[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výzbroj a vybavení

 

Pěchotní výzbroj

Nejpoužívanější zbraní na východní frontě se stal vodou chlazený těžký kulomet Maxim vz. 08. Ten postupně nahrazovala nová zbraň - Browning vz. 30. Pro potřeby uchycení do střílen byly zkonstruovány tři typy lafetace. První variantou bylo použití upraveného polního stojanu na třech, případně čtyřech nohách. Tato varianta navíc usnadňovala použití zbraně mimo objekt. Do pancéřových desek bylo možné uchycovat těžký kulomet pomocí kulového čepu, ve kterém byla kromě hlavně uchycena také optika. V některých případech bylo možné zbraň uchytit pomocí kolíku přímo do střílny. Kulomet měl ráži 7,92 mm a váhu 23 kilogramů. Teoretická kadence se pohybovala okolo 500 ran za minutu, maximální dostřel zbraně byl okolo 4500 metrů, praktický ovšem okolo 1200 metrů.

Pro blízkou ochranu byly používány lehké kulomety Browning vz. 28. Náboje ráže 7,92 mm byly podávány zásobníkem na 20 ran. Maximální dostřel okolo 1000 metrů s teoretickou kadencí 600 ran za minutu. Praktická kadence však byla podstatně nižší - okolo 60 ran.

 

Protitanková obrana

Problematika protitankové ochrany byla vyřešena pomocí tří kanónů. Jako první se začal používat kanón Hotchkiss vz. 85 ráže 37 mm, který poskytlo ze svých skladů námořnictvo. Maximální dostřel byl okolo 6000 metrů, účinný dostřel však byl daleko menší a klesal hluboko pod 1000 metrů. Teoretická kadence zbraně byla 30 ran za minutu.

Svého nástupce dostal kanón teprve v roce 1936, kdy byla schválena výroba kanónu Bofors vz. 36 ráže 37 mm. Vyznačoval se především větší průbojností pancíře (32 mm na vzdálenost 400 metrů, což bylo o 8 mm víc než jeho předchůdce). Tyto zbraně byly instalovány ve střeleckých místnostech v polním provedení. K některým objektům byly přistavěny úkryty pro tuto zbraň, která byla v případě potřeby umístěna do polního postavení v jeho blízkosti. Kadence zbraně byla 10 ran za minutu a účinný dostřel okolo 1000 metrů.

Do nejmodernějších objektů, především ve Slezsku a na přístupech k městu Zywiec, byla instalována protitanková zbraň v pevnostním provedení, která byla uchycena do pancéřové desky pomocí kulového čepu - vzor 38. Jednalo se o kanón ráže 37 mm vz. 37. Vystřílené nábojnice padaly do vaku zavěšeného pod zbraní. Plyny vznikající při střelbě byly pomocí ventilátoru odváděny mimo objekt otvorem nad střílnou. Stejnou zbraň bylo plánováno nainstalovat také do pancéřových věží, první várka měla směřovat na Hel a do prostoru Baranoviči na východní frontě.

 

Dělostřelectvo

Dělostřelecké sruby byly vybavovány polním dělem ráže 75 mm vz. 97 popřípadě ráže 76,2 mm vz. 02. Prvně jmenovaný typ se používal především ve Slezsku, druhý na Polesí. V některých případech byl kanón umísťován do střeleckých místností se dvěma střílnami s cílem rozšířit palebné pole. V tomto případě byla hlavní zbraň umístěna na otočném podstavci, který usnadňoval manipulaci. Betonové střílny byly osazeny dvoukřídlými uzavíratelnými pancéřovými okenicemi. Teprve nejmodernější typ 39 byl plnohodnotnou střílnou. Většina starších uzávěrů byla díky slabému uchycení v posledních letech ukradena.

V některých plánech bylo počítáno také s dělostřelectvem umístěným v pancéřových věžích. Nejednalo se však o nové konstrukční typy. V úvahu přicházely kopule Škoda jako například M.94 nebo M.02 a německé kopule H.P.T 93 popřípadě H.P.T.95. Jednalo se tak o kořistní věže, které se po skončení 1. světové války nacházely na fortech v prostoru Polska.

Některé typy kopulí, především Rakousko-Uherské provenience produkované v závodech Škoda v Plzni byly testovány na vojenském polygonu v Modlinu - jednalo se o typ M.94 a patrně otočné pozorovací věže. S jejich nasazením se pravděpodobně počítalo na východní frontě. K jedinému praktickému použití kopulí došlo u dvou otočných výsuvných věží M.02 (Škoda Plzeň), které byly přestavěny pro použití těžkého kulometu, byl jim vyroben větší a odolnější předpancíř a následně došlo k jejich instalaci do nově vybudovaných objektů ve Fortu č. II tvrze Osowiec. Věže byly "vytěženy" z Fortu Dunkowiczki tvze Přemyšl.
 

Pancéřové prvky

Kopule pro těžké kulomety

Pozorovací zvony

Pancéřové střílny

Pancéřové desky pro těžké kulomety

Pancéřové desky pro protitankové kanóny

Dělostřelecké střílny

Ostatní

 

Vybavení

K osvětlení objektů sloužily petrolejové lampy. Plánováno bylo také elektrické osvětlení, ale většinou od něj bylo upuštěno z finančních důvodů. Ventilaci zajišťovaly buď ruční nebo elektrické ventilátory, v závislosti na velikosti objektu. V mnoha případech se však větrání ukázalo být nedostatečným a proto byly přímo do střeleckých místností montovány pomocné ventilátory. Větší objekty byly vybaveny filtrovnou vzduchu, která byla umístěna buď v samostatné místnosti, nebo ve stejné místnosti jako dieselagregát. Osvětlení byly instalováno jenom v největších objektech a pouze ojediněle. Na boční stěnu některých objektů byly instalovány výkonné reflektory pro osvětlování bojiště v noci. V novějších objektech bylo instalováno zařízení pro vystřelování světlic. Pouze v experimentální fázi se nacházelo nasazení minometů do pevnostních objektů.

 

 

HOME  ]