N Ě M E C K Á   O P E V N Ě N Í

 

 

NĚMECKÁ OPEVNĚNÍ NA VÝCHODNÍ FRONTĚ 1925 - 1939

 

Německo vybudovalo v meziválečném období celou řadu opevnění, které se v současné době nachází téměř po celé Evropě. V předválečném období byla pozornost zaměřena především na opevňování východních hranic. Až těsně před vypuknutím války se stavební činnost přenesla na hranice Belgie a Francie. V souvislosti s obsazením řady evropských zemí započala výstavba nejmohutnější obranné linie - Atlantického valu. Jednalo se o gigantickou stavbu táhnoucí se od hranice Španělska podél pobřeží daleko za polární kruh.

V meziválečném období se ustálily tři typy opevněných linií budovaných Německem, kterým je věnován tento text:

  • Stellung - opevněná linie/postavení
  • Festungsfront - Pevnostní fronta
  • Sperrbefestigung - uzávěrové opevnění

Na úvod je nutné vysvětlit důvod a význam používaných označení pancéřových prvků, typů objektů a jejich odolností, které jsou v níže uvedeném textu hojně používány.

 

Pancéřové prvky

Pancéřové prvky používané v německém opevnění se dočkaly postupné typizace - každý typ byl evidován pod vlastním kódem. Ten se sestavoval následovně: P (Panzerteil) udává, že se jedná o pancéřový prvek. Trojčíslí před písmenem udává pořadové číslo, případně je ještě doplněno písmenem a nebo dalším číselným rozlišením. Dvě čísla následující po písmenu P vyjadřují rok vzniku konstrukčního návrhu následovně:

  • 07 rok 1934
  • 08 rok 1935
  • 09 rok 1936
  • 01 rok 1937
  • 02 rok 1938
  • 03 rok 1939

Ukázka několika málo typů pancéřových prvků první generace:

  • 2P07 Třístřílnová pancéřová kopule v odolnosti B (Panzerturm mit 3 Scharten in "B" )
  • 3P07 Třístřílnová pancéřová kopule v odolnosti B1 (Panzerturm mit 3 Scharten in "B1" )
  • 3P07 Třístřílnová pancéřová kopule v odolnosti B (Panzerturm mit 3 Scharten in "B" )
  • 4P07 Pancéřová kasemata v odolnosti B (Panzerscharten- und Deckenplatte für MG (3800x3000x200) in "B" )
  • 5P07 Pancéřová kasemata v odolnosti B1 (Stahlscharten- und Schartenplatte für MG (3400x2300x100) in "B1" )
  • 6P07 Pancéřová deska pro těžký kulomet v odolnosti B (Panzerschartenplatte für MG (3800x3000x200) in "B" )
  • 7P07 Pancéřová deska pro těžký kulomet v odolnosti B1 (Stahlschartenplatte für MG (3400x2700x100) in "B1" )
  • 8P07 Věž pro dělostřelecké pozorování (Stahlhochstand für Artillerie Beobachtung (1,33mx1,33mx1,85m) )
  • 9aP07 Zvon pro pěchotní pozorování v odolnosti C (Kleinstglocke für Infantriebeobachtung (1000x60) in "C" )
  • 9P07 Zvon pro pěchotní pozorování v odolnosti C (Kleinstglocke für Infantriebeobachtung (1000x60) in "C" )
  • 10P07 Pancéřová deska pro těžký kulomet v odolnosti C (Stahlschartenplatte für MG (2800x2000x60) in "C" )

U řady objektů vybudovaných před rokem 1934 je možné nalézt starší netypové pancéřové prvky, které se liší od později používaných. Jedná se především o různé typy pancéřových desek jak pro těžký kulomet, tak pro ruční zbraně na ochranu vchodu. K dispozici byly v různých rozměrech a tloušťkách - obvykle 2, 4 a 6cm. To samé platí také o vchodových i vnitřních dveřích, ventilaci apod.

 

Výzbroj

Opevněná postavení (Stellung) měly obsazovat polní jednotky s vlastní výzbrojí, kterou takřka výlučně tvořily vodou chlazené těžké kulomety vzor 08 - MG08. Jen pozvolně byly později nahrazovány modernějším vzduchem chlazeným těžkým kulometem vzor 34 - MG34. Protitankovou obranu zajišťovaly výjimečně instalované protitankové kanóny (nejčastěji Panzerabwehrkanone 36L/45) umístěné v úkrytech s připraveným polním palebným postavením, případně v objektech za pancéřovou deskou. V těchto objektech se nepočítalo s použitím speciální pevnostní výzbroje.

Nejrozšířenější zbraní používanou v německých opevněních se tak stal těžký kulomet. V souvislosti s novými typy kulometů se v objektech vystřídaly MG-08, MG-08/15, MG-13 a nakonec MG-34. Původně byl těžký kulomet umístěn na železném pevnostním stolku na sáňkové lafetě. V případě střelby se těžký kulomet vysunul tak, aby hlaveň částečně vyčnívala z pancéřové deska. Později bylo toto řešení nahrazeno umístěním těžkého kulometu MG-34 spolu s optikou do kulového čepu, který bylo možné vkládat jak do kopulí, tak i do potřebně upravených pancéřových desek. Kulomet se plnil pásem na 250 nábojů, umístěný v plechové bedýnce. Ve 30. letech činila dotace munice 40 500 kusů na hlaveň. Těžký kulomet tak našel své použití v pancéřových deskách, pancéřových kasematách, různých typech kopulí a polokopulí. V průběhu 40. let se ukázalo, že většina typových pancéřových desek již svojí odolností neobstojí proti nepřátelskému dělostřelectvu. Z tohoto důvodu bylo v mnoha případech osazováno do střílen několik různých plátů za sebou.

Pro potřebu výstavby "Pevnostní fronty" (Festungsfront) byly projektovány speciální typy pevnostní výzbroje, kterou měly obsluhovat speciálně vycvičené pevností jednotky. Jednat se mělo především o tyto typy zbraní:

  • 15 cm Houfnice L35 v pancéřové otočné věži (S.F.H.T.)
  • 10,5 cm kanón s dlouhou hlavní L52 v pancéřové otočné věži (lg. 10,5 cm K.T.)
  • 10 cm kanón s krátkou hlavní L26 v kasematě nebo pancéřové otočné věži (kz. 10 cm K.K. nebo K.T.)
  • 10,5 cm lehká houfnice L12 v pancéřové kopuli (l. P.H.)
  • 5 cm rychlopalný minomet v pancéřové kopuli (S.Gr.W.M.19)
  • 3,7/5 cm protitankový kanón v pancéřové kasematě nebo pancéřové otočné kopuli (3,7/5 cm K.K. nebo K.T.

S.Gr.W.M.19 - Pevnostní minomet

Velké naděje byly vkládány do 50 mm pevnostního minometu M19 s dostřelem 20 až 600 metrů. Jednalo se o zbraň pro blízkou obranu B-Werků s náměrem 48 - 87 a odměrem 360 stupňů. Celá zbraň byla umístěna v pancéřové věži, která byla zcela zapuštěna ve stropnici objektu. Samotná hlaveň byla umístěna v kulovém čepu, který se společně se zbraní mohl otáčet o 360 stupňů pomocí elektrického nebo ručního pohonu. Munice byla do zbraně podávána pomocí speciálního zásobníku na 6 kusů. Rychlost palby byla závislá na ručním nebo motorickém pohonu a kolísala mezi 30 - 120 ranami za minutu. V příručním skladu munice bylo umístěno 3 900 granátů. K většímu nasazení této velmi efektivní zbraně nikdy nedošlo a to především kvůli její vysoké výrobní náročnosti. Vyrobeno bylo okolo 140 kusů, přičemž naprostá většina z nich našla své místo v objektech Atlantického valu.

Výmetný ohňomet

Mezi obranné zbraně lze také zařadit výmetný ohňomet, který ústil na stropnici pancéřovým prstencem 420P9. Hořlavá směs byla uložena v izolované místnosti ve spodním patře. Zde pro ni byly připraveny nádrže o objemu 700 litrů. Průměrná dotace na objekt činila 2400 litrů. Z nádrže byla směs čerpána po jednotlivých dávkách, jejichž množství stačilo na 1,5 minutové hoření. Směs byla zapalována elektricky pomocí acetylenu.

Protitanková výzbroj

Protitanková výzbroj byla zpočátku výstavby německých opevnění spíše výjimečnou záležitostí. Tam kde si to vynutily okolnosti, byly nejprve stavěny úkryty pro polní protitankový kanón, který byl případně požit v otevřeném postavení vedle objektu a později byly budovány malé pevnůstky, ve kterých byl umístěn polní PTK za pancéřovou deskou. Toto řešení se následně přeneslo také do první konstrukční fáze typových objektů (Regelbau).

Ještě v době výstavby Oder-Warthe Bogen bylo započato s konstruováním vlastní řady pevnostních protitankových kanónů a děl, které se však nedočkaly většího použití. Na O.W.B. však byla nainstalována například pancéřová kasemata pro 37 mm protitankový kanón Pak K L/65 a těžký kulomet MG-34 (29P8). Pancéřová deska byla silná 200 milimetrů, beton 1,5 metru. Celé zařízení včetně pancíře vážilo 46 tun. Kadence kanónu byla 20 - 25 ran za minutu. Jediný exemplář byl instalován na tvrzi Ludendorff. V omezeném množství se tyto typy zbraní dostaly také do objektů budovaných v rámci Západního a Atlantického valu.

Dělostřelecká výzbroj

Patrně ve čtyřech exemplářích byla opět na Atlantickém valu použita kopule 73P9 pro lehkou houfnici ráže 105 mm. Kopule byla produkována ve dvou variantách s tloušťkou pancíře 42 nebo 25 centimetrů (lehčí varianta s označením 81P9). Dodnes se silnější verze zachovala ve dvou exemplářích v objektech R664 v nepřístupném areálu námořní akademie v Brestu.

Při výstavbě Festungsfront Oder-Warthe-Bogen bylo počítáno s výstavbou dělostřeleckých baterií v odolnosti A. Samotné objekty se podařilo vybudovat do úrovně spodních pater. Dle archivních fotografií se na železničním nádraží nedaleko budovaných tvrzí ještě v poválečném období nacházely složené díly pancéřových dělostřeleckých kopulí (minimálně předpancířů). Ostatní projekty z této doby zůstaly pouze na papíře, nebo ve stádiu zkoušek ve středisku Hillersleben. Jednalo se především o pancéřové otočné věže pro kanóny různých ráží.

 

Typologie objektů

K výstavbě prvních typů objektů sloužily předlohy existující již z období 1. světové války. Přesto z počátku panovala v jejich konstrukci značná volnost a objekty budované na jednotlivých liniích se od sebe značně lišily. Jejich návrhy byly většinou označovány jejich bojovým účelem, často se jejich název nacházel také v interiéru objektů v blízkosti vchodu (patrně jako vodítko pro obsazující polní jednotky). Jednotlivé nákresy nejstarších objektů tak nesly například označení - Úkryt pro těžký kulomet se střílnovou deskou  "Unterstand für ein M.G. mit Schartenplatte" - fakticky se jednalo o jednostřílnový bojový objekt pro těžký kulomet. Později se označení "Unterstand" ustálilo pro pasivní objekty, naopak bojové objekty nesly označení MG-Stand, MG-Schartenstand apod.

První typologie objektů byly identické co do skladby s typologií pancéřových prvků, pouze písmeno "P" nahradilo "B". Před ním bylo umístěno třímístné číslo udávající číslo konstrukčního výkresu, za ním se nacházelo číslo udávající rok vzniku návrhu. Část těchto objektů se od roku 1936 stala součástí ustálených typových řad pro pevnostní objekty - Regelbau (B1-1 až B1-28, Regelbau 1 - 37), jiné byly i přes velmi vysoký počet postavených exemplářů později vyřazeny. Níže je uvedeno několik příkladů těchto typů objektů pocházejících z roku 1935 a 1936:

  • 111B8 - Úkryt PTK s ubikací (PAK-Unterstellraum mit Bereitschaftsraum)
  • 117B8 - Úkryt pro výpadovou jednotku s pozorovacím zvonem (Gruppenunterstand mit Kleinstglocke)
  • 120B8 - Velitelské stanoviště praporu (Bataillonsgefechtsstand)
  • 170B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
  • 171B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
  • 172B9 - Objekt pro těžký kulomet (MG-Schartenstand)
  • 173B9 - Objekt pro těžký kulomet s pozorovacím zvonem (MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)
  • 174B9 - Objekt pro těžký kulomet s pozorovacím zvonem (MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)
  • 175B9 - Objekt pro dva těžké kumety (Doppel MG-Schartenstand)
  • 177B9 - Objekt pro dva těžké kulomety s pozorovacím zvonem (Doppel MG-Schartenstand mit Kleinstglocke)

V průběhu 30. let byl vydáván vždy na konci roku dokument "Erfahrung des Baujahres 193x" (Zkušenosti stavebního roku 193x). Jeho obsahem bylo stručné shrnutí předešlé stavební činnosti, stanovení obecného plánu včetně časového harmonogramu na příští rok a definování základních pojmů a požadavků na podobu opevnění budovaného v následujícím roce upravující již existující směrnice (Vorschrift zum Bau ständiger Befestigungsanlagen). Mimo jiné zde byly definovány tyto pojmy:

  • Werk - velké bojové objekty v odolnosti B a vyšší, primárně budované v rámci pevnostní fronty (Festungsfront). Jejich definice se postupně mírně měnila. Definován byl požadavek na minimální výzbroj a jejich kombinaci a  minimální velikost posádky, kterou objekt pojme.

  • Stand - malé bojové objekty budované v rámci opevněných linií (Stellungsbau). Zde byl naopak definován maximální počet posádky a maximální výzbroj, která mohla být v objektu umístěna - to vše také v závislosti na odolnosti objektu. Stanoveny byly požadavky na minimální plochu střeleckých místností v závislosti na výzbroji, stejně tak na prostory pro proviant, munici a rozlohu ubikací. Odolnost objektu ovlivňovala nejen tloušťku vnějších stěn, ale také vnitřních a výšku stropu. Určeny byly také prioritně používané pancéřové prvky a regulovány ty nejdražší. Striktně tak bylo určeno například to, kdy je možné použít šestistřílnovou kopuli pro dva těžké kulomety. Postupně se měnil také pohled na systém čelních a bočních paleb. Obecně byly preferovány čelní palby u objektů umístěných v blízkosti pěchotních překážek, které tvořily "Hlavní bojovou linii" (Hauptkampflinie), u objektů více v týlu byly preferovány palby boční.

  • Werkgruppe - definice tvrzí se také v průběhu let měnila. Definovány byly požadavky na minimální odolnost objektů. Dřívější požadavek na vzájemné propojení podzemní komunikací byl postupně opuštěn. Rozhodujícím kritériem bylo společné velení pro několik bojových objektů/opěrných bodů se stejným účelem.

  • Panzer-Batterie - definování skladby pancéřových baterií. Jednalo se spíše o teoretické předpoklady v druhé polovině 30. let, k jejichž realizaci nikdy nedošlo.

  • Hauptkampflinie - "Hlavní bojová linie", oblíbený to pojem již z období 1. světové války, často užívaný ve zkratce HKL definoval linii, na které bude kladen odpor nepřátelským vojskům - nejčastěji se mělo jednat o protipěchotní a protitankové překážky.

  • Stützpunkt - opěrný bod - skupina objektů obehnaná protipěchotní, případně protitankovou překážkou umožňující kruhovou obranu různou výzbrojí (těžké kulomety, PTK, děla,..)

V dalších letech následovala celá řada dalších typů objektů v různých odolnostech - viz poslední sloupec v tabulce odolností objektů. Zvláštní typové řady byly vytvořeny pro potřeby výstavby Westwallu, o kterém bude pojednávat samostatná kapitola. V roce 1938 byla navržena nová typová řada R100 v odolnosti B neu. Jedná se patrně o nejlepší typovou řadu vyprojektovanou po 1. světové válce. Nahrazovala do té doby do značné míry individuálně projektované B-Werky, které byly příliš finančně a konstrukčně náročné, přičemž jejich bojová hodnota byla poněkud diskutabilní, a to především kvůli velkým rozměrům, slabé odolnosti a chybějící protitankové výzbroji, která byla sice konstrukčně připravena, a od každého typu existovalo několik exemplářů, ale jejich hromadnému nasazení bránila patrně extrémní finanční a konstrukční náročnost.

Do typových řad byly přebírány již dříve existující konstrukční návrhy realizované na starších opevnění.  Níže je uvedeno několik příkladů:

  • Regelbau B1-1 - dříve 170B9
  • Regelbau B1-2 - dříve 171B9
  • Regelbau B1-2a - dříve 172B9
  • Regelbau B1-4 - dříve 174B9
  • Regelbau B1-5 - dříve 175B9
  • Regelbau B1-5a - dříve 803B2

Typové řady:

Budovat bylo možné také speciálně vyprojektované objekty v závislosti na poloze v terénu, v tom případě se označovaly jako "zvláštní konstrukce" (Sonderkonstruktion) se zkratkou SK. Případně se označovaly typovým číslem a příponou SK - při projektu se vyšlo z konkrétního objektu, který byl upraven pro konkrétní účely. Další speciální typové řady byly později projektovány pro výstavbu Atlantického valu, často měly pouze regionální charakter a narazit na ně tak lze pouze v určitých oblastech.

Odolnosti objektů

  • A - proti nějtěžšímu dělostřelectvu - bombensichere Bauten
  • A1 - proti 305mm moždířům - bombensichere Bauten
  • B - proti 210 mm moždířům - bombensichere Bauten
  • B1 - proti 150mm houfnicím - schusssichere Bauten
  • C - proti polním kanónům a lehkým polním houfnicím - splittersichere Bauten

 

Odolnost Síla stěn Síla zvonů Síla panc. desek Typy objektů
A 3,5 m 60 cm 25 - 52 cm plánováno pro A-werky
A1 2,5 m 42 cm 25 - 35 cm plánováno pro A1-werky
B neu 2 m 25 cm 20 cm řada R100, R500, R600, R700
B alt 1,5 m 25 cm 20 cm Regelbau 1 až 37, B-werky
B1 80 - 150 cm 12 - 16 cm 10 cm B1-1 až B1-28
C 50 - 60 cm 6 cm 6 - 7 cm C1 až C8
D 30 cm 5 cm 2-5 cm D1 až D5

 

PzW (Panzerwerk) - v roce 1939 (9.6.1939) bylo rozhodnuto všechny objekty, které disponovaly pancéřovými kopulemi a sílou stěn alespoň 1 metr označit jako Panzerwerky "Pancéřové objekty", a to ze dvou důvodů:

  • čistě propagandistických
  • ve snaze poněkud znepřehlednit skutečnou sílu dosud vybudovaných obranných linií

Z tohoto důvodu byly za Panzerwerky označeny veškeré objekty v prostoru Odra - Warta bez ohledu na to, zda splňovaly výše uvedenou definici. Rozdělení číselné řady bylo následující:

  • Východní Prusko - 1 - 300
  • Pomořany, FFOWB, Oderstellung - 301-1000
  • Západní val (Westwall) - 1001 - 4000

Označení PzW 001 získal objekt Heilsbergské linie východně od Fromborku, který se částečně zachoval dodnes, a to včetně kopule pro dělostřelecké pozorování 44P7.

 

Náklady výstavby

V tabulce níže jsou uvedeny ceny vybraných pancéřových prvků a pevnostních objektů, které byly účtovány v roce 1936. Každý typizovaný objekt měl navíc tabulkově určenou maximální cenu, kterou si mohla stavební firma účtovat za jeho realizaci.

Pancéřové prvky Cena (RM)
48P8 - deska pro vchodovou střílnu 110
10P7 - panc. deska TK - 6cm 2.500
7P7 - panc. deska TK - 10cm 4.100
5P7 - pancéřová kasemata - 10cm 7.000
9aP7 - pozorovací zvon 7.900
3aP7 - dvoustřílnová kopule TK 20.500
44P8 - kopule pro dělostřelecké pozorování 31.500
20P7 - šestistřílnová kopule TK 82.000
Projektované otočné dělostřelecké věže min. 1.000.000
   
Bojové objekty Stavební náklady (RM)
PAK-Unterstand 19.500
Unterstand 24.000
B1-1 25.000
B1-2 38.000
B1-5 40.000
B1-24 (3aP7) 60.000
B1-28 (44P8) 70.000
   

 

 

 

Výstavba opevněných postavení 1925 - 1939 (Stellungsbau)

Výstavba opevněných postavení (Stellung) vycházela ze zkušeností 1. světové války. V průběhu 30. let byly definovány požadavky na tento typ opevnění. Stavěny zde měly být v otevřeném terénu objektu o odolnosti B1, v méně přístupných místech (lesy, bažiny) v odolnosti C (u nejstarších opevnění se jednalo o odolnost D). V nejdůležitějších místech linie měly být budovány bojové objekty v odolnosti B umožňující kruhovou obranu (např. Pommerstellung). Zde bylo vyžadováno setrvání jednotek i po případném prolomení linie na jiném místě. Páteř obrany tvořily objekty pro jeden, případně dva těžké kulomety s nebo bez ubikací, pozorovatelny, velitelské a komunikační objekty a pasivní úkryty. Jednotlivý objekt by neměl mít více než dva z výše uvedených účelů. Opevnění mělo odolat palbě polních houfnic do ráže 150mm.

Postavení měly obsazovat polní jednotky s vlastní výzbrojí, kterou takřka výlučně tvořily vodou chlazené těžké kulomety vzor 08 - MG08. Jen pozvolně byly později nahrazovány modernějším vzduchem chlazeným těžkým kulometem vzor 34 - MG34. Protitankovou obranu zajišťovaly výjimečně instalované protitankové kanóny (nejčastěji Panzerabwehrkanone 36L/45) umístěné v úkrytech s připraveným polním palebným postavením, případně umístěné v objektech za pancéřovou deskou. Jednotlivé linie byly rozděleny do divizních úseků (obsazované jednou divizí pěchoty) a dále na jednotlivé úseky dle pluků. Ze stavebního hlediska byla linie rozdělena na jednotlivé stavební úseky, které byly pojmenovány obvykle dle blízké obce/města. Číslování objektů tak obsahovalo zkratku názvu úseku a pořadové číslo objektu. Narazit je možné také na abecední označení za jménem. Například na Oderstellung dva zády k sobě postavené objekty pro těžký kulomet, určené k boční palbě, postavené pod železničním mostem u Dyherfurthu (Brzeg Dolny) nesly označení D1 a D1a.

Výstavba byla rozdělena do několika fází. V první z nich došlo k zabezpečení důležitých komunikací (Sicherheitsausbau), v druhé fázi došlo k zacelení proluk mezi jednotlivými uzávěry a vytvoření souvislé linie (Verstärkungsausbau). V případě rostoucího nebezpeční, případně mobilizace byly připraveny projekty na dodatečné zesílení linie, výstavbu polního opevnění a dalších protipěchotních a protitankových překážek (Armierungsausbau). V průběhu 30. let se jednalo o nejčastěji budovaný typ opevnění. Již v průběhu realizace prvních dvou fází výstavby byla budována také rozsáhlá kabelová síť spojující jednotlivé objekty, která zároveň vedla do týlu opevnění, kde se nacházelo poměrně velké množství kabelových komor, na které se operativně mohla připojovat obsluha polního dělostřelectva.

Výřez z mapy armovacích prací v měřítku 1:10 000 severně od obce Preussendorf (Prusinowo Waleckie) - Pommernstellung. Plán z roku 1937 - černě označené objekty - existující, modrá, červená a zelená udává prioritu výstavby v průběhu armovacích prací. Celá mapa k dispozici zde

Součástí projektování opevnění v rámci výstavby opevněných postavení byla také komplexní příprava armovacích prací, které měly být provedeny v rámci mobilizace, případně na základě rozkazu k aktivaci opevnění. Na žádné z linií opevnění na východní hranici nedošlo k provedení armování. Pro tyto potřeby byly připraveny podrobné plány, které měly zesílit stávající linii opevnění s minimální hloubkou obrany na odolnou obrannou pozici s hloubkou několika kilometrů. Dodatečně měly být vybudovány další protipěchotní a protitankové překážky a polní opevnění. Pro tyto účely byl v okolí skladován stavební materiál, existovaly demoliční plány silnic, výrazných budov a mostů na předpolí (často ve značné hloubce), označeny byly lesy určené k vykácení, stejně jako prostory vhodné k zatopení. K dispozici byl podrobný rozpis stavebních prací pro jednotlivé stavební úseky se specifikovaným časovým plánem.

Výše uvedený výřez mapy v měřítku 1:10 000 zachycuje plán armovacích prací z roku 1937 severně od obce Preussendorf (Prusinowo Waleckie) v Pomořanech (Pommernstellung). Černě jsou označeny existující stavby. Modře označené objekty měli být budovány v případě armování prioritně, ve druhé fázi pak bylo postavení zesilováno červenými objekty a jako poslední měly být stavěny zeleně označené. Výstavba měla probíhat také na předpolí, čímž měla hloubka linie na nejohroženějších místech dosáhnout cca 7 kilometrů. V roce 1944 však armovací práce probíhaly zcela jinak. Tato výstavba odpovídala svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront) z 1.10.1943, a to za masivního použití typizovaných prefabrikovaných objektů - Kochbunkrů, Tobruků a v malé míře objektů řady R600.


 

Východní fronta

Zatím co výstavba opevnění na západě proti Francii nebyla dlouho možná, na východě byla situace vlivem uzavřených dohod o něco příznivější. Navíc vlivem vzniku Polska, zde existovalo jisté nebezpečí vpádu nepřítele do jinak odříznutého Východního Pruska, kterému nebylo možné dostatečně rychle přijít na pomoc. Navíc byla Polsku postoupena území s většinou existujících pevností chránících přístupy k Berlínu. První pevnostní výstavba v meziválečném období tak směřovala především do Východního Pruska a k zajištění důležitých přechodů přes Odru. Až později probíhala výstavba také na hranicích s Československem.

Od samotného začátku se nejednalo o opevnění obranné, ale spíše se mělo předejít nevýhodám plynoucím z války na dvou frontách - tzn. pokud by byla vedena pozemní válka s Francii, bylo by velmi pravděpodobné, že její spojenci (tedy např. Polsko nebo Československo) dostojí svým smluvním závazkům a zaútočí na Německo. Jako nejpravděpodobnější cíl počátečního útoku se po analýze taktických předpokladů jevil výpad do prostoru Východního Pruska, Pomořan a do Slezska. Zatímco Slezsko vzhledem k obtížné hájitelnosti zůstalo "takřka" na pokraji zájmu a bylo opevňováno jenom velmi pozvolna, v Pomořanech a ve Východním Prusku byly vyprojektovány v první polovině třicátých let rozsáhlé obranné linie stálých opevnění včetně podzemních tvrzí.

Hlavním pevnostním systémem na východě se stalo postavení mezi řekami Odrou a Vartou (Oder-Warthe Bogen), které společně s opevněním v Pomořanech (Pommernstellung), mělo tvořit předmostí Odry. Důvod byl zcela evidentní. Pokud by došlo k nečekanému vpádů do Pomořan a do prostoru mezi Odrou a Vartou, bylo by velmi pravděpodobné, že frontu by se podařilo stabilizovat až na čáře Nysa - Odra a to teprve po zničení všech mostů. To bylo nevýhodné hned ze dvou důvodů. Jednak by došlo ke ztrátě důležité dopravní tepny, jakou Odra bezesporu byla a protiútok přes tak širokou řeku by byl velmi obtížný. Proto bylo nanejvýš důležité udržet pokud možno velké předmostí. A tak již v letech 1920 - 1923 došlo k modernizaci pevnostního prstence Kostrzyna, v roce 1926 vznikla linie překážek od Kostrzyna k Frankfurtu nad Odrou (tzv. Oder-Brückenkopfstellung) a nakonec v letech 1934 - 1935 opevnění na čáře Nisczhlitz - Obra (tzv. Nischlitz-Obra-Linie), které v následujících letech bylo zesíleno na nejsilnější opevněné postavení proti Polsku (tzv. Festungsfront Oder-Warthe Bogen). Stejnou úlohu v Pomořanech sehrálo tzv. Pommernstellung, i když nikdy nedosáhlo takové síly jako jeho jižní soused.

Zajímavě se situace vyvíjela také ve Východním Prusku, kde byly postupně postaveny následující linie: Ortelsburger Waldstellung, Heilsbergstellung, Befestigungsraum Lötzen (Stellungen bei Lötzen) a Hohensteinstellung. Jednalo se o pevnostní linie různého charakteru a odolnosti. Stavěny zde byly malé objekty určené k přímé palbě těžkých kulometů, umístěných za pancéřovou deskou. Pouze na nejohroženějších místech byly stavěny objekty pro protitankové kanóny, případně byla výzbroj umístěna do pancéřových kopulí. Opevnění vyšší bojové hodnoty, ovšem pouze s uzlovým charakterem obrany zde bylo vybudováno až v letech 1940 - 1941 pod souhrnným názvem Grenzstellung a zesílení se dočkaly na konci třicátých let také některé úseky opevnění v okolí Lötzenu (Gizycka).

