělostřeleckých srubech.

Pouze ve výjimečných případech a na nejohroženějších místech byly do bojových objektů osazovány pancéřové kopule pro pozorování a kulometnou výzbroj. Jejich koncepce vycházela z produkce pro potřeby pobřežního dělostřelectva a modernizace fortů ze začátku 20. století. Jejich použití bylo limitováno nedostatkem financí, výrobních kapacit a technologií - producent nebyl schopný vyrobit kopuli v jednom odlitku. Kopule tak byly dodávány ve třech dílech a montovány až na místě. Jednalo se o dva válcovité díly a stropní desku.

Otočná kulometná stanoviště byla specialitou Karelského opevněného rajónu a opevnění budovaného na ochranu Petrohradu, ve kterém byla také produkována. Na fotografii je zachyceno jedno z nich umístěné na náspu železničního mostu přes řeku Svir. Zdroj: SA-Kuva

Do objektů byly osazovány pozorovací zvony dvou typů, jeden z nich byl primárně určen pro pobřežní obranu. Obdobné kulometné kopule byly produkovány v několika variantách určených pro jeden nebo dva těžké kulomety. Jednostřílnová verze se skládala celkem ze 4 dílů (jedna vrchní deska) a dvoustřílnová z 5 dílů (jedna vrchní deska).

Společně s obsazením Polska v roce 1939 se do rukou SSSR dostal velký počet pancéřových kopulí instalovaných, případně připravených k instalaci v bojových objektech především v prostoru Polesí. Tyto pancéřové prvky byly hojně instalovány do nově vznikajících objektů především v Přemyšlském, Rávsko-Rusském a Strumilovském opevněném rajónu. Jednalo se především o různé typy kopulí pro těžké kulomety a v omezeném množství také o moderní zvony pro pozorování a blízkou obranu.

 

Vnitřní vybavení

Ve větších nejmodernějších objektech se nacházel agregát o výkonu 6,5 kw, který zajišťoval stálé napětí 36V. Jako rezervní zdroj energie byly používány akumulátory. Pro případ nouze byly objekty vybaveny petrolejovými lampami. V případě objektů s 1 nebo 2 místnostmi byly k osvětlení používány akumulátory, v některých případech byl malý objekt napojen na rozvodnou síť z větších objektů s vlastní strojovnou. Filtrovna byla umístěna pouze ve vícepatrových objektech, skládala se z baterie filtrů (2-6), elektrického ventilátoru a nasávání vzduchu. V malých objektech byla ventilace nahrazována používáním plynových masek. Starší objekty budované na Stalinově linii určené pro přímou palbu těžkých kulometů často postrádaly jakékoliv vnitřní vybavení. V řadě případů se dokonce počítalo s nocováním posádky v polním postavení mimo bojové objekty.

 

 

 

HOME  ]