[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

VÝSTAVBA OPEVNĚNÍ

 

Pozorovací zvon 9P7 pevnůstky č. 682

Versailleská smlouva v roce 1920 stanovila, že existující systém opevnění na hranicích s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemím (a v prostoru padesáti kilometrů na východ od Rýna) má být odzbrojen a zbourán. Německo navíc přišlo o velkou část pevností a moderního opevnění vybudovaného v průběhu války kvůli velkým územním ztrátám na úkor Francie a na východě Polska. Destrukce se týkaly také určitých lokalit podél pobřeží Baltického moře. Situace na východě Německa byla však obecně o něco příznivější. Bylo rozhodnuto, že existující fortifikace mají být zachovány ve stavu k roku 1918. Toto ujednání bylo ovšem koncipováno tak nešťastným způsobem, že hned v následujících letech začaly být vedeny debaty o tom, zda toto nařízení prakticky nedovoluje bourat původní opevnění a místo něj stavět nové modernější objekty s daleko větší bojovou hodnotou. Ať již tento závěr byl správný nebo ne, začaly již na podzim roku 1921 vznikat první poválečné projekty především úkrytů pro jednu nebo dvě výpadové jednotky. Jednalo se o železobetonové objekty se stěnami o síle jeden až jeden a půl metru (strop 0,8 metru). Podstatná část projekční činnosti až do roku 1935 se ovšem odehrávala především v mnoha kancelářích, které byly šikovně zastrčeny v hierarchii Reichswehru. Jelikož výstavba na západě byla takřka vyloučena, obrátila se pozornost na opevnění proti případnému útoku z prostoru Polska. Nutné je však podotknout, že se od samotného začátku nejednalo o opevnění obranné, ale spíše se mělo předejít nevýhodám plynoucím z války na dvou frontách - tzn. pokud by byla vedena pozemní válka s Francii, bylo by velmi pravděpodobné, že její spojenci (tedy např. Polsko nebo Československo) dostojí svým smluvním závazkům a zaútočí na Německo. Jako nejpravděpodobnější cíl počátečního útoku se po analýze taktických předpokladů jevil výpad do prostoru Východního Pruska, Pomořan a do Slezska. Zatímco Slezsko zůstalo kvůli své poloze takřka na pokraji zájmu a bylo opevňováno jenom velmi pozvolna, v Pomořanech a ve Východním Prusku byly vyprojektovány rozsáhlé obranné linie stálých opevnění. Posledním pevnostním systémem se stalo postavení mezi řekami Odrou a Wartou (Oder-Warthe Bogen), které společně s opevněním v Pomořanech (Pommernstellung), mělo tvořit předmostí Odry. Důvod byl zcela evidentní. Pokud by došlo k nečekanému vpádu do Pomořan a do prostoru mezi Odrou a Wartou, bylo by velmi pravděpodobné, že frontu by se podařilo stabilizovat až na čáře Nysa - Odra a to teprve po zničení všech mostů. To bylo nevýhodné hned ze dvou důvodů. Jednak by došlo ke ztrátě důležité dopravní tepny, jakou Odra bezesporu je a protiútok přes tak širokou řeku by byl velmi obtížný. Proto bylo nanejvýš důležité udržet pokud možno velké předmostí. A tak již v letech 1920 - 1923 došlo k modernizaci pevnostního prstence Kostrzyna, v roce 1926 vznikla linie překážek od Kostrzyna k Frankfurtu nad Odrou (tzv. Oder-Brückenkopfstellung) a nakonec v letech 1934 - 1935 opevnění na čáře Nisczhlitz - Obra (tzv. Nischlitz-Obralinie), které bylo v následujících letech rozšířeno na nejsilnější opevněné postavení proti Polsku (tzv. Oder-Warthe Bogen). Stejnou úlohu v Pomořanech sehrálo tzv. Pommernstellung, i když nikdy nedosáhlo takové síly jako jeho jižní soused.

Objekt pro boční palbu TK z roku 1928

V roce 1925 se udála jedna zásadní změna, díky které se mohlo přejít od rýsovacích prken do terénu a začít s výstavbou prvních objektů. Do tohoto roku měla v každém "větším" městě pobočku Mezinárodní kontrolní komise, která dohlížela na dodržování ustanovení Versailleské smlouvy. Ovšem všechny tyto expozitury byly zrušeny a zůstala pouze jediná a to v Berlíně. A tak ještě v prosinci roku 1925 byly vydány ženijní instrukce pro stavbu nových typů železobetonových objektů pro kulomet Maxim 08. Zároveň vznikly nové koncepce opevňování. První z nich vycházela z předpokladu modernizace starých fortů, která se týkala například Královce nebo Kostrzyna. Hlavním úkolem bylo zesílit hloubku obrany a zajistit větší protipěchotní a protitankové zátarasy. Druhou koncepcí byl systém uzlové obrany, jehož úkolem bylo uzavřít důležité komunikace a železniční uzly tak, aby došlo ke zpomalení postupujících vojsk a to výstavbou malých železobetonových objektů a připraveným polním opevněním. A tak se v roce 1926 rozbíhá výstavba v okolí Kostrzyna a Glogowa (v obou případech nová opevněná linie, v případě Glogowa pouze několik kilometrů vzdálená od Polska). Stavební práce se ovšem nepodařilo utajit. A tak je velmi záhy výstavba odhalena www.opevneni.wz.cz | Výstavba opevnění 3 Mezinárodní kontrolní komisí. Do Paříže je svolána konference k tomuto tématu, která rozhodla, že zákaz výstavby platí pro celé Východní Prusko s výjimkou tzv. Heilsbergského trojuhelníku (později zde vznikne mohutné opevnění - Heilsberger Dreieck). Výstavba je zakázána také na celém území na východ od Odry a v případě Pomořan platí 50 kilometrů široké pásmo od hranic s Polskem a od pobřeží Baltského moře. Tímto ujednáním byla fakticky zakázána jakákoliv výstavba v tomto prostoru. Z již postavených přibližně 90 objektů bylo nařízeno zhruba třetinu zbourat. Na druhou stranu bylo povoleno modernizovat již existující opevnění a to i v zakázaných zónách a navíc byly určeny i prostory, ve kterých může Německo provádět pevnostní výstavbu. V případě Oderstellung šlo tedy pouze o posunutí pevnostní linie z pravého na levý břeh.

V roce 1928 vznikají nové projekty objektů pro těžké kulomety v pancéřových deskách o síle 8 cm. Jedná se velice jednoduché malé stavby pro boční palbu. Kromě bojové místnosti obsahují pouze malou předsíň, která zároveň slouží pro potřeby protiplynové ochrany. Venkovní dveře jsou pancéřové, vnitřní jsou již pouze oplechované dřevěné. Jejich výstavba probíhá až do roku 1932. V prostoru Oderstellung bylo do té doby postaveno okolo 80 malých železobetonových objektů s maximálně dvěma místnostmi (v roce 1932 jsou již stavěny také větší oboustranné pevnůstky). Obrana byla soustředěna především v blízkosti železničních a silničních mostů, brodů a přívozů.

Oboustranný bojový objekt pro dva TK č. 711 (1932)

Rok 1933 probíhá ve znamení velkých změn v celém Německu. K moci se dostává Adolf Hitler, který se nijak netají svým postojem k Versailleské smlouvě. V rámci jeho opatření na zamezení nezaměstnanosti vzniká množství pracovních oddílů (FAD), které jsou ve velkém nasazovány na budování zátarasů a na výkopové práce. V srpnu 1933 jsou vydány směrnice na stavbu nových tříd objektů v odolnostech A až D s předepsanými tloušťkami stěn a stropů. Zároveň dochází k první standardizaci pancéřových desek, dveří, výšky místností, chodeb atd. Na řadu přichází také první použití pancéřových kopulí s jednou až šesti střílnami (na Oderstellung byla používána výhradně dvoustřílnová polokopule 3aP7 a to v objektech z roku 1935). Výstavba podél Odry však v období 1933 – 1934 probíhá pouze velmi pomalu a soustředí se do okolí větších měst.