 

Pro tyto účely byly zřízeny Pevnostní stavení skupiny (Festungsbaugruppe), které měly v roce 1935 před jejich reorganizací následující strukturu:

Východní Prusko Königsberg - Sever
  Königsberg - Jih
  Lötzen
Pomořany, Braniborsko, Slezsko Deutsch-Krone
  Neustettin
  Küstrin
  Breslau
  Gloggau
Bavorsko Weiden

 

V jejich kompetenci byla výstavba opevnění ve svěřených oblastech. Výstavba rozsáhlejších linií jako byla například Pomořanská pozice (Pommernstellung), nebo Postavení na Odře (Oderstellung) byla rozdělena mezi více organizačních jednotek. Níže je uveden výčet hlavních pevnostních linií na východní frontě budovaných do vypuknutí války:

Východní Prusko Heilsbergstellung
  Hohensteinstellung
  Befestigungen bei Lötzen
  Ortelsburger Waldstellung
  Christburgstellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno
Pomořany, Braniborsko, Slezsko Pommernstellung
  Oder-Warthe-Bogen (Festungsfront)
  Oderstellung
  Oder - Annaberg Stellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno
  Neissestellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - vybudovány 3 objekty
  Hotzenplotz-Oder Stellung - projekt čekající na rozkaz k zahájení výstavby - nerealizováno
  Katzbachstellung - projekt čekající na orzkaz k zahájení výstavby - nerealizováno
Bavorsko Bayerisch-tschechische Grenzstellung

V první polovině roku 1936 probíhala v souvislosti se zintenzivněním stavebních prací reorganizace a rozšíření jednotek odpovědných za výstavbu a údržbu opevnění pod označením "Festungs-Pionierstab". Řada z nich se postupem let stěhovala v rámci válečné expanze Německa po téměř celé Evropě. Zatímco ty, které byly dislokovány na východní frontě se s ní fakticky stěhovaly hluboko do Ruska, aby v roce 1945 byly většinou zpět v Německu, řadu jiných zastihl konec války například v Chorvatsku nebo Norsku. Níže uvedený výčet není kompletní, týká se výhradně jednotek vzniklých do roku 1939.

Festungs-Pionierstab 1 vznik 1.3.1936 reorganizací Pevnostní stavební skupiny (Festungsbaugruppe) Königsberg - Jih
Festungs-Pionierstab 2 vznik 1.3.1936 reorganizací Pevností stavební skupiny (Festungsbaugruppe) Königsberg - Sever
Festungs-Pionierstab 3 Lötzen (Giżycko)
Festungs-Pionierstab 4 vznik 1.3.1936 reorganizací Pevnostní stavební skupiny Deutsch-Krone (Wałcz)
Festungs-Pionierstab 5 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Neustettin (Szczecinek)
Festungs-Pionierstab 6 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Küstrin (Kostrzyn)
Festungs-Pionierstab 7 vznik 1.4.1936 z Festungsbaugruppe Küstrin (Kostrzyn) se sídlem v Zielenzigu (Sulęcin)
Festungs-Pionierstab 8 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Breslau (Wroclaw)
Festungs-Pionierstab 9 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Glogau (Glogow)
Festungs-Pionierstab 10 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Heilbronn
Festungs-Pionierstab 11 vznik 2.3.1936 v Karlsruhe
Festungs-Pionierstab 12 vznik 2.3.1936 Ludwigsburg
Festungs-Pionierstab 13 vznik 2.3.1936 Büdingen a od 1937 sídlem Trier
Festungs-Pionierstab 14 vznik 8.2.1936 z Festungsbaugruppe Aschaffenburg
Festungs-Pionierstab 15 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Miltenberg od 1.7.1936 se sídlem ve Freiburgu
Festungs-Pionierstab 16 vznik 1.3.1936 z Festungsbaugruppe Weiden, od 1.2.1938 sídlem Oppeln (Opole)
Festungs-Pionierstab 17 vznik 10.10.1937 Homburg
Festungs-Pionierstab 18 vznik 10.10.1937 Offenburg
Festungs-Pionierstab 19 vznik 1.1.1938 Trier
Festungs-Pionierstab 20 vznik 12.10.1937 Landau
Festungs-Pionierstab 21 vznik 1.4.1938 Jülich
Festungs-Pionierstab 22 vznik 1.4.1939 Düren
Festungs-Pionierstab 23 vznik 3.4.1938 Bitburg
Festungs-Pionierstab 24 vznik 3.4.1938 Saarbrücken
Festungs-Pionierstab 25 vznik 1.12.1938 Allenstein
Festungs-Pionierstab 26 vznik 25.1.1939 Gleiwitz (Horní Slezsko)
Festungs-Pionierstab 27 vznik 1.2.1939 Kreuzberg (Horní Slezsko)
Festungs-Pionierstab 28 vznik 1.2.1939 Breslau (1.11.1939 přeložen na západ do prostoru Goch - Kleve)
Festungs-Pionierstab 29 vznik 19.9.1939 Troppau (Opava), záhy přeložen do Frýdku-Místku

 

Poměrně dlouhou dobu byl problém lokalizovat jednotlivé objekty většiny opevněných linií na východní frontě, které se ve většině případů v současnosti nachází na území Polska, a to i přes existenci mapových podkladů, které nejsou příliš přesné. Lokalizace řady pevnostních staveb například na Pomořanské linii nebo na některých linií v bývalém Východním Prusku byla velmi obtížná a dokázala řádně znechutit jejich průzkum. Změnu přinesla až postupná aktualizace polského geoportálu o letecké laserové skenování (Airborne Laser Scanning), díky kterému je možné přesně lokalizovat velkou část opevnění především v zalesněném terénu. Opevněním nacházejícím se aktuálně na území Ruska se níže uvedený text nevěnuje - k jeho aktuálnímu stavu není k dispozici příliš informací.

 

 

Ortelsburger Waldstellung

 

Ortelsburgská (nyní Szczytno) lesní pozice je poměrně unikátním příkladem opevněné linie vybudované v druhé polovině 20. let. Většina objektů se navíc dodnes zachovala v dobrém stavu, ovšem zbavená naprosté většiny vnitřního vybavení. Historie zdejšího opevnění sahá až do druhé poloviny 90. let 19. století, kdy zde pod stejným názvem byla vyprojektována opevněná linie, tvořící křídlo k hlavnímu opevnění uzavírajícím průchody mezi Mazurskými jezery mezi Gizyckem (Lötzen)  a Ruciane-Nida (Rudczanny). V letech 1900 - 1908 bylo vybudováno 36 dvoupatrových blokhausů, které byly umístěny přibližně 1 kilometr od sebe. Zalesněný prostor mezi nimi byl vykácen a opatřen dvojitou řadou protipěchotních překážek a dřevěným plotem. Konstrukce staveb byla cihlovo-betonová. Ve spodním patře se nacházely ubikace a střílny ručních zbraní a kulometů opatřené pancéřovými deskami, v horním patře se původně nacházela otevřená palebná postavení, která byla dodatečně opatřena betonovým ochranným límcem a střechou. V rámci mobilizačních prací v letech 1914 - 1915 bylo vybudováno dodatečných 44 dřevěných blokhausů obdobné konstrukce, které zahušťovaly obranu. Vzdálenost mezi jednotlivými objekty tak klesla na 500 metrů. V okolí Szczytna byly vybudovány také dva pěchotní opěrné body (I-Werky) a jedna kulometná věž (MG-Turm) - viz mapa. Hlavním úkolem bylo bránit nenadálým útokům jezdectva a případné zpomalení a rozptýlení útočící pěchoty, což by poskytlo čas pro vlastní mobilizaci. Za 1. světové války zdejší opevnění nesehrálo významnější úlohu.

Pasivní úkryt (Gruppenunterstand) z roku 1925-1926 nedaleko osady Polom (Spychowo)

Ortelsburger Waldstellung - pasivní úkryt (Gruppenunterstand) z roku 1925-1926 nedaleko osady Polom (Spychowo). Stav: 2018

Zatím co Versailleská smlouva v roce 1920 stanovila, že existující systém opevnění na hranicích s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemím (a v prostoru padesáti kilometrů na východ od Rýna) má být odzbrojen a zbourán, byla situace na východě o poznání příznivější. Bylo stanoveno, že existující fortifikace mají být zachovány ve stavu k roku 1918. Toto ujednání bylo ovšem koncipováno tak nešťastným způsobem, že hned v následujících letech začaly být vedeny debaty o tom, zda toto ustanovení prakticky nedovoluje bourat původní opevnění a místo něj stavět nové modernější objekty s daleko větší bojovou hodnotou. Ať již tento závěr byl správný nebo ne, začaly již na podzim roku 1921 vznikat první poválečné projekty především úkrytů pro jednu nebo dvě výpadové skupiny. V případě Ortelsburger Waldstellung tak bylo v letech 1925-1926 nahrazeno několik původních blokhausů železobetonovými pasivními úkryty. Jednalo se o typizované stavby, patrně pouze v provedení pro jednu výpadovou jednotku. Vstup do zalomené chodby byl chráněn pomocí mříží, ve stěně byl také otvor sloužící pro větrání, jako nouzový východ a pro manipulaci s výzbrojí a municí. Vchod byl chráněn pomocí střílny, která byla uzavíratelná pomocí pancéřové desky, kterou bylo možné zasunout do ocelových háků uchycených do stěny. Vchod z předsíně, která zároveň sloužila k umístění těžkého kulometu a munice, do ubikace disponoval oplechovanými dřevěnými dveřmi. Kapacita úkrytu o rozměrech 2x3 metry byla 16 sedících vojáků, případně zde bylo možné umístit dřevěné postele pro 12 lidí. Až na konci 30. let zde byly instalovány typizované skládací postele, které snížily kapacitu na 6. Stěna k nepříteli měla sílu 100 cm, ostatní stěny 50 cm a strop 80 cm. Ten byl zesílen pomocí ocelových nosníků, mezi které byl zasunut silný plech jako ochrana před odletujícími úlomky betonu. Interiér ubikací byl vymalován bílou barvou s barevným vzorem. Týlová stěna s vchodem byla po stranách objektu prodloužena, aby se předešlo případnému zasypání vchodu zeminou při dělostřelecké palbě. Za pozornost u těchto objektů stojí velmi kvalitní stavební zpracování.

Tato stavební činnost byla odhalena Mezinárodní kontrolní komisí v roce 1926 a roku následujícího bylo v Paříži rozhodnuto, že na rozdíl od jiných lokalit, kde byla zjištěna výstavba nových opevnění, je možné zdejší opevnění ponechat (v celé řadě jiných případů byla nařízeno nové stavby odstranit). Toto rozhodnutí vedlo k další, kontrolní komisí monitorované výstavbě, která však především kvůli nedostatku finančních prostředku probíhala velmi pomalu. Stavební práce byly definitivně ukončeny na konci 20. let, přičemž modernizovány byly pouze nejohroženější úseky. Od roku 1927 byly budovány pasivní úkryty ve dvou variantách - pro jednu, nebo pro dvě výpadové jednotky. Odolnost a rozměry objektů jsou obdobné jako u výše popsaného. Ubikace disponovaly rozměry 2x3 metry, i když v některých případech byly o něco větší. V případě objektu pro dvě výpadové jednotky disponovaly ubikace samostatnými vchody z předsíně a navíc byly také propojeny uvnitř. Způsob propojení místností se v navštívených objektech také drobně liší. Největší změnou je osazování typizovaných pancéřových prvků. Vstup již nedisponuje mřížemi, ale použito bylo dvoudílných pancéřových dveří o síle 3cm, přičemž v horním díle byl umístěn také nouzový východ. Uvnitř byly osazovány do futer dvoje dveře - dvoudílné pancéřové a protiplynové. Také střílny na ochranu vchodu získaly typizované střílny (pancéřové desky) s posuvným uzávěrem. Také u těchto staveb došlo v druhé polovině 30. let k výraznému snížení kapacity instalací moderního vnitřního vybavení.

Pasivní úkryt pro dvě výpadové jednotky (Doppelgruppenunterstand) z roku 1929  nedaleko osady Polom (Spychowo)

Ortelsburger Waldstellung - pasivní úkryt pro dvě výpadové jednotky (Doppelgruppenunterstand) z roku 1929  nedaleko osady Polom (Spychowo). Stav: 2018

Stavební činnost se na tuto linii ještě dvakrát vrátila. V letech 1937 - 1939 byly vybudovány u důležitých komunikací malé kulometné objekty pro přímou palbu. Výstavba tedy měla uzávěrový charakter za použití typizovaných objektů, jejichž tloušťka stěn kolísala v rozmezí 30-50cm. Interiér byl obložen vlnitým plechem, střílnu chránila pancéřová deska 422P01 o síle 3 cm. Tento typ objektů byl hojně budován na východních hranicích s cílem ochrany oblastí s předpokládanou koncentrací armády pro plánovaný útok na Polsko.

V roce 1944 bylo zdejší opevnění zahrnuto do nově budované obrany Východního Pruska. Tato výstavba odpovídala svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront) z 1.10.1943, a to za masivního použití typizovaných prefabrikovaných objektů "Kochbunkrů" a v malé míře objektů řady R600 (viz níže umístěná mapa).

 

 

Navštívené lokality

  • Naučná stezka v okolí obce Polom
  • Úkryty u jezera Walpusz

 

 

Heilsbergstellung

 

Pod označením Heilsbergská linie (Heilsbergstellung, případně Heilsberger Dreieck/Heilsbergský trojúhelník) se skrývá donedávna příliš neprozkoumané opevnění, obecně považované za z naprosté většiny zničené na konci 2. světové války. Při průzkumu se nebylo po dlouhá léta příliš čeho chytit. Změnu přineslo až vydání dvou map - nejprve Trojkat Lidzbarski - Mapa turystyczna fortyfikacji na terenie Nadlesnictwa Orneta a Trójkat lidzbarski - Odcinek I Frombork - Ploskinski Mlyn. A současně také rozšíření polského Geoportálu o letecké laserové skenování (Airborne Laser Scanning), díky kterému je možné přesně lokalizovat velkou část objektů. Inventarizační mapy jednotlivých úseků jsou k dispozici v NARA (National Archives and Records Administration) a nově také online na portálu germandocsinrussia.org.

