[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výzbroj a vybavení

 

Kulometná výzbroj

Nejrozšířenější zbraní používanou v německých opevněních, a OWB nebylo výjimkou, se stal těžký kulomet. V souvislosti s novými typy kulometů se v objektech vystřídaly MG-08, MG-08/15, MG-13 a nakonec MG-34. Původně byl těžký kulomet umístěn na železném pevnostním stolku na sáňkové lafetě. V případě střelby se těžký kulomet vysunul tak, aby hlaveň částečně vyčnívala z pancéřové deska. Později bylo toto řešení nahrazeno umístěním těžkého kulometu MG-34 spolu s optikou do kulového čepu, který bylo možné vkládat jak do kopulí, tak i do potřebně upravených pancéřových desek. Kulomet se plnil pásem na 250 nábojů, umístěný v plechové bedýnce. Ve 30. letech činila dotace munice 40 500 kusů na hlaveň. Největší použití se dočkal v kopulích (např. 20P7), ve kterých byl umisťován po dvou kusech. Stejně jako na jiných liniích se hojného využití dočkaly pancéřové desky - narazit zde je možné především na typy 10P7, 6P7 a 7P7. V omezené míře došlo také k použití pancéřových kasemat pro TK typ 4P7 a 5P7.

 

Protitanková výzbroj

Již v první fázi výstavby byly budovány úkryty pro polní protitankový kanón, který byl případně použit v otevřeném postavení vedle objektu a podobnou praxi lze nalézt ještě u B-Werků budovaných v letech 1935 - 1936 (např. Pz.W. 625).

Již v roce 1935 bylo započato s konstruováním vlastní řady pevnostních protitankových kanónů, které měly být umístěny v pancéřových kasematách. Na OWB však byla nainstalována pouze jediná, a to pro 37 mm protitankový kanón Pak L70 a těžký kulomet MG-34 (29P8) na experimentální tvrzi Ludendorff. Pancéřová deska byla silná 200 milimetrů, beton 1,5 metru. Celé zařízení včetně pancíře vážilo 46 tun. Kadence kanónu byla 20 - 25 ran za minutu.

Plánováno bylo také dodatečné osazení kopulí pro 5cm protitankové kanóny. Mělo se jednat patrně o kopule pod označením 91P9, které sice byly v několika kusech vyrobeny a také testovány na vojenských polygonech, k jejich osazení do bojových objektů však pravděpodobně nikdy nedošlo.

V odolnosti A1 byly vyprojektovány a také v několika kusech vyrobeny kopule pro 5 cm protitankový kanón typ 71,2P9 a pancéřové kasematy pro tutéž zbraň spřaženou s těžkým kulometem pod označením 56P8.

V rámci reaktivace opevnění v roce 1944 byl na jižní straně tvrze Ludendorff vybudován malý betonový objekt, ve kterém byl osazen kořistní československý pevnostní kanón L1. Jeho úkolem bylo boční postřelování vodního kanálu v údolí řeky Obry. Kanón i se střílnou byl vytržen v poválečném období.

 

Speciální pevnostní výzbroj

Velké naděje byly vkládány do 50 mm pevnostního minometu M19 s dostřelem 20 až 600 metrů. Jednalo se o zbraň pro blízkou obranu B-werků s náměrem 48 - 87 a odměrem 360 stupňů. Celá zbraň byla umístěna v pancéřové věži, která byla zcela zapuštěna ve stropnici objektu. Samotná hlaveň byla umístěna v kulovém čepu, který se společně se zbraní mohl otáčet o 360 stupňů pomocí elektrického nebo ručního pohonu. Munice byla do zbraně podávána pomocí speciálního zásobníku na 6 kusů. Rychlost palby byla závislá na ručním nebo motorickém pohonu a kolísala mezi 30 - 120 ranami za minutu. V příručním skladu munice bylo umístěno 3 900 min. Nevýhodou zbraně byla její složitost a poměrně velká finanční náročnost. Zbraň byla umisťována do kopulí 424P01 a 34P8.

Mezi obranné zbraně lze také zařadit výmetný ohňomet, který ústil na stropnici pancéřovým prstencem 420P9. Hořlavá směs byla uložena v izolované místnosti ve spodním patře. Zde pro ni byly připraveny nádrže o objemu 700 litrů. Průměrná dotace na objekt činila 2400 litrů. Z nádrže byla směs čerpána po jednotlivých dávkách, jejichž množství stačilo na 1,5 minutové hoření. Směs byla zapalována elektricky pomocí acetylenu.

 

Pevnostní dělostřelectvo

Při projektování Festungsfront Oder-Warthe-Bogen bylo počítáno s výstavbou dělostřeleckých baterií v odolnosti A. Samotné objekty se podařilo vybudovat do úrovně spodních pater. Dle archivních fotografií se na železničním nádraží nedaleko budovaných baterií ještě v poválečném období nacházely složené díly pancéřových dělostřeleckých kopulí (minimálně předpancířů).

Vyprojektovány byly pro potřeby OWB pancéřové otočné kopule 93P9 v odolnosti A1 a 92,1P9 v odolnosti A pro houfnice ráže 10cm. Obou kopulí bylo skutečně také několik kusů vyrobeno. O jejich dalším osudu není příliš známo. Počítáno bylo také s pevnostním dělostřelectvem ráže 150mm.

V souvislosti s vývojem pevnostní dělostřelectva je nutné se zmínit o dvou zajímavostech. Na konci 30. let byl natočen propagandistický film Der Westwall, jehož autorem byl Fritz Kippler (aktuálně dostupný v ne příliš dobré kvalitě zde). Jedná se o směs záběrů z různých lokací v rámci celého Německa, zachycující proces výstavby Westwallu od plánování výstavby až po dokončené objekty. Nejzajímavější část přichází až na samotném konci dokumentu, kdy je "předváděna" kompletně dokončená tvrz. Sekvence začíná záběry vojáků, kteří pochodují do vchodového objektu tvrze Scharnhorst (Werkgruppe Scharnhorst) s označením Panzerwerk 1238, načež následuje série velmi zajímavých a unikátních záběrů z interiérů (ubikace, strojovna, podzemní komunikace, sociální zázemí). Tuto část je možné spatřit v celé řadě novodobých dokumentárních filmů a vzhledem ke shodě jmen s jednou ze tvrzí OWB se záhy dostaly i do materiálů věnovaných této problematice.

Ve skutečnosti se však jedná ještě o zajímavější záběry, které byly pořízeny na armádním výzkumném pracovišti Hillersleben severně od Magdeburgu. Zde byla zřízena střelnice o rozměrech cca 30.000 x 1.000 metrů, která se proslavila především zkouškami supertěžkého dělostřelectva. Od roku 1936 zde byly prováděny také zkoušky pevnosti betonu, pancéřových prvků a započala zde také výstavba vzorové tvrze v odolnosti A, která měla sloužit ke školení budoucích posádek a tvorbě jednotných postupů a manuálů pro výstavbu a ovládání jednotlivých pevnostních prvků. Dle dostupných informací ji měly tvořit tři objekty - vchodový, pěchotní a dělostřelecký. O jejich bližší podobě nemám příliš informací. Nicméně testována zde měla být mimo jiné také otočná pancéřová kopule 32P8 pro kanón ráže 10 cm s dlouhou hlavní v odolnosti A, a celá řada kopulí pro protitankové kanóny (jejich hmotnost kolísala mezi 350 a 700 tunami).