V letech 1935 - 1936 je konečně přistoupeno k opevňování celé délky Odry v prostoru Wroclaw - Krosno. První linie objektů je stavěna přímo na jejím břehu, případně je "vestavěna" do protipovodňového valu. Na nejohroženějších místech je navíc budována druhá linie ve vzdálenosti 500 - 1500 metrů, kde těžiště obrany spočívá na objektech určených pro přímou palbu 1 - 2 těžkých kulometů. Oproti malým objektům, budovaným v první linii, zde osádka nalezla daleko více komfortu, často byla součástí objektu i ubikace pro polní jednotky působící v bezprostředním okolí. Kromě průzorů v pancéřových deskách, mohly pozorování zajišťovat také periskopy v pancéřových deskách, umístěných na stropnicích objektů, a později především pozorovací zvon 9P7. Ve stavbách z roku 1935 se jedná především o typ 9aP7, který produkovala společnost Gruson se sídlem v Magdeburgu. V případě Oderstellung hrají důležitou úlohu také pasivní úkryty pro 1 - 2 výpadové jednotky. Na exponovaných místech mohly také úkryty disponovat pozorovacím zvonem, případně periskopem v pancéřové desce. Po celou dobu bylo také budováno polní opevnění, které především v méně přístupných oblastech tvořilo páteř obrany.

Nutno podotknout, že se opevnění podél Odry nikdy netěšilo přílišné pozornosti, a tak se výstavba objektů oproti jiným liniím poněkud vlekla. I tak se však podařilo v tomto prostoru dokončit okolo 650 objektů různých typů, odolností a účelu. Hlavní část linie byla vybudována mezi Brzegem Dolnym a Nietkowicemi. Největší intenzity dosáhla výstavba v letech 1935 – 1936. Číslování objektů zahrnutých do hlavní části linie opevnění, která je v polských pramenech označována jako „Linie střední Odry“, začínalo číslem 93, poslední objekt s číslem 777 byl zabudován do náspu železničního mostu na trati Czerwiensk – Nietkowice, tedy zhruba o 800 metrů dále, než na severní straně řeky Odry začínala pevnostní linie Nischlitz-Obra.

Objekt pro přímou palbu dvou TK č. 702 (1936)

Kromě těchto objektů se však v rámci Oderstellung nachází také několik desítek objektů z let 1928 – 1932, přičemž některé z nich patrně ani nemají evidenční číslo a které byly budovány v první fázi výstavby opevnění pro ochranu mostů a brodů na řece. Právě řídká linie těchto objektů v odolnosti C pokračuje dál od č. 777 ve směru Krosno Odrzańskie. Ještě dál západním směrem se obrana soustředila na přívozy v prostoru Struminno, Retno, Polecko a na území současného Německa byl vybudován uzávěr v okolí Fürstenbergu (nyní Eisenhüttenstadt). Obdobná situace panuje také na jižním křídle Oderstellung. Objekt s číslem 93 se nachází nedaleko Brzegu Dolnego. Linie však pokračuje dál jižním směrem poměrně velkým počtem pevnůstek až po Wroclaw, zde jsou však naprosto všechny zničeny.

Jelikož se jedná o relativně dobře zachovalou opevněnou linii, která je položena nejblíže České republice (s výjimkou opevnění v Horním Slezsku), rozhodně alespoň některé její části stojí za návštěvu. Po "nejzajímavějších" místech, které se mi podařilo navštívit, vás provedou následující stránky.

 

Současný stav opevnění

K prvnímu ničení objektů došlo bezprostředně po jejich obsazení Rudou armádou. Jednalo se však o poměrně omezený rozsah destrukcí a pancéřové prvky byly ponechávány na svém místě. Demolice však pokračovaly od roku 1945 dalších 16 let. Primárním cílem byly ty objekty, které by mohly v případě budoucího válečného konfliktu bránit možný postup jednotek ve směru východ - západ a to ze strategických důvodů. To se stalo osudným naprosté většině objektů v prostoru Wroclaw – Milsko.

Navyšování valu v prostoru úkrytu č. 750

Ušetřeny byly pouze některé z těch, které se nacházely v obydlených oblastech, nebo v blízkosti důležitých komunikací (obvykle pod železničními a silničními mosty). Jistou šanci měly také pevnůstky vestavěné v protipovodňových valech a nacházející se v nepřístupných místech. V tomto případě již docházelo také k těžbě pancéřových prvků. Tomuto ničení byla ušetřena ve větší míře pouze nejsevernější část Oderstellung, která chránila přechody přes řeku ve směru sever – jih a tudíž nebyla považována za nijak použitelnou v případě budoucího konfliktu. Množství zachovalých objektů postupně narůstá v prostoru Milsko – Cigacice. Přibližně od osady Wielobloto se již nachází poměrně zachovalá linie opevnění. V prostoru Wroclaw – Milsko tak bylo zničeno něco přes 97% všech postavených objektů. Severním směrem je situace o poznání lepší a některé části linie jsou zde kompletně zachovalé.

V posledních 20 letech se však objevilo několik nových nebezpečí. Po katastrofálních povodních na konci 90. let bylo přistoupeno k rekonstrukci a navyšování protipovodňového valu v úseku Tarnawa – Krosno Odrzanskie, díky čemuž postupně mizí většina objektů vestavěných do původní protipovodňové hráze. Bezprostředně po povodních tak byla zasypána řada objektů v prostoru Cigacic, včetně těch vyzbrojených pancéřovými polokopulemi 3aP7 pro těžký kulomet. Ve směru Milska je situace obdobná. Aktuálně probíhají stavební práce v prostoru Pomorsko – Brody, kde bude v průběhu roku 2013 zavezeno několik dalších zcela zachovalých objektů (týká se úseku č. 745 – 757). V prostoru Brody – Krosno již také proběhlo jisté navyšování valů, díky kterému byly zasypány čelní strany většiny objektů, otázkou zůstává, zda zde nebudou práce dále pokračovat.

Na níže umístěné fotografii je jedna ze střeleckých místností pevnůstky č. 741, která se nachází před protipovodňovým valem nedaleko železničního mostu železnice Czerwiensk - Sulechów. Do povětří byla vyhozena patrně bezprostředně po jejím obsazení v roce 1945. Do zde zachycené desky se již "zakousl" autogen zlodějů kovů, druhá je kvůli komplikované přístupnosti zatím nedotčena.

Pevnůstka č. 741

Druhým a patrně ještě větším nebezpečím jsou zloději, kteří v posledních 15 letech odvedli neuvěřitelný kus práce. Kradeny jsou celé pancéřové zvony (3aP7 i 9P7), pancéřové desky 7P7 i pancéřové dveře a to včetně zárubní. Tam, kde bylo možné ještě v roce 2000 nalézt v podstatě zachovalé objekty, se dnes nacházejí pouze betonová torza. V některých případech je až neuvěřitelné co vše je možné ukrást. Severně od Krosna se nachází bojový objekt pro boční palbu těžkého kulometu z roku 1928, ze které bylo nedávno vyříznuto absolutně vše kovové, což především v případě zabetonovaných futer pancéřových dveří muselo dát neuvěřitelnou práci. Pancéřovou desku nezachránilo ani její částečné zasypání zeminou. Zatím jedinými objekty, od kterých se zloději drží dál, jsou ty, které byly vestavěny do protipovodňových valů. Všechny ostatní jsou nemilosrdně systematicky ničeny.

 

 

HOME  ]