Po odhalení opevňovacích prací prováděných v polovině 20. let na různých místech Německa bylo v roce 1927 v Paříži stanoveno, že zákaz výstavby platí pro celé Východní Prusko s výjimkou tzv. Heilsbergského trojuhelníku. Výstavba byla zakázána také na celém území na východ od Odry a dále ve vzdálenosti 50 kilometrů od hranic s Polskem a od mořského pobřeží. Na druhou stranu bylo povoleno modernizovat již existující opevnění a to v některých případech i v zakázaných zónách a navíc byly určeny i prostory, ve kterých může Německo provádět pevnostní výstavbu. Právě Heilsbergského trojúhelníku bylo využito k výstavbě vůbec první silné obranné linie v meziválečném období. Jejím hlavním cílem bylo blokovat přístupy ke Königsbergu (nyní Kaliningrad). Důvody k výstavbě lze spatřovat také v obavě ze sousedního Polska, které se nijak netajilo plánem, zaútočit v případě konfliktu s Německem na Východní Prusko, které ve 20. letech nedisponovalo kvůli limitům na velikost armády téměř žádným dělostřelectvem, k dispozici byla jedna divize pěchoty, dva jezdecké pluky a jeden ženijní prapor. Částečně byl tento problém řešen vznikem hraničních jednotek a přenesením kompetencí v některých činnostech na civilní sektor. V případě vypuknutí válečného konfliktu nebylo možné bránit celý prostor Východního Pruska, a proto byly vybrány dvě oblasti, ve kterých by následně mohla proběhnout mobilizace a vyzbrojení nově sestavených jednotek. Jednalo se o prostor v okolí Königsbergu (Festung Samland a později Heilsbergstellung), kde starší opevnění sloužilo zároveň jako reduit a okolí Gizycka s využitím staršího opevnění z období 1. světové války (Lötzener Seenstellung). Do plné bojové připravenosti mělo být zdejší opevnění uvedeno do 10 dnů od rozkazu. To předpokládalo výstavbu dalších objektů a různých typů protitankových a protipěchotních překážek.

Terénní průzkum a zaměřování objektů zde probíhalo v letech 1928 - 1929, nedlouho poté započala výstavba prvních objektů. Začátek intenzivních stavebních prací spadá do roku 1932, kdy byly vybudovány stovky objektů v prostoru mezi Tafter See (jezerem Taftowo) a řekou Alle (Lyna), čímž byla dodržena vzdálenost opevnění 50 kilometrů od moře. Tato mezera byla zacelována od roku 1934. V letech 1936 - 1937 došlo k zesílení linie na nejohroženějších úsecích a podél celé linie byly budovány v týlu postavení pasivní objekty sloužící jako velitelské, komunikační a pozorovací stanoviště.

Linie tak po dokončení výstavby začínala severně od Frauenburgu (Frombork), pokračovala jihovýchodním směrem k řece Passarge (Pasleka), podél které vedla s výjimkou několika předmostí až do soutoku s řekou Walsch (Walsza). Obě tyto řeky bylo možné zahradit pomocí stavidel a tím vytvořit rozsáhlé zatopené oblasti. Odtud pokračovalo opevnění zalesněným a poměrně bažinatým terénem severně od Wormdittu (Orneta) a postupně směřovalo severovýchodním směrem k řece Alle (Lyna), nechávajíc v předpolí města Heilsberg (Lidzbark Warmiński) i Bartenstein (Bartoszyce). Severnímm směrem probíhala linie podél již zmíněné řeky Alle (Lyna) včetně předmostí a dále Deime (Дейма) až do Kurské zátoky (Kurisches Haff). Inventarizace objektů z roku 1944 udává 1003 vybudovaných objektů, z toho 484 v odolnosti B1 a 519 v odolnosti C a D, součástí linie navíc bylo také dalších 25 objektů podél řeky Deime (Дейма) pocházejících ještě z období 1. světové války. Heilsbergské opevnění bylo rozděleno do osmi divizních úseků. Jak již název napovídá, pro obsazení každého z nich bylo zapotřebí jedné divize pěchoty, které však nebyly v daném prostoru k dispozici. První úsek začíná u Frauenburgu, v současné době se pět úseků a část šestého nachází na území Polska, ostatní na území Ruska v Kaliningradské oblasti. Přibližný počet vybudovaných objektů v jednotlivých úsecích uvádí tabulka níže.

Divizní úsek Počet vybudovaných objektů
1 115
2 96
3 180
4 166
5 149
6 102
7 103
8 92

K dispozici je také přibližná skladba postavených objektů. Vybudováno bylo přibližně 800 jednostřílnových objektů pro těžký kulomet, oproti tomu dvou a třístřílnových maximálně několik desítek, u pěti objektů byla hlavní výzbroj umístěna v pancéřové kopuli 3P7, 4 objekty disponovaly kromě těžkého kulometu také protitankovou výzbrojí, cca 220 objektů představovaly různé typy pozorovatelen, úkrytů, velitelských nebo komunikačních stanovišť. K dispozici byla také hustá kabelová síť, na kterou se mohlo připojovat také polní dělostřelectvo umístěné v polních postaveních v týlu pozice. O stavu a podobě objektů, které se dnes nacházejí na území Ruska není k dispozici mnoho informací s výjimkou několika fotografií.

V roce 1932 byly budovány dva základní typy bojových objektů určených pro jeden těžký kulomet a pasivní úkryty, také ve dvou provedeních lišících se pouze odolností (sílou stěn). Bez ohledu na odolnost byl interiér tvarován pomocí vlnitého plechu. Osazovány zde byly netypové pancéřové prvky - střílny a dvoudílné, případně jednodílné dveře. Stavba byla provedena podle navštívených trosek z prostého betonu. V případě vysoké hladiny spodní vody, což nebylo v případě zdejšího opevnění nic neobvyklého, byla nejprve vybudována betonová "vana" do které byl následně postaven samotný objekt.

Pasivní úkryty budované v roce 1932 disponovaly jedinou místností, k dispozici zde byla ventilace a pevnostní kamna. Původně se patrně počítalo s tím, že tyto stavby budou složit pouze k ukrytí vojáků během nepřátelské dělostřelecké palby, k čemuž postačily po obvodu umístěné lavice, do zdí byly následně umístěny háky, na které bylo možné uchytit závěsnou síť pro přespání. Tím však výrazně klesla kapacita. Jak již bylo zmíněno, budovány byly úkryty ve dvou variantách lišících se odolností - 30 cm v lehké variantě a 100 cm ve střední variantě odolnosti. První z nich disponovala dvoudílnými dveřmi, přičemž v horní části se nacházela střílna pro ruční zbraň. Střední varianta měla instalované jednodílné dveře s nouzovým východem. V rámci výstavby byly budovány také věže pro dělostřelecké pozorování, hojně používané již v období 1. světové války (existovala také varianta pro těžký kulomet). V jejich blízkostí se nacházel pasivní úkryt pro jejich posádku. Samotná věž většinou skladovala v blízkosti postavení a smontována byla až v případě mobilizace.

Heilsbergstellung - pasivní úkryt pro výpadovou jednotku z roku 1932 jižně od osady Koszuny

Heilsbergstellung - pasivní úkryt pro výpadovou jednotku z roku 1932 jižně od osady Koszuny. Stav: 2018

Bojové objekty - byly budovány opět ve dvou základních variantách. Lehký bojový objekt pro těžký kulomet měl interiér obložený vlnitým plechem. Ve vchodu byly umístěny dvoudílné dveře, přičemž v horním díle se nacházela střílna pro ruční zbraň. Za vchodem byla v podlaze vybetonována prohlubeň, která sloužila pro skladování munice a byla překryta plechem. Ve střílně byla osazena netypová pancéřová deska se střílnou a pozorovacím průzorem o síle 2cm a rozměrem 128 x 63 cm (dodnes se žádná na svém místě nezachovala), pod kterou se nacházel betonový podstavec, na kterém byla umístěna kovová konstrukce s lafetou těžkého kulometu. Specialitou těchto lehkých objektů je dodatečná střílna osazená střílnou jinak běžně používanou ve starších objektech na ochranu vchodu, ze které bylo možné z ruční zbraně postřelovat prostor před střílnou těžkého kulometu. V interiéru byla k dispozici pevnostní kamínka, ventilace, přípojka na telefonní síť a s vnějškem objektu bylo možné komunikovat také pomocí zvukovodu, který ústil na stěně vedle dveří. Jedinou odlišností těchto objektů je vchod do interiéru, který mohl být umístěn naproti hlavní střílně, případně v boku objektu (nalevo nebo napravo od hlavní střílny). Velmi slabou tloušťku stěn - pouhých 30 cm kompenzovaly malé rozměry objektu. Své místo nalézaly především v hustě zalesněných a bažinatých oblastech, kde byla velmi malá pravděpodobnost útoku silnější jednotek.

Lehký bojový objekt pro těžký kulomet z roku 1932 - Pevnostní skanzen Orneta

Heilsbergstellung - lehký bojový objekt pro těžký kulomet z roku 1932 - Pevnostní skanzen Orneta. Stav: 2018

Střední bojové objekty disponovaly větší odolností - síla stěn činila 50-100 cm a stropnice 80cm. Dovnitř se vstupovalo malými jednodílné dveřmi s nouzovým východem a střílnou pro ruční zbraň. Interiér byl opět tvarován vlnitým plechem. za vchodem se nacházely dva schůdky, kvůli kterým zde bylo umístěno zábradlí. Vnitřní vybavení bylo stejné jako v případě lehkých objektů, střílnu však chránila rozměrná pancéřová deska se střílnou a pozorovacím průzorem o síle 4 cm o rozměrech 195 x 150cm. Budovány byly v lesnatých terénech v blízkosti cest a v otevřeném terénu. Prostor vchodu byl často chráněn před postřelováním ze strany nepřítele pomocí betonové zídky, které navazovala na zához. Dodnes se v dobrém stavu zachovala celá řada z nich. S drobnými úpravami byl tento typ objektu budován ještě v roce 1934, kdy však nahradil funkci lehkého bojového objektu - stavěn byl v lesnatém terénu, zatímco jeho roli převzaly odolnější objekty již budované bez použití vlnitého plechu.

Heilsbergstellung - střední bojový objekt pro těžký kulomet z roku 1932 - Pevnostní skanzen Orneta

Heilsbergstellung - střední bojový objekt pro těžký kulomet z roku 1932 - Pevnostní skanzen Orneta. Stav: 2018

Přibližně od roku 1934 byly budovány další objekty, které zacelovaly mezeru mezi jezerem Tafter See a mořem (Fromborkem). V následujících letech byla linie opevnění dále zesilována, a to především v roce 1936, kdy bylo vybodováno velké množství pasivních objektů, většinou v týlu postavení, které sloužily jako velitelská, komunikační centra a pozorovací stanoviště, která disponovala pancéřovými pozorovacími zvony 9P7, případně pro potřeby dělostřelectva kopulí 44P7. Opět se jednalo o typové stavby v několika variantách, budované však podle nových zásad - střílny na ochranu vchodu, nouzové východy apod. Jistou vzpomínkou na 1. světovou válku byla pozorovací postavení budovaná ve výklenku na týlové stěně objektu. Pozorovatel zde měl k dispozici pancéřová dvířka a přípojku telefonu.

V případě bojových objektů se jednalo opět o velmi jednoduché stavby, většinou s jednou místností, případně s místností pro posádku a bojovou místností. Osazovány zde již byly typizované pancéřové prvky. Ve střílnách se tak jednalo o desky 10P7, 7P7 a v otevřeném terénu o pancéřové kasematy 5P7, kterých zde bylo použito poměrně velké množství. Jak již bylo zmíněno, lesnaté terény byly chráněny pomocí objektů původně budovaných v roce 1932 jako střední. Rozdílem oproti nim byly například vchodové dveře, které již byly klasické dvoudílné. Zcela výjimečně docházelo k budování objektů pro více těžkých kulometů. U starších staveb byly navíc budovány tak, že byly zády/bokem k sobě postaveny jednostřílnové objekty a prostor mezi nimi byl vybetonován jako vstupní chodba. V jedné z navštívených variant musel být výškový rozdíl mezi takto vzniklými střeleckými místnostmi kompenzován pomocí schodů. V rámci dodatečného zesilování linie došlo k výraznému zesílení opevnění v nejohroženějších prostorech. Jednalo se například o úsek severozápadně od Bartensteinu (Bartoszyce). Dle dostupných fotografií zde již byly budovány typizované objekty - především B1-1.

Kopule 44P7 pro dělostřelecké pozorování objektu PzW 001 v blízkosti silnice Frombork - Braniewo.

Heilsbergstellung - kopule 44P7 pro dělostřelecké pozorování objektu PzW 001 v blízkosti silnice Frombork - Braniewo. Stav: 2018

Vzhledem k umístění linie hluboko v týlu Východního Pruska již nedošlo později v tomto prostoru k výstavbě modernějších opevnění a zesilování polním opevněním. Zdejší opevnění je tak především ukázkou německé pevnostní výstavby první poloviny 30. let. Získávány zde byly především zkušenosti s výstavbou opevnění, které byly později použity na západě. Zajímavostí může být, že konstruktéři zdejšího opevnění později pracovali například na výstavbě Wetterau - Main - Tauber Stellung a dalších postavení v okolí Rýna.

V roce 1939 bylo rozhodnuto všechny bojové objekty s pancéřovými zvony přejmenovat/přečíslovat na tzv. Panzerwerky - "Pancéřové objekty". Pro Východní Prusko bylo určeno rozpětí 001-300. Označení Pwz. 001 získal objekt popisované linie východně od Fromborku, který se částečně zachoval dodnes, včetně kopule pro dělostřelecké pozorování 44P7.

V roce 1944 zde bylo budováno nové opevnění na ochranu Königsbergu. Dvě linie polního opevnění byly předsunuty před linii původního opevnění, které mělo sloužit pouze jako týlové postavení. Linie byla předsunuta před všechna větší města v tomto prostoru, kterým se starší opevnění důsledně vyhýbalo (Frombork, Orneta, Lidzbark, Bartoszyce) a zároveň byly označeny jako opěrné body. Toto polní opevnění je v archivních materiálech označeno jako Heilsbergstellung, zatímco původní opevnění ze 30. let je zde označeno jako Heilsberger Dreieck.

 

 

Navštívené lokality

 

Archivní materiály

  • Mapa Heilsberger Dreieck - podklady pro výstavbu opevnění v roce 1944. K dispozici je podrobná mapa linie včetně palebných směrů jednotlivých objektů a jedna přehledová mapa. Na mapách nejsou zachyceny všechny objekty. Největší chybovost je u pasivních objektů umístěných v týlu hlavní bojové linie (zde).

  • Armovací mapa úseku 8C v okolí Libau z 27.1.1939 v měřítku 1:10 000 (zde).

