[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

V Ý S TA V B A   O P E V N Ě N Í

 

Výstavbu moderního opevnění ve Francii zcela ovlivnily zkušenosti z První světové války, především vyčerpávající bitva u Verdunu, kdy se téměř rok vedl zuřívý boj o několik pevností na severovýchodě opevněného prstence města. I když zdejší pevnosti prošly nejednou rekonstrukcí, byly v probíhajícím válečném konfliktu považovány v reakci na události v Belgii za beznadějně zastaralé a nevhodné pro vedení válečných operací. Přesto po vypuknutí německé ofenzivy v tomto prostoru sehrály klíčovou roli a staly se symbolem obrany Francie. Maginotova linie byla tedy konstruována tak, aby byly eliminovány všechny nedostatky starších pevností. Důraz tak byl kladen především na zvýšení komfortu posádky, a to hned v několika směrech. V průběhu války například velice často posádky i přítomní vojáci polních jednotek umírali v objektech žízní, protože k dispozici nebyl dostatek vody a silná dělostřelecká palby jim nedovolovala opustit bezpečný úkryt. Komfort byl zvyšován umístěním ubikací do podzemních prostor v dostatečné hloubce a s komfortním vybavením dále v týlu opevnění tak, aby nebyly vystaveny přímé palbě. Hlavní výzbroj tvrzí byla rozptýlena v menších objektech po větší ploše tak, aby bylo složitější dosáhnout většího počtu přímých zásahů. Za samozřejmost bylo považováno ukrytí hlavních zbraní do bezpečných palebných stanovišť. Osvědčenou variantou se ukazalo umístění děl a kulometů do pancéřových prvků, ať již výsuvných a otočných, nebo do stacionárních. Další výzbroj byla umisťována do střílen pod betonem, která svojí palbou působila do boků pevností. Velice efektivním a osvědčeným modelem se v bojích ukázala být kasemata Bourges, která byla v rámci modernizačních prací stavěna na křídla pevností. Její výzbroj tvořily dva kanóny ráže 75 mm, které svojí palbou postřelovaly mezilehlé prostory tvrzí. Francouzští projektanti měli v dispozici ještě jeden, poněkud nečekaný zdroj inspirace, a sice německé festy v okolí Metz, Thionville (Moselstellung) a Štrasburku (Mutzig), které se dostaly do jejich rukou v rámci poválečného postoupení Alsaska a Lotrýnska zpět Francii. V průběhu světové války se sice o tyto pevnosti nebojovalo, o jejich konstrukci však lze tvrdit, že v dané době představovala naprostou světovou špičku.

Stropnice jednoho z objektů tvrze Schoenenbourg - ventilační zvon, zvon GFM a pozorovací zvon VDP

Maginotovu linii lze rozdělit do 25 sektorů. Ty je možné dělit na sektory obranné (S.D.), kde byly stavěny pouze lehké objekty, které bylo možné v případě ohrožení obsadit polní armádou a na sektory opevněné (S.F.), kde bylo stavěno těžké opevnění, jehož páteř tvořily dělostřelecké tvrze. Opevněných sektorů bylo 18, obranných sektorů pouze 7.

Níže uvedená mapa zobrazuje bojové objekty v prostoru Crusnes - Momtmédy. Na mapě nejsou zobrazeny všechny objekty v daném prostoru!! Modře jsou označeny samostatné objekty (pěchotní sruby), zeleně tvrzové objekty.


Zobrazit místo Maginot line - Crusnes - Montmédy na větší mapě

Nejmohutnější opevnění bylo budováno na nejohroženějších hranicích s Německem v sektorech Montmédy - Haguenau. Velmi silně opevněnou částí byly také sektory v Přímořských alpách a v Savoie proti Itálii.