Objekt, který byl umístěn na tzv. A-platzu (Versuchsplatz A), byl bohužel nedlouho po skončení války vyhozen do povětří američany a následně celý prostor sloužil po dlouhá desetiletí jako střelnice ruským jednotkám. Dodnes se tak zde zachovaly pouze obrovské krátery, které jsou dobře patrné i ze  satelitních snímků (A-platz se nachází v severní části střelnice, jeho poloha je občas udávána jako 22,5 kilometr). Z podzemních prostor se zachovalo pouze okolí strojovny, z pancéřových prvků jen vrchlík kopule pro těžké kulomety v odolnosti A (patrně 40P8?). Celá oblast je i nadále nepřístupná.

 

Pozorování

Již od počátku výstavby opevnění byla velká pozornost věnována bezpečnému pozorování okolí jednotlivých objektů. Veškeré pancéřové bojové prvky (desky, kasematy i zvony) byly vybaveny pozorovacími průzory na stranách střílen. To však nebylo považováno za dostatečné řešení. Kruhové pozorování tak umožňovaly nejdříve malé pěchotní pozorovací zvony, které později nahradily velké pozorovací kopule se silnou optikou určené k pěchotnímu i dělostřeleckému pozorování.

Stropnice objektu Pz.W. 724 - ventilační zvon, pozorovací kopule a kopule pro těžký kulomet 20P7

Ventilační zvony

Na stropnice B-Werků byly osazovány pancéřové ventilační zvony dvou typů (Stahl-Lüftungsschacht), které kryly ústí ventilačního systému, který odváděl znečištěný vzduch z podzemí tvrzí (viz foto výše).

 

Vnitřní vybavení objektů

B-Werky budované v rámci OWB se vyznačovaly snad až zbytečným komfortem, který poskytovaly svým posádkám. Vnitřní prostory byly velkoryse řešeny. Nechyběly zde strojovny, filtrovny vzduchu, velké kuchyně, sociální zázemí, ubikace, nebo například ošetřovny. U části vybavení lze spatřit jistou návaznost na vnitřní vybavení festů budovaných Německem před 1. světovou válkou - to se týká především kuchyní a sociálního zázemí. Vzhledem k dlouholeté devastaci celé opevněné linie se bohužel dodnes uvnitř objektů nezachovalo takřka nic, a i ty poslední věci pomalu mizí v nenávratnu. Takto se například před několika lety "vypařila" ze strojovny Pz.W. 701 poslední velká nádrž na pohonné hmoty. Pouze o trochu lepší je situace v centrální části, kde se v podzemí dochovaly poslední pozůstatky vzduchotechniky a výtahů.

Překážky

Za několikaletou dobu výstavby Meziročního opevněného rajónu byla do terénu umístěna velká škála různých protipěchotních a protitankových překážek. Jak již bylo dříve uvedeno, hlavní překážkou byla soustava řek, jezer a umělých kanálů, které se nacházely především na křídlech linie. Jiná situace byla v centrální části, kde musely být jako protitanková obrana stavěny tzv. dračí zuby - několik řad betonových sloupků, umístěných na železobetonovém roštu, před který byl předsunut protitankový příkop. Na některých místech lze však narazit také na jejich dřevěné provedení (Bledzew, Ludendorff, okolí Pz.W. 739).

Dračí zuby na napředpolí Werkgruppe York

Silnice, mosty a dokonce i menší toky, které nebylo možné přehradit permanentní zábranou, byly uzavírány v případě ohrožení ocelovou závorou. V případě otočných a výsuvných mostů byly ještě navíc v silnici a jejím bezprostředním okolí připraveny prohlubně, do kterých se nechaly zasadit kolejnice. Kolem jednotlivých objektů se nacházel hustý systém protipěchotních překážek, tvořených ostnatým drátem uchyceným na ocelových kolících. Především v zalesněných oblastech je dodnes dobře patrný pás obvodových překážek kolem objektů, kvůli kterému byly prováděny četné zemní úpravy. V prostoru zátopových oblastí byla umístěna hustá síť různých ocelových kolíků s ostrými hranami, které se měly v případě zatopení oblasti nacházet pod vodní hladinou a znesnadňovat tak případné pokusy o jejich překonání.

 

 

HOME  ]