 

Pommernstellung

 

Průzkumné práce pro potřebu výstavby opevnění započaly v Pomořanech v roce 1928. Na konci roku 1930 byla vytyčena linie opevnění, která začínala na severu u jezera Großer Papenzin-See (Jezioro Bobięcińskie Wielkie), čímž byla dodržena požadovaná vzdálenost cca 50 km od moře. Jižním směrem probíhala přes Baldenburg (Biały Bór) - Neustettin (Szczecinek) - Gross Born (Borne Sulinowo) - podél řeky Pilow (Pilawa) a Döberitz (Dobrzyca) - Deutsch Krone (Walcz) - Tütz (Tuczno) a podél řeky Drage (Drawa) do soutoku s řekou Netze (Notec), a to pod souhrným označením Pommernstellung (Pomořanská linie). Až později bylo dobudováno opevnění, někdy označované jako Netzestellung, podél řek Netze (Notec) a Warthe (Warta), které zajistilo návaznost na opevnění v prostoru Oder-Warthe Bogen. Zde byly budovány především typizované objekty pro jeden, v ojedinělých případech pro dva těžké kulomety. Celková délka linie tak dosáhla cca 250 kilometrů, na kterých bylo postaveno okolo 850 objektů - zhruba dvě třetiny z nich byly určeny pro jeden těžký kulomet.

Výstavba zdejšího opevnění souvisela s celkovou koncepcí případných válečných operací na východních hranicích proti v té době mnohem silnější polské armádě. Hlavním cílem bylo udržení předmostí na Odře, což by usnadnilo vedení protiútoku. Zatímco v případě Slezska se počítalo s téměř okamžitou ztrátou Horního Slezska a s postupnými ústupovými boji, mělo v Pomořanech dojít ke koncentraci armády, která by následně provedla útok do boku nepřítele postupujícího na Berlín od Poznaně.

Výstavba zde započala v roce 1932, ale nejprve postupovala velmi pomalu. Přednostně byly budovány protipěchotní a protitankové překážky, často formou regulace vodních toků a jezer, díky čemuž bylo možné zatopit rozsáhlé prostory v předpolí. Nejprve byly uzavírány důležité komunikace a přechody mezi jezery. Vrcholu zde výstavba dosáhla patrně v letech 1934 - 1936. Opevnění bylo budováno podle platných zásad - v lesnatém terénu se jednalo o slabé objekty v odolnosti C, v ostatních případech v odolnosti B1. Důležité prostory - především v okolí velkých měst a důležité přechody mezi jezery byly opevňovány pomocí tzv. B-Werků, umožňujících kruhovou obranu i v případě nepřátelského obklíčení. V naprosté většině případů však byly budovány malé objekty pro jeden těžký kulomet, v menším množství pro 2 těžké kulomety. Vybudováno zde bylo také cca 100 pasivních objektů, které sloužily jako velitelská stanoviště, pozorovatelny a telefonní centrály.

Pommernstellung - Objekt pro dělostřelecké pozorování z roku 1932 s pancéřovým zvonem 9P7, Stare Osieczno.

Pommernstellung - Objekt pro dělostřelecké pozorování z roku 1934 s pancéřovým zvonem 9P7, Stare Osieczno. Stav: 2018

V Pomořanech bylo vybudováno přes 100 různých typů objektů. Často se lze setkat s jedním typem objektu v rámci jednoho stavebního úseku, na dalších se však již nevyskytuje. V omezené míře můžeme některé typy z let 1934 - 1936 spatřit také ve Východním Prusku nebo podél Odry.  Objekty lze rozdělit do několika skupin:

  • Bojové objekty (v tehdejší terminologii označované jako úkryty) - malý objekt, často s jedinou místností a střílnou v pancéřové desce.

  • Pasivní úkryty - budované jako úkryty pro pěchotu nebo pro protitankové kanóny s obsluhou. Existovalo také několik modifikací s pozorovacím zvonem pro potřeby velení. Sloužit mohly také jako velitelské stanoviště, telefonní centrála nebo jako objekt pro řízení palby dělostřelectva

  • Libovolné kombinace výše uvedených funkcí, přičemž bylo požadováno, aby jeden objekt plnil maximálně dvě funkce.

  • Pozorovací stanoviště - věže pro pozorování sloužily jak pro pěchotu, tak i pro dělostřelectvo. V blízkosti věže byl k dispozici úkryt pro obsluhu. Budovány byly většinou v týlu postavení.

  • Typizované objekty v odolnosti B1 - budované v rámci tzv. Netzestellung - naprostá většina zde postavených objektů byly typy B1-1 a B1-5. V menší míře se zde vyskytuje také například B1-2 nebo B1-22.
     

Největšími typy objektů stavěnými na Pommernstellung jsou tzv. B-Werky. Neměly pouze jeden účel, ale většinou zajišťovali několik funkcí najednou. Daleko více prostoru bylo věnováno sociálnímu zázemí a ubikacím. O takovém komfortu si mohla osádka malých kulometných objektů nechat pouze zdát. Jejich úkolem bylo posílit obzvláště exponované místa linie, kde by svojí palebnou silou malé kulometné objekty neobstály a zajistit kruhovou obranu. Jednalo se často o dvoupatrové objekty, kdy se v horním patře nacházely bojové místnosti a ve spodním sociální zázemí a ubikace. Jejich výstavba se koncentrovala do prostoru důležitých komunikací - Hochzeit (Stare Osiecno) nebo Hochfelde (Śmiadowo) nebo dopravních uzlů a větších měst Neustettin (Szczecinek), Deutsch Krone (Walcz). V nejstarších realizacích, například v Hochzeitu (Stare Osiecno) se jednalo o velmi neobvyklé stavby, spodní patro nacházející se pod úrovní terénu bylo mnohem větší, než horní se střeleckými místnostmi. Zde bylo po obvodu osazeno několik pancéřových desek, případně také pancéřová polokopule a okolí vchodu mohly chránit také střílny pod betonem. Novější objekty budované například v okolí Deutsch Krone (Walcz) již byly klasické B-Werky známé například z Oder-Warthe Bogen. Výzbroj byla koncentrována do pancéřových kopulí, jedinou střílnou byl postřelován pouze prostor v okolí vchodů.

Výjimečně byly stavěny skupiny po 2 - 4 menších objektech tak, aby tvořily místa odporu o kruhovém výstřelu 120 - 220 stupňů. V některých případech z nich byly tvořeny pěchotní tvrze. Objekty byly propojeny podzemními komunikacemi a tvořily je 1 - 2 B-Werky a několik stanovišť pro pozorování, případně palbu těžkého kulometu z pancéřové kopule. Nejsilnější pěchotní tvrz byla vybudována v blízkosti obce Strahlenberg (Strzaliny). Pod názvem Galgenberg (Góra Wisielcza) bylo postaveno 8 B-Werků propojených 800 metry podzemních komunikací. Prakticky se však jednalo o dva větší bojové objekty, zbylých 6 bylo tvořeno pouze jedinou pancéřovou kopulí (dvě z nich určené pouze pro dělostřelecké pozorování). V podzemních sálech byly k dispozici ubikace, sociální zázemí, kuchyně, ošetřovna a velitelství.

Pommernstellung - pěchotní zvon 9P7 na objektu pro těžký kulomet z roku 1934 - Bialy Bor.

Pommernstellung - pěchotní zvon 9P7 na objektu pro těžký kulomet z roku 1934 - Bialy Bor. Stav: 2018

Přehled vybudovaných pěchotních tvrzí:

  • Werkgruppe Ziegelei (Grupa Warowna Cegielnia) - Walcz
  • Werkgruppe Mariensee (Grupa Warowna Marianowo) - Walcz
  • Werkgruppe Maiberg (Grupa Warowna Majowe Wzgórze) - Śmiadowo
  • Werkgruppe Chaussee (Grupa Warowna Szosa) - Śmiadowo
  • Werkgruppe Buchberge (Grupa Warowna Gora Smiadowska) - Śmiadowo
  • Werkgruppe Galgenberge (Grupa Warowna Gora Wisielcza) - Strzaliny

V roce 1939 bylo vybudováno na nejohroženějším úseku předmostí okolí města Schneidemühl (Piła), za použití typizovaných kulometných objektů, jejichž tloušťka stěn kolísala v rozmezí 30-50cm. Interiér byl obložen vlnitým plechem, střílnu chránila pancéřová deska. Vstup bylo možné uzavírat pomocí dvoudílných pancéřových dveří. Tyto objekty byly stavěny také na jiných místech v předpolí.

Od roku 1944 zde bylo intenzivně budováno polní opevnění. Tato výstavba odpovídala svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront). Současně byly v týlu postavení vybudovány protitankové příkopy a v některých místech byla linie opevnění dále zesilována pomocí výstavby velkého množství Tobruků.

Pommernstellung - jez na řece Pilawa jižně od Borne Sulinowo

Pommernstellung - jez na řece Pilawa jižně od Borne Sulinowo. Stav: 2018

Na řadě míst Pomořanské linie se v roce 1945 aktivně bojovalo. V důsledku těchto válečných událostí, a následných demolic prováděných nejprve ruskou a následně polskou armádou je naprostá většina objektů naprosto v troskách a to včetně výše uvedených pěchotních tvrzí, ze kterých je v několika případech přístupné pouze podzemí. Objektů s pancéřovými prvky se zachovalo pouze několik. Ničení se však vyhnulo velké části pasivních objektů, ze kterých nebylo možné vytěžit pancéřové prvky. 

Dodnes jsou některé úseky v relativně dobrém stavu - jedná se především o nejsevernější úsek linie v prostoru Gross Küdde (Gwda Wielka) - Großer Papenzin-See (Jezioro Bobięcińskie Wielkie), kde jsou sice vytrženy s výjimkou jednoho pozorovacího zvonu všechny pancéřové prvky, samotné objekty jsou však kompaktní. Jižněji je situace o poznání horší s výjimkou jednotlivých objektů (například Walcz), v relativně dobrém stavu se zachoval například uzávěr v prostoru obce Preußendorf (Prusinowo Wałeckie). Také hydrotechnické překážky se zachovaly ve většině případů dodnes, a to podél celé linie.

 

 

Navštívené lokality

  • Stare Osieczno
  • Netzestellung - B1-5a
  • Bialy Bor
  • Vodní díla na řece Pilawa
  • Śmiadowo
  • Sepolno Wielkie

Archivní materiály

  • Armovací mapa úseku Pommernstellung v úseku Tuczno - Prusinowo Waleckie v měřítku 1:10 000 z roku 1937. Černě jsou označeny existující stavby. Modře označené objekty měli být budovány v případě armování prioritně, ve druhé fázi pak bylo postavení zesilováno červenými objekty a jako poslední měly být stavěny zeleně označené. (Unterlagen der Ia-Abteilung der Heeresdienststelle 2: Karte von befestigten Stellungsanlagen im Raum Deutsch-Krone – Stand 1937, M 1:10.000) (zde)

 

 

Oderstellung

 

V roce 1926 se rozbíhá výstavba v okolí Kostrzyna a Glogowa (v obou případech nová opevněná linie, v případě Glogowa pouze několik kilometrů vzdálená od Polska). Stavební práce se ovšem nepodaří utajit. A tak je velmi záhy výstavba odhalena. Do Paříže je svolána konference k tomuto tématu, která v roce 1927 rozhodla, že zákaz výstavby platí pro celé Východní Prusko s výjimkou tzv. Heilsbergského trojuhelníku. Výstavba je zakázána také na celém území na východ od Odry a v případě Pomořan platí 50 kilometrů široké pásmo od hranic s Polskem a od pobřeží Baltského moře.  Bylo ovšem povoleno modernizovat již existující opevnění a to i v zakázaných zónách a navíc byly určeny i prostory, ve kterých může Německo provádět pevnostní výstavbu. V případě Oderstellung šlo tedy pouze o posunutí pevnostní linie z pravého na levý břeh.

Oderstellung - pěchotní zvon 9P7 bojového objektu č. 682 pro dva těžké kulomety, který byl vestavěn přímo do protipovodňového valu. Stav: 2013

V roce 1928 vznikají nové projekty objektů pro těžké kulomety v pancéřových deskách o síle 8 cm. Jedná se o velice jednoduché malé stavby pro boční palbu s označením Unterstand für ein M.G. mit Schartenplatte. Kromě bojové místnosti obsahují pouze malou předsíň, která zároveň slouží pro potřeby protiplynové ochrany. Venkovní dveře jsou pancéřové, vnitřní jsou již pouze oplechované dřevěné. Jejich výstavba probíhá až do roku 1932. V prostoru Oderstellung bylo do té doby postaveno okolo 80 malých železobetonových objektů s maximálně dvěma místnostmi (v roce 1932 jsou již stavěny také větší oboustranné pevnůstky). Obrana byla soustředěna především v blízkosti železničních a silničních mostů, brodů a přívozů.

Hlavním úkolem zdejšího opevnění bylo krytí severního křídla armády, která by vedla ústupové boje ve Slezsku. K tomuto účelu byly také připraveny plány na výstavbu opevnění na řekách Hotzenplotz, Neiße a Katzbach (Osoblaha, Nysa a Kaczawa). Po celou dobu bylo kalkulováno s tím, že se do případného konfliktu nevloží také Československo. V tomto případně by obrana ve Slezsku byla bezpředmětná.

Rok 1933 probíhá ve znamení velkých změn v celém Německu. K moci se dostává Adolf Hitler, který se nijak netají svým postojem k Versailleské smlouvě. V rámci jeho opatření na zamezení nezaměstnanosti vzniká množství pracovních oddílů (FAD), které jsou ve velkém nasazovány na budování zátarasů a na výkopové práce. V srpnu 1933 jsou vydány směrnice na stavbu nových tříd objektů v odolnostech A až D s předepsanými tloušťkami stěn a stropů. Zároveň dochází k první standardizaci pancéřových desek, dveří, výšky místností, chodeb atd. Na řadu přichází také první použití pancéřových kopulí s jednou až šesti střílnami (na Oderstellung byla používána výhradně dvoustřílnová polokopule 3aP7 a to v objektech z roku 1935). Výstavba podél Odry však v období 1933 – 1934 probíhá pouze velmi pomalu a soustředí se do okolí větších měst.

Oderstellung - bojový objekt pro těžký kulomet umístěný v netypové pancéřové desce západně od Krosna z roku 1932 byl původně maskován jako hospodářské stavení. Stav: 2013

 

Velmi řídká linie opevnění vybudovaná v letech 1932 - 1934 začínala na předměstí Breslau (Wroclaw) a končila ve Fürstenbergu (Eisenhüttenstadt). V letech 1935 - 1936 je  přistoupeno k opevňování celé délky Odry zhruba v prostoru Parchwitz (Prochowice) - Deutsch Nettkow (Nietkowice). Křídla linie nebyla dále zesilována. První linie objektů je stavěna přímo na jejím břehu, případně je "vestavěna" do protipovodňového valu. Na nejohroženějších místech je navíc budována druhá linie ve vzdálenosti 500 - 1500 metrů, kde těžiště obrany spočívá na objektech určených pro přímou palbu 1 - 2 těžkých kulometů.

Kromě průzorů v pancéřových deskách, mohly pozorování zajišťovat také periskopy v pancéřových deskách, umístěných na stropnicích objektů, a později především pozorovací zvon 9P7. Ve stavbách z roku 1935 se jedná především o typ 9aP7, který produkovala společnost Gruson se sídlem v Magdeburgu. V případě Oderstellung hrají důležitou úlohu také pasivní úkryty pro 1 - 2 výpadové jednotky. Na exponovaných místech mohly také úkryty disponovat pozorovacím zvonem, případně periskopem v pancéřové desce.

Oderstellung - oboustranný bojový objekt pro dva těžké kulomety č. 711 z roku 1932 nedaleko mostu v Cigacicích předsunutý před protipovodňový val. Stav: 2013

 

Nutno podotknout, že se opevnění podél Odry nikdy netěšilo přílišné pozornosti, a tak se výstavba objektů oproti jiným liniím poněkud vlekla. I tak se však podařilo v tomto prostoru dokončit přes 700 objektů různých typů, odolností a účelu. Přibližně 330 bylo určeno k palbě těžkých kulometů, velký podíl zde měly také pasivní úkryty. Hlavní část linie byla vybudována v prostoru  Parchwitz (Prochowice) - Deutsch Nettkow (Nietkowice). Největší intenzity dosáhla výstavba v letech 1935 – 1936. Číslování objektů zahrnutých do hlavní části linie opevnění, která je v polských pramenech označována jako „Linie střední Odry“, začínalo číslem 93, poslední objekt s číslem 777, který byl zabudován do náspu železničního mostu na trati Czerwiensk – Nietkowice, tedy zhruba o 800 metrů dále, než na severní straně řeky Odry začínala pevnostní linie Nischlitz-Obra.

Řídká linie objektů v odolnosti C pokračuje dál od č. 777 ve směru Krosno Odrzańskie. Ještě dál západním směrem  byl vybudován uzávěr například v okolí Fürstenbergu (nyní Eisenhüttenstadt). Obdobná situace panuje také na jižním křídle Oderstellung. Linie od osady Kwiatkowice dál jižním směrem poměrně velkým počtem pevnůstek až po Wroclaw, velká část z nich je však zcela zničena (s výjimkou patrně 4 objektů).

Jelikož se jedná o relativně dobře zachovalou opevněnou linii, která je položena nejblíže České republice (s výjimkou opevnění v Horním Slezsku), rozhodně alespoň některé její části stojí za návštěvu.

Oderstellung - objekt pro dva těžké kulomety v pancéřových deskách 7P7 č. 702 vybudovaný v roce 1936 jižně od obce Lesna Góra. Stav: 2013

 

Současný stav opevnění

K prvnímu ničení objektů došlo bezprostředně po jejich obsazení Rudou armádou. Jednalo se však o poměrně omezený rozsah destrukcí a pancéřové prvky byly ponechávány na svém místě. Demolice však pokračovaly od roku 1945 dalších 16 let. Primárním cílem byly ty objekty, které by mohly v případě budoucího válečného konfliktu bránit možný postup jednotek ve směru východ - západ a to ze strategických důvodů. To se stalo osudným naprosté většině objektů v prostoru Wroclaw – Milsko.

Ušetřeny byly pouze některé z těch, které se nacházely v obydlených oblastech, nebo v blízkosti důležitých komunikací (obvykle pod železničními a silničními mosty). Jistou šanci měly také pevnůstky vestavěné v protipovodňových valech a nacházející se v nepřístupných místech. V tomto případě již docházelo také k těžbě pancéřových prvků. Tomuto ničení byla ušetřena ve větší míře pouze nejsevernější část Oderstellung, která chránila přechody přes řeku ve směru sever – jih a tudíž nebyla považována za nijak použitelnou v případě budoucího konfliktu. Množství zachovalých objektů postupně narůstá v prostoru Milsko – Cigacice. Přibližně od osady Wielobloto se již nachází poměrně zachovalá linie opevnění. V prostoru Wroclaw – Milsko tak bylo zničeno něco přes 97% všech postavených objektů. Severním směrem je situace o poznání lepší a některé části linie jsou zde kompletně zachovalé.

Navyšování valu v prostoru úkrytu č. 750

Oderstellung - pasivní úkryt č. 750 z roku 1935 postupně zavážený zeminou v rámci rekonstrukce a navyšování protipovodňového valu. Stav: 2013

V posledních 20 letech se však objevilo několik nových nebezpečí. Po katastrofálních povodních na konci 90. let bylo přistoupeno k rekonstrukci a navyšování protipovodňového valu v úseku Tarnawa – Krosno Odrzanskie, díky čemuž postupně mizí většina objektů vestavěných do původní protipovodňové hráze. Bezprostředně po povodních tak byla zasypána řada objektů v prostoru Cigacic, včetně těch vyzbrojených pancéřovými polokopulemi 3aP7 pro těžký kulomet. Ve směru Milska je situace obdobná. Aktuálně probíhají stavební práce v prostoru Pomorsko – Brody, kde bude v průběhu roku 2013 zavezeno několik dalších zcela zachovalých objektů (týká se úseku č. 745 – 757). V prostoru Brody – Krosno již také proběhlo jisté navyšování valů, díky kterému byly zasypány čelní strany většiny objektů, otázkou zůstává, zda zde nebudou práce dále pokračovat.

Na níže umístěné fotografii je jedna ze střeleckých místností pevnůstky č. 741, která se nachází před protipovodňovým valem nedaleko železničního mostu železnice Czerwiensk - Sulechów. Do povětří byla vyhozena patrně bezprostředně po jejím obsazení v roce 1945. Do zde zachycené desky se již "zakousl" autogen zlodějů kovů, druhá je kvůli komplikované přístupnosti zatím nedotčena.

Oderstellung - částečně zachovalá pancéřová deska pro těžký kulomet 7P7 v troskách objektu č. 741. Stav: 2013

Druhým a patrně ještě větším nebezpečím jsou zloději, kteří v posledních 15 letech odvedli neuvěřitelný kus práce. Kradeny jsou celé pancéřové zvony (3aP7 i 9P7), pancéřové desky 7P7 i pancéřové dveře a to včetně zárubní. Tam, kde bylo možné ještě v roce 2000 nalézt v podstatě zachovalé objekty, se dnes nacházejí pouze betonová torza. V některých případech je až neuvěřitelné co vše je možné ukrást. Severně od Krosna se nachází bojový objekt pro boční palbu těžkého kulometu z roku 1928, ze které bylo nedávno vyříznuto absolutně vše kovové, což především v případě zabetonovaných futer pancéřových dveří muselo dát neuvěřitelnou práci. Pancéřovou desku nezachránilo ani její částečné zasypání zeminou. Zatím jedinými objekty, od kterých se zloději drží dál, jsou ty, které byly vestavěny do protipovodňových valů. Všechny ostatní jsou nemilosrdně systematicky ničeny.

Seznam zachovalých pancéřových prvků

Pozorovací zvony 9P7 byly osazovány do objektů Oderstellung velmi často. Značná část jich pochází z roku 1935 a byla produkována společností Gruson v Magdeburgu – tyto zvony nesou označení 9aP7. Níže je uveden výčet objektů, ve kterých se zachoval tento pancéřový prvek, nebo se zde nachází alespoň jeho část.

  • č. 197? - Unterstand Ścinawa (na valu mezi řekou a přístavem, zcela zachovalý, zatopen vodou)
  • č. 667 - Unterstand? (zachovalý, interiér poškozen výbuchem)
  • č. 676 - MG-Schartenstand (zachovalý, vstupy a panc. deska částečně zasypány, zalitý vodou)
  • č. 682 -  Doppel MG-Schartenstand (zachovalý, vstup a částečně také pancéřové desky zasypány)
  • č. 697 -  Doppel MG-Schartenstand (objekt zničen výbuchem, zvon zakleslý ve zvonové šachtě vzhůru nohama)
  • č. 701 -  MG-Schartenstand (zachovalý, vstup a částečně také pancéřová deska zasypána
  • č. 706 -  Doppel MG-Schartenstand (zcela zasypaný včetně pozorovacího zvonu)
  • č. 712 -  Beobachtungsstand (vstup zasypán, zvon zachován)
  • č. 721 -  MG Stand mit 3aP7 (objekt zcela zasypán, částečně viditelný vrchlík pozorovacího zvonu)
  • č. 724 -  Doppel MG-Schartenstand ( zachovalý, vrchlík zvonu odříznut autogenem)
  • č. 734 -  Doppel MG-Schartenstand (zvon ukraden okolo roku 2000)
  • č. 739 -  Unterstand (zcela zachovalý, interiér zatopen vodou)
  • č. 751 -  Doppel MG-Schartenstand (zachovalý, bude zavezen zeminou v roce 2013, 9aP7)
  • č. 757 -  MG-Schartenstand (zcela zachován, bude zavezen zeminou v roce 2013)
  • č. 762 -  Doppel MG-Schartenstand (zcela zachován, přístupný)
  • č. 766 -  Unterstand (zcela zachován, pevnostní skanzen „Rothenburg“)
  • č. 771 -  MG-Schartenstand (zachovalý, částečně zavezen zeminou, zatopen)
  • č. 776 -  MG-Schartenstand (zachovalý, bojová část zavezena zeminou, zatopen)

V rámci Oderstellung bylo v roce 1935 vybudováno celkem 5 objektů pro přímou palbu těžkého kulometu z pancéřové polokopule typu 3aP7, která disponovala pouze dvěma střílnami a třemi pozorovacími průzory. V současné době znám lokaci tří těchto objektů, ve všech se zachovala alespoň část této kopule.

  • č. 394 - MG-Stand mit 3aP7 (východně od Glogowa - objekt vyhozen do povětří, většina kopule odříznuta autogenem a ukradena cca před 10 lety)
  • č. 656 -  MG-Stand mit 3aP7 (severně od Milska - objekt vyhozen do povětří, většina kopule odříznuta autogenem a ukradena cca před 10 lety)
  • č. 705 - MG-Stand mit 3aP7 (Cigacice - zcela zachovalý objekt včetně kopule, bohužel také zcela zasypaný při rekonstrukci protipovodňového valu)
  • č. 721 - MG-Stand mit 3aP7 und Kleinstglocke (Cigaacice - zcela zachovalý objekt včetně kopule a pozorovacího zvonu, opět zcela zasypán při navyšování protipovodňového valu)

Patrně ve třech exemplářích se zachovala pancéřová kasemata 5P7 (2x Radoszyce, 1x Glogów), na kterou není možně nikde jinde v Polsku narazit. Kromě pancéřové desky se střílnou a pozorovacím průzorem disponovala také pancéřovou stropnicí střelecké místnosti. Své použití nacházela tam, kde bylo nutné především z maskovacích účelů snížit výšku stavby. Pancéřová kasemata zde tak nahrazovala betonovou stropnici objektu. Ve stavebních předpisech se jejich nasazení předpokládalo především v otevřeném terénu, kde nebylo možné objekty efektivně maskovat.

Navštívené lokality

Popis zachovalých úseků Oderstellung vychází z terénních průzkumů v letech 1996, 2000, 2003, 2013 a 2017. Nejedná se tedy o zcela vyčerpávající výčet dodnes zachovalých objektů. I přes rozsáhlé destrukce i aktuální ničení je zde situace o poznání lepší, než například na Pommernstellung, nebo na řadě opevněných linií v bývalém Východním Prusku z tohoto období, kde lze zachovalé objekty často spočítat na prstech jedné ruky. Situace však není lepší ani v Německu, kde se na obdobných postaveních Wetterau-Main-Tauber-Stellung a Neckar-Enz-Stellung zachovaly z několika stovek vybudovaných bojových objektů neporušené pouze jednotky staveb.

Navštívené lokality jsou řazeny od jihu k severu, přičemž za nejzajímavější lze označit prostor mezi obcí Milsko a městem Krosno Odrzańskie.

Níže umístěná mapa zachycuje objekty Oderstellung dle inventarizačních map z roku 1944 ověřené LIDARem, případně jinými zdroji. Nejedná se tak o kompletní mapu. Nejsou zde částečně zachycené zcela zahlazené objekty, případně objekty zasypané (týká se především zastavěných oblastí).

 

Originální mapové podklady

Originální inventární mapy Oderstellung z 12.10.1944 v měřítku 1:25.000 (Unterlagen der Ia-Abteilung des Kommandanten der Festungsdienststelle Breslau) jsou k dispozici online na stránkách http://wwii.germandocsinrussia.org.

Objekty 73-103

Objekty 85-132

Objekty 133-214

Objekty 177-348

 Objekty 349-453

Objekty 406-563

Objekty 564-777

  • Mapa Oderstellung odpovídající stavu někdy v letech 1934/1935. Zajímavé je použití původního číslování objektů (aktuálně se používá číslování z inventarizační mapy z roku 1944), bohužel není ve všech částech mapy zcela čitelné.

  • Mapa Oderstellung odpovídající stavu někdy v letech 1935/1936. Zajímavé je použití původního číslování objektů (aktuálně se používá číslování z inventarizační mapy z roku 1944), bohužel není ve všech částech mapy zcela čitelné (zde).

 

 

 

Stellungen bei Lötzen

 

Výstavba opevnění zde probíhala v letech 1935-1939. Nejprve byly budovány především typové objekty B1-1, nalézt zde lze také B1-2, B1-5, apod. později došlo na B1-19 a také na pravděpodobně 12 objektů typové řady R100, přičemž pancéřové prvky do nich byly osazovány v odolnosti o kategorii nižší. Průběh opevnění kopíroval starší linii z období 1. světové války - Lötzener Feldstellung 1915 - 1917 (viz mapa níže) a vytvářel tak opevněný rajón. V některých úsecích, především na východní straně byla nová linie výrazně předsunuta před starší opevnění, která již nedisponovala potřebnou bojovou hodnotou. Celkem zde bylo postaveno 233 objektů (z tohoto 143 typu B1-1). Dodnes se v kompletním stavu zachoval jediný! z nich. Narazit zde lze dále na několik kompaktních staveb (bez pancířů), kopuli pro těžký kulomet 35P8, pěchotní pozorovací zvon 9P7 a kopuli pro dělostřelecké pozorování 44P8 - vždy v jednom exempláři. Nedaleko obce Jedamki se nachází jedna pancéřová deska, ppd. 7P7, pokud ovšem nebyla ukradena stejně jako donedávna se nedaleko nacházející zvon 9P7.

Přehled budovaných typů objektů
MG - Schartenstand 170B9
  171B9
  172B9
  199B9
MG-Schartenstand mit Kleinstglocke (9P7) 173B9
  174B9
MG-Schartenstand mit Panzerdecke 179B9
Pak- und MG-Schartenstand 842B2
MG-Doppel-Schartenstand 175B9
MG-Doppel-Schartenstand mit Panzerdecke 185B9
MG-Doppel-Schartenstand mit Kleinstglocke (9P7) 177B9
Dreischarten-Panzerturm 195B9
Sechscharten-Panzerturm R112b
Artl.-Beobachter unter Panzer 200B9
MG-Kasematte R105c
Doppel-MG-Kasematte R107a
  R107d
   

Východní část byla navíc v roce 1944 včleněna do polního opevnění Východního Pruska a v této souvislosti zde byly vybudovány nové protitankové příkopy a polní opevnění doplněné pomocí betonových prefabrikátů.

 

 

 

Hohensteinstellung

 

Na přístupech k Hohensteinu (Olsztynek) byla v roce 1937 vyprojektována linie opevnění, jejímž hlavním cílem bylo umožnit bezpečnou koncentraci jednotek potřebných k útoku na Polsko. V následujícím roce byla zahájena výstavba cca 120 pasivních úkrytů (Gruppenunterstand) a 11 bojových objektů pro těžký kulomet a protitankový kanón (Pak- und MG-Sperrstand) v odolnosti B1 umístěných v bezprostřední blízkosti důležitých komunikací. Na originálních mapách jsou objekty označovány zkratkou Sp a číslem. Jednalo se o typizovanou stavbu, která měla v základním provedení těžký kulomet umístěný v pancéřové desce 7P7 a protitankový kanón ráže 3,7 cm (Panzerabwehrkanone 36L/45) v desce 473P2 o síle 10 cm. Posádku tvořilo 9 mužů. Týl objektu se vstupy bylo možné postřelovat pomocí těžkého kulometu umístěného v desce 422P01, která se nedochovala v žádném objektu. Za pozornost stojí také masivní pancéřové dveře uzavírající vjezd do kasematy PTK - jednalo se o typ 722P3. Dodnes se zachovaly 3/4 dveří v objektu ve Waplewu. Patrně pouze v jednom případě, a to u osady Pótko byla vybudována varianta objektu s dvojicí těžkých kulometů v pancéřové desce 7P7 (B1-5) a jedním PTK. Kromě vchodové části je však téměř kompletně zničen.

Hohensteinstellung - bojový objekt pro přímou palbu těžkého kulometu (7P7) a protitankového kanónu (473P2) z roku 1938. V rámci výstavby rychlostní silnice Varšava - Graňsk byl přesunut do areálu čerpací stanice. Stav: 2018

Také v případě pasivních úkrytů (Gruppenunterstand) se jednalo o typizované stavby, a to poměrně neobvyklé. Vstupovalo se do nich jedním vchodem, který byl chráněn pouze pomocí pancéřových dveří. Interiér měl klenuté stropy tvarované pomocí vlnitého plechu. K dispozici byly uvnitř dvě místnosti, ve kterých bylo dle popisů na zdech místo pro výpadovou jednotku a skladování munice. U vstupu se nacházela přípojka na telefonní síť a nad ní telefon, na opačné straně se nacházelo nasávání vzduchu. Velmi neobvyklý je vstup do druhé místnosti, který byl možný pouze pomocí malého průlezu na úrovni podlahy, umožňujícího leda plazení. V této jinak identické místnosti byl místo vchodu připraven nouzový východ opatřený strmými schůdky. Z venku byl překryt pomocí omítky a ústil v týlové stěně vedle vchodu. Umístěna zde byla také kamínka, komín byl uchycen v prohlubni na týlové stěně. Jediným nalezeným rozdílem u navštívených objektů je umístění druhé místnosti, která se mohla nacházet buď nalevo nebo napravo od vchodu.

Na níže uvedené mapě je zachycena naprostá většina objektů vybudovaných v roce 1938. Na mapě jsou vyznačeny také protitankové překážky v podobě dračích zubů a vodních příkopů, budovány byly také stavidla na tocích v předpolí. Pouze v případě části linie v prostoru Witramowo - Bolejny existují informace o budování stavidel na zdejších tocích umožňujících zatopení předpolí. Množství vybudovaných protitankových překážek nemá v kontextu opevnění Východního Pruska obdobu. Ve velkém množství zde byly budované vodní protitankové příkopy jinak známe především z Meziříčního opevněného rajónu. Jejich šířka činila 10 metrů a hloubka 2,5 metru. Budovány byly především v úsecích Waplitz, Mühlen, Osterwein a Reichenau.

Hohensteinstellung - typizovaný pasivní úkryt z roku 1938 severně od obce Natac Wielka. Stav: 2018


Stavební činnost se sem vrátila v roce 1944, kdy došlo k včlenění části linie v úseku Witramowo - Pasym do nově budovaných obranných postavení ve Východním Prusku. Tato výstavba odpovídá svojí strukturou "Návrhům pro výstavbu opevnění na východní frontě" (Anregungen für den Ausbau von Stellungen an der Ostfront) z 1.10.1943, a to za masivního použití typizovaných prefabrikovaných objektů "Kochbunkrů" a v malé míře objektů řady R600 - (viz. záložka na mapě 1944 - Hohensteinstellung). Zachycen je zde průběh nově vybudovaného protitankového příkopu, který byl dle výše uvedeného manuálu nově budován až za hlavní linií opevnění. Důvodem byla především eliminace rizika využití protitankového příkopu jako úkrytu útočící pěchotou a snaha o minimalizaci hluchých míst. V týlu navíc protitankový příkop sloužil jako obrana postavení dělostřelectva, které bylo umístěno za ním. Samotný příkop bylo možné postřelovat z prefabrikovaných objektů opatřených betonovou věžičkou. Na mapě je zachyceno také několik prefabrikovaných objektů, s to především v okolí obce Bolejny a na polích severně od obce Wólka Orlowska. Mezi jezery Bolejny a Wólka byl navíc v roce 1944 vybudován betonový práh, do kterého byly zapuštěny ocelové sloupy a vyplněny betonem sloužící jako protitanková překážka, která se zachovala dodnes.

 

 

 

Bayerisch-Tschechische Grenzstellung

Přípravné práce na výstavbě opevnění na hranicích s Československem probíhaly pravděpodobně od roku 1933, přičemž k samotné výstavbě prvních bojových objektů došlo v roce 1935. Zdejší opevnění mělo opticky uzlový charakter, kdy byly blokovány důležité komunikace vedoucí od hranic. Od roku 1937 bylo řešeno uzavření velkých mezer mezi jednotlivým opěrnými body v nejohroženějších místech pomocí linie blokhausů vybudovaných z žulových kvádrů. Posledním přírůstkem do zdejší obrany byla výstavba plošin pro protitankové kanóny v blízkosti silnic, která byla odpovědí na velký nárůst obrněné techniky v československé armádě. Stavěny zde byly také sklady zbraní a munice v různých formách včetně rozměrných "studní" v blízkosti bojových objektů. Zdejší opevnění mělo nezvykle vysokou prioritu co se týče rychlosti jejího obsazení polními jednotkami, což pravděpodobně souviselo s její malou vzdáleností od hranic. Proto bylo rozhodnuto většinu zbraní a munice skladovat buď přímo v jednotlivých objektech, nebo v jejich bezprostřední blízkosti, přičemž aktivací objektů byly pověřeny osoby žijící přímo v okolních obcích. Připraveny byly také armovací plány pro případ mobilizace, které počítaly s výrazným zesílením zdejší obrany.S událostmi roku 1938 přišel i konec výstavby zdejšího opevnění. Vnitřní vybavení bylo odesláno na západ a údajně došlo také k ničení celých objektů.

Opevnění začínalo severně od Selbu a pokračovalo přes Schönwald, Schirnding, Poppenreuth a Ahornberg k Bärnau. Naproti Rozvadovu bylo opevnění budováno v okolí Waidhausu, a dále jihovýchodním směrem na  Tiefenbach, Spielberg, Waldmünchen, Furth im Wald a Schwarzenberg.

Mapa linie opevnění v okolí Ahornbergu. Kromě tří objektů okolo kótxy Ahornberg jsou pravděpodobně ostatní objekty tohoto úseku zahrnuty zeminou. Mapa: OpenStreetMap.org

Dodnes je znám pouze jeden zachovalý opěrný bod v prostoru Ahornbergu z roku 1935, bez větších problémů je možné nalézt také řadu blokhausů, především podél silnice St2154 mezi Flossenbürgem a Hohenthanem. Řada z cca 100 vybudovaných bojových objektů byla v pozdějších letech odstraněna nebo posloužita jako základy různých staveb. Jednalo se především o objekty budované přímo v obcích nebo v jejich blízkosti nebo na otevřených prostranstvích (polích). Naproti tomu většina pevnůstek vybudovaných v lesnatém terénu byla pouze uzavřena a zahrnuta zeminou. Lze odhadovat, že v tomto stavu se nachází přibližně polovina objektů. S výjimkou Ahornbergu a snad ještě několika dalších výjimek pravděpodobně jihovýchodně od Furth Im Wald (nicméně s nepřístupným interiérem) je tak možné na průzkum vyrazit leda s lopatou. Nutno však podotknout, že většina objektů se dnes nachází v přírodních rezervacích, nebo v ochranných pásmech zdrojů vody.

Jediné tři přístupné objekty odolnosti B1 byly vybudovány v roce 1935. Jejich výzbroj tvořil jeden těžký kulomet určený k přímé palbě umístěný v pancéřové desce 10P7 (tloušťka 6 cm). Ubikace byly určené kromě posádky také pro výpadovou jednotku. 

 

 

 

 

Ostatní linie

Linie opevnění pod označením Neissestellung byla projektována podél řeky Neisse (Nysa Klodzka) v prostoru Ottmachau (Otmuchów) - ústí Odry. V celém prostoru byly realizovány pouze 3 objekty, což souviselo pravděpodobně s výstavbou hráze na Staubecken Ottmachau (Otmuchovském jezeře). Jeho stavba probíhala do roku 1933. Všechny objekty tak byly realizovány pravděpodobně v témže roce. Vybudovány zde byly dva kulometné objekty pro boční palbu a jeden pasivní úkryt. Zbytek vyprojektované linie čekal na rozkaz k výstavbě, který však nikdy nepřišel. Samotné objekty koncepčně odpovídají opevnění budovanému na Odře v roce 1932.

Objekt pro boční palbu těžkého kulometu postřelující vodní kanál pod Otmuchowským jezerem vybudovaný v roce 1933

Neissestellung - objekt pro boční palbu těžkého kulometu maskovaný pomocí žulových kvádrů vybudovaný pravděpodobně v letech 1932/1933. Stav: 2012

 

 

Západní fronta

Zkušenosti získané při výstavbě opevněných linií na východě Německa byly na západě poprvé využity při stavbě dvou linií, které ještě respektovaly požadovanou padesátikilometrovou vzdálenost od hranic. Jednalo se o Neckar-Enz Stellung a Watterau-Main-Tauber Stellung. Jak již názvy napovídají, jejich předpolí většinou tvořily vodní toky. První průzkumné práce zde probíhaly již od roku 1933. K definitivnímu schválení výstavby došlo o rok později a většina prací byla vykonána v letech 1935 - 1936, kdy se pozornost přesunula definitivně na Westwall. Projektování těchto linií bylo svěřeno stejným jednotkám, které měly na starost výstavbu Heilsbergstellung na východní frontě.

Neckar-Enz Stellung a Wetterau-Main-Tauber Stellung

Obě linie dnes leží naprosto v troskách a zachovaly se pouze jednotky objektů. Níže umístěná mapa Neckar-Enz Stellung je především vzpomínkou na již řadu let neexistující web Panoramio, který byl takřka bezednou studnicí lokací opevnění na celém světě.

 

 

Festungsfront

 

Nejtěžší formou opevnění v meziválečném období byla tzv. "Pevnostní fronta" (Festungsfront). Zde vybudované opevnění umožňovalo kruhovou dlouhotrvající obranu. Jádro opevnění tvořily objekty propojené pomocí podzemních chodem v odolnosti B, u dělostřeleckých objektů a v nejdůležitějších místech v odolnosti A a A1. Pouze v prostorech s malou pravděpodobností útoku bylo možné budovat opevnění v odolnosti B1. K dispozici měla být silná dělostřelecká výzbroj v bateriích po 3 kusech otočných dělostřeleckých věží. Toto opevnění mělo být kompletně vybudováno v době míru včetně osazení výzbroje a vybavení, posádku zde na rozdíl od zbývajících dvou typů opevnění tvořily speciálně vycvičené pevnostní jednotky. Výstavba tak předpokládala pouze dvě fáze - mírovou výstavbu (Friedensausbau) a armovací prácí (Armierung) v případě mobilizace - což fakticky představovalo pouze uvedení do bojové pohotovosti.

Pro tento typ opevnění bylo počítáno se speciální pevnostní výzbrojí (v ostatních typech opevnění si sebou polní jednotky přinášely vlastní výzbroj). Pro  tuto potřebu byly zkonstruovány tyto typy pevností dělostřelecké výzbroje:

  • 15 cm Houfnice L35 v pancéřové otočné věži (S.F.H.T.)
  • 10,5 cm kanón s dlouhou hlavní L52 v pancéřové otočné věži (lg. 10,5 cm K.T.)
  • 10 cm kanón s krátkou hlavní L26 v kasematě nebo pancéřové otočné věži (kz. 10 cm K.K. nebo K.T.)
  • 10,5 cm lehká houfnice L12 v pancéřové kopuli (l. P.H.)
  • 5 cm rychlopalný minomet v pancéřové kopuli (S.Gr.W.M.19)
  • 3,7/5 cm protitankový kanón v pancéřové kasematě nebo pancéřové otočné kopuli (3,7/5 cm K.K. nebo K.T.

S výjimkou S.Gr.W.M.19 se ostatní typy nedočkaly praktické realizace ve větší míře. Většinou se vývoj a výroba zastavily ve fázi testování prototypů těchto zbraní, případně bylo vyrobeno pouze několik kusů, které byly málo kdy sestaveny v bojových objektech. Naopak rychlopalný minomet M.19 se dočkal hojného použití jak na východě v rámci Festungsfront Oder-Warthe Bogen, tak později zejména na Atlantickém valu.

Festungsfront Oder-Warthe Bogen

Jedinou i když stavebně nedokončenou realizací Pevnostní fronty byl Festungsfront Oder-Warthe Bogen, nyní většinou označovaný jako Meziříční opevněný rajón. Původně opevněné postavení pod označením Nischlitz-Obra Linie/Stellung bylo postupně zesilováno v nejtěžší opevnění budované Německem v meziválečném období.

Problematikou Oder-Warthe Bogen se zabývají samostatné stránky.

Na níže umístěné mapě jsou objekty OWB rozděleny do tří kategorií - Nischlitz-Obra-Linie, Vodní překážky a Festungsfront Oder-Warthe-Bogen. Jejich zobrazení lze kombinovat pomocí zaškrtávacích políček. Dále jsou barevně rozlišeny v rámci Nischlitz-Obra-Linie objekty z roku 1935 a B-Werky z let 1935-1936. V kategorii Festungsfront O.W.B. se jedná o B-Werky, B-Werky v soustavě tvrzí (plus Kernwerky) a typizované objekty stavěné v rámci zahušťování linie v letech 1937-1938.

 

 

 

 

3. Sperrbefestigungen

 

Uzávěrové opevnění (Sperrbefestigungen) bylo budováno na méně ohrožených místech, s cílem přehrazení důležitých komunikací a zastavení překvapivého útoku nepřátelských vojsk, které by poskytlo dostatek času pro vlastní efektivní obranu, případně ke koncentraci vojsk k protiútoku. Při jejich výstavbě bylo možné používat zásad obou výše uvedených opevňovacích koncepcí, což umožňovalo výstavbu široké škály objektů ve všech odolnostech. Stavební fáze byly identické jako v případě Pevnostní fronty (Festungsfront) - mírová výstavba (Friedensausbau) a armovací práce (Armierung).

K praktické realizaci těchto zásad došlo na východě až těsně před vypuknutím války v případě opevnění ve Slezsku a později v letech 1940 - 1941 při zajišťování nových hranic se SSSR. Do roku 1939 se této koncepci nejvíce přiblížilo opevnění na hranicích s Československem.

 

Sudetská silnice (Sudetenstraße), někdy označována také jako dálnice byla budována v letech 1931 - 1938 v blízkosti československých hranic. Oficiálním účelem byla podpora turistického ruchu v pohraničí, ve skutečnosti byla budována jako nástupní silnice pro případnou invazi. Silnice nebyla v celé délce nikdy dokončena, pouze ve dvou místech se podařilo dokončit delší úseky. Jeden z nich se nachází v Orlických horách. V její blízkosti byly vybudovány pevnostní uzávěry dvou důležitých průsmyků, pod samotnou silnicí byly k dispozici také minové kobky pro její případné zničení v případě nenadálého útoku.

V průsmyku u osady Poreba byla vybudována dvojice objektů v odolnosti D. Na jižní straně se jednalo o úkryt protitankového kanónu, který měl na straně objektu přichystané palebné postavení směřující do sedla. Objekt se skládal ze dvou místností, kromě již zmiňovaného úkrytu, který disponoval samostatným vchodem, uzavíratelný masivními třídílnými pancéřovými dveřmi se jednalo ještě o ubikaci posádky (opět s vlastním vchodem a s propojením do úkrytu PTK), ve které byla osazena trojice pancéřových desek pravděpodobně o síle 3cm pro těžké kulomety, určené k přímé palbě. Zvenku byly střílny maskovány pomocí okenic. V současné době je objekt zničeny, zcela chybí stropnice a vnitřní příčky. Důvodem bylo pravděpodobně vytěžení značného množství ocelových nosníků použitých při stavbě. Na opačné (severní) straně údolí se nachází malý kulometný objekt, který bočně postřeloval před ním ležící silniční křižovatku. Zachoval se ve velmi dobrém stavu. V minulosti v něm však byly skladovány toxické látky pro hubení škůdců a návštěvu interiéru, který je v současnosti plný písku, tak v žádném případě nelze doporučit.

Opevnění v prostoru osady Spalona se zachovalo ve velmi dobrém stavu. Jedná se o malý kulometný objekt pro přímou palbu dvou těžkých kulometů. Interiér je bohužel nepřístupný. Původně byla budova maskována jako hospodářské stavení. Střílny byly překryty pomocí okenic. Dodnes se zachoval původní komín. V bezprostřední blízkosti silnice vedoucí od hranic byl vybudován úkryt protitankového kanónu obdobné konstrukce, jako výše popisovaný. V současné době slouží jako garáž a sklad. Úkryt PTK je z venčí nepřístupný, uvnitř je průchod z ubikace zazděný. V ubikaci samotné stojí za povšimnutí masivní použití ocelových nosníků na stropnici, které kontrastuje s jinak velmi slabými betonovými zdmi. Rozložení tří střílen těžkých kulometů se trochu liší. Dva byly určené pro přímou palbu, jeden pro palbu boční. Kulomety byly umístěny na stolcích s kovovými úchyty zapuštěnými přímo do zdi pod střílnou. Samotné pancéřové desky jsou odstraněny. Z venčí objekt disponoval cihlovou obezdívkou imitující hospodářské stavení.

 

 

 

Oberschlesienstellung

Obzvlášť z českého pohledu velmi zajímavé opevnění uzlového charakteru bylo budováno v roce 1939 v Horním Slezsku. Do německého útoku na Polsko se zde podařilo dokončit několik desítek objektů typové řady R100 (R106, R107, R111, R116) a SK (objekt pro dva pancéřové zvony). Hlavním cílem bylo přehrazení důležitých silničních a železničních komunikací v daném prostoru. Neobvykle silně zastoupená zde byla protitanková výzbroj. Hlavní specialitou zdejšího opevnění je však použití československých pancéřových prvků počítaje střílnami na ochranu vchodu (z lehkého opevnění), přes střílny pro dvojčata těžkých kulometů až po pancéřové zvony.

Umístění většiny zachovalých objektů je zachyceno na níže uvedené mapě. Pro návštěvu jsou nejvhodnější uzávěry v prostoru Zbroslawic, kde se v jednom z objektů nachází také muzeum a v prostoru Zabrze.

 

 

Opevněný most - Knybawa

V rámci výstavby silnice Berlín - Královec, kterou doprovázela řada sporů s Polskem (nutno podotknout, že oprávněných) byl budován jižně od Tczewa v letech 1939 - 1941 nový silniční most, jehož projekt pocházel již z roku 1935. Na obě strany mostu, který byl dlouhý necelých 1000 metrů, byly projektovány dvojice mohutných věží, do jejichž základů byly umístěny mohutné bojové objekty v odolnosti A. Zatímco na západní straně se podařilo vybudovat pouze malou část umístěnou pod vozovkou a pouze základy plánovaných věží, byl objekt na východní straně stavebně dokončen, i když k realizaci samotných věží nikdy nedošlo. Hlavní výzbroj tvořilo šest kulometů umístěných v pancéřových deskách 78P9 o síle 20cm. K dispozici byl stejný počet vchodů a úkryt pro protitankový kanón. Umístěny zde byly rozsáhlé prostory pro posádku, výbava odpovídala plánovaným A-Werkům (strojovna, kuchyně, filtrovna, ubikace, sklady munice a proviantu).

Objekt se dochoval v dobrém stavu do 90. let minulého století, kdy začalo jeho postupné pustošení. Zmizely odtud stovky pancéřových dveří i další části vnitřního vybavení. Těsně před rekonstrukcí mostu začaly být odřezávány také uzávěry střílen a byl tu pokus také o odříznutí samotných desek 78P9. V rámci rekonstrukce byla většina vchodů zazděna (včetně vjezdu do garáže PTK - pancéřová vrata byla v té době již ukradena) a ostatní pečlivě uzavřeny. Objet však rozhodně stojí za návštěvu, protože se jedná o jediný zachovalý objekt v odolnosti A na německé východní frontě.

 

 

NĚMECKÁ OPEVNĚNÍ NA VÝCHODNÍ FRONTĚ 1940 - 1945

 

Po obsazení Polska na podzim 1939 a jeho rozdělení mezi Německo a SSSR se ocitla velká část dosud vybudovaných opevnění obou zemí stovky kilometrů v týlu. Na obou stranách hranic tak začaly okamžitě vznikat nové linie opevnění. Na ruské straně se jednalo o "opevnění na nové západní hranici", později označované jako Molotovova linie. Výstavba na německé straně probíhala o poznání vlažněji, zdejší opevnění vznikalo pod obecným názvem Grenzstellung.

Největší nebezpečí bylo spatřováno v prostoru Východního Pruska, kde byly již v roce 1940 vybudovány uzávěry důležitých komunikací. Na bývalých litevských hranicích se jednalo o Gumbinnenstellung, jehož opevnění se koncentrovalo do okolí města Schirwindt (dnes v podstatě zahlazeno, nachází se zde pouze osada Кутузово) a na přístupy k Ebenrode (Нестеров) . Dále jižněji se jednalo o uzávěrové opevnění označované jako Masurische Grenzstellung. Plynule na něj bylo napojeno opevnění v prostoru Narew - Pisa, které uzavíralo důležité komunikace vedoucí přes tyto řeky od  Johannisburgu (Pisz) po Nowogrod.

Dále na jih probíhalo v roce 1940 projektování nové obranné linie podél řek Narew - Weichsel (Wisla) - Saan (San). V místech důležitých komunikací mělo být vybudováno několik poměrně velkých předmostí blokujících silnice a železnice. Největší z nich se nacházelo před Varšavou (Brückenkopf Warschau), kde se opřelo o již existující německé opevnění z období 1. světové války. Další bylo budováno například v okolí Deblinu. Nejjižnější část opevnění podél řeky San je někdy označována jako Galizische Grenzstellung. Samotná výstavba se zde rozběhla až na počátku roku 1941 a záhy byla ukončena z důvodu plánovaného útoku na SSSR. Nejvíce objektů se podařilo vybudovat na předmostí Varšavy, jižněji se jedná pouze o jednotky objektů.

Gumbinnenstellung

Toto opevnění se v současné době nachází na území Ruska. Celkem zde bylo postaveno 56 železobetonových objektů, a to především v okolí města Schirwindt, kde blokovaly přechody přes řeku a na přístupech k městu Ebenrode. Budovány zde byly objekty typové řady R100 pro šestistřílnové a třístřílnové kopule, pasivní úkryty, objekty pro PTK a dělostřelecké pozorování. Dle dostupných informací je naprostá většina objektů zcela v troskách. Zachoval se jediný objekt pro šestistřílnovou kopuli 20P7, který je však zcela zatopen.

Masurische Grenzstellung

Pod označením Masurische Grenzstellung se skrývá linie opevnění budovaná podél nově vzniklých hranic se SSSR v letech 1940 - 1941. Opevnění uzávěrového charakteru začíná na severu nedaleko současného styku hranic Polska, Ruska a Litvy severně od obce Przeslawki, další dva objekty jsou k nalezení v obci Prawy Las. Opevnění dále pokračuje jižním směrem podél řeky Rospuda (Filipów - Bakalarzewo - Raczki) a stáčí se k západu uzávěry Katarzynowo - Prostki, které jsou spojené dlouhým protitankovým příkopem. K řece Pisz (Pisa) zbývají dva uzávěry - Swidry a Jeze. Uzávěry se soustředí na blokování důležitých komunikací a přechodů přes vodní toky mezi jezery. Budovány zde byly typizované objekty řady R100 (především R105, R111, R112, R113, R115), množství pasivních úkrytů pro pěchotu a protitankové kanóny. Instalováno bylo také několik věží pro dělostřelecké pozorování.

Narew - Pisa

Podél řeky Pisz (Pisa), která teče jižním směrem a vlévá se do řeky Narew, bylo budováno opevnění blokující důležité komunikace již v roce 1939. V té době se jednalo o provizorní zajištění nástupních prostor pro útok na Polsko především pomocí malých kulometných objektů umístěných v těsné blízkosti silnic (Pisz, Turosl). V následujících letech došlo ke včlenění tohoto prostoru do nového pohraničního opevnění. Uzávěry byly budovány podél řeky od města Pisz (Johannisburg) v prostoru obcí Jeze - Wincenta - Koziol - Adamusy - Turosl - Zbójna. Kromě již obvyklých objektů typové řady R100 (R105, R107, R112) se zde vyskytují také objekty R500 (R501, R502, R504 a R514). Vybudována zde byla řada pasivních úkrytů pro jednu nebo dvě výpadové jednotky a úkryty pro protitankové kanóny.

 

 

Brückenkopf Warschau - Galizische Grenzstellung

Nejvíc objektů kromě obrany Východního Pruska se podařilo vybudovat na předmostí Varšavy. Zdejší opevnění takřka kopírovalo starší pevnostní linii vybudovanou Německem v průběhu 1. světové války. Stavěny zde byly objekty typové řady R100 (R120) a R500 (R501, R514). Většina objektů je dnes zcela v troskách. V dobrém stavu jsou pouze dva na jihu předmostí v prostoru obce Dabrówka (R120 a R514), na kterých již řadu let probíhají rekonstrukční práce. Vybudované objekty jsou zachycené na níže umístěné mapě.

Jižně od Varšavy se zachovalo na předmostích pouze několik objektů, přičemž patrně ve všech případech se jedná o objekt pro boční palbu těžkého kulometu R514. Na deblinském předmostí byly do přerušení výstavby postaveny tři objekty (všechny jsou v současné době zničeny), v prostoru předmostí na soutoku řek San a Wisla se zachoval jeden objekt R514, v okolí by se mělo nacházet několik výkopů pro další. Západně od města Jarosław, výrazně v týlu řeky San je opět k nalezení jeden objekt R514. Poslední dvojice týchž objektů, i když v troskách, se nachází u města Lesko. V celém prostoru tak leželo těžiště obrany na intenzivně budovaném polním opevnění.

 

 

Zdroje

Průzkum opevnění v letech 1995 - 2018

Rolf R., Atlantikwall - Batteries and Bunkers, PRAK Publishing, Middelburg 2014

Schneider M., Little siegfried-line - Die Geschichte der Wetterrau-Main-Tauber-Stellung, S. Roderer Verlag, Regensburg1997

Miniewicz J., Perzyk B., Wal Pomorski, MBP, Warszawa 1997

Kedryna A., Jurga R.M., Wyposazenie socjalne obiektow fortyfikacji niemieckiej 1933 - 1944, Donjon, Krakow 1999

Burk K., Die deutschen Landesbefestigungen im Osten 1919-1945, Biblio-Verlag 1993

Gross M., Der Westwall zwischen Niederrhein und Schnee-Eifel, Rheinland Verlag, Köln 1982

Perzyk B., Miniewicz J., Międzyrzecki Rejon Umocniony, MBP, Warszawa 2012