Nejblíže u hranic byla budována tzv. předsunutá postavení. Jejich podoba se velice lišila a to nejen díky rozdílné konfiguraci terénu. V některých případech se mohlo jednat o opevněné celnice nebo uzávěry silnic skládající se z malých kulometných objektů. V horském terénu byly často spojovány podzemní komunikací. Tato předsunutá postavení sehrála svoji roli především v Alpách. Celý povrch těchto "miniaturní tvrze" byl navíc protkán silným zákopovým systémem, který byl zpevněn kamenem, případně i beton. V podzemních prostorech se nacházel dostatek místa pro odpočinek posádky a primitivní ventilační systém. Tato postavení obsazovala republikánská garda a měla poskytnout dostatek času na zničení důležitých komunikací, mostů a na aktivaci samotného hlavního obranné postavení. V Alpách se dařilo těmto pevnůstkám odolávat útokům nepřátel i po několik dní, ovšem za silné dělostřelecké podpory blízkých tvrzí


Zobrazit místo Maginot line - Thionville - Boulay na větší mapě

V určité vzdálenosti od předsunutých postavení následovalo hlavní obranné postavení. Jeho páteří byly silné dělostřelecké tvrze, které byly od sebe vzdáleny 6 - 10 kilometrů, vždy v závislosti na konfiguraci terénu. Tvrz byla většinou koncipována tak, že se nacházela na úbočích nějakého významného vrchu, což jí umožňovalo dokonalé pozorování a působení bočních paleb do velkých vzdáleností. Do sestavy tvrze obvykle patřily 1 - 2 vchodové objekty, několik pěchotních objektů, které zajišťovaly návaznost paleb na mezilehlé objekty a v neposlední řadě dělostřelecké objekty (obvykle 2), které působily palbou na obě strany linie.Na místech, kde konfigurace terénu neumožňovala stavbu dělostřeleckých objektů, byla hlavní výzbroj umístěna výhradně do pancéřových otočných věží. Na vhodných místech v rámci tvrze byly umisťovány objekty s otočnými výsuvnými věžemi, jejichž výzbrojí mohli být kanóny, kulomety, protitankové kanóny, případně minomety. Zároveň se jednalo o jedinou možnost, jak přenést dělostřeleckou palbu na nepřátelské území, zbraně pod betonem až na výjimkou působily svojí palbou výhradně do boků opevněné linie. Samotná linie pěchotních srubů bývala také zesilována pěchotními tvrzemi, které měly mezi sebou vzdálenost od 3 do 4 kilometrů. Prakticky se jednalo o několik pěchotních srubů, z nichž jeden byl zároveň vchodovým, které byly navzájem propojeny podzemními komunikace s potřebnou infrastrukturou pro posádky objektů. Velmi často se stávalo, že pěchotní tvrz byla jakousi první fází výstavby tvrze dělostřelecké, jejíž výstavba se z finančních důvodů neuskutečnila.

Hlouběji ve vnitrozemí byly případně stavěny druhé a třetí opěrné linie. Většinou se jedná o výstavbu z let 1939 - 1940, kterou se ani z daleka nepodařilo dokončit a jejíž technická úroveň byla nevalná. Do této oblasti ovšem spadají také pasivní úkryty pro pěší jednotky. Mohlo se jednat jak o nadzemní, tak i o podzemní varianty, které byly schopné ochrany pouze lehkými kulomety, buď z pancéřových zvonů, nebo ze střílen pod betonem. K zásobování hlavního obranné postavení bylo možné v některých případech použít úzkorozchodné železnice, která byla schopná dopravovat munici z týlových skladů. V extrémně nepřístupných podmínkách nahrazovaly železnici lanovky.


Zobrazit místo Maginot line - Falquemont - Sarre - Rohrbach na větší mapě

 

Přehled sektorů Maginotovy linie:

Číslo Název sektoru Počet tvrzí
1. S.F. Littoral -
2. S.D. Lille -
3. S.F. Escaut 1
4. S.F. Maubeuge 4
5. S.D. Ardennes -
6. S.F. Montmédy 4
7. S.D. Marville -
8. S.F. Crusnes 7
9. S.F. Thionville 11
10. S.F. Boulay 15
11. S.F. Falquemont 5
12. S.D. Sarre 1
13. S.F. Rohrbach 5
14. S.F. Vosges 3
15. S.F. Haguenau 2
16. S.F. Bas Rhin -
17. S.F. colmar -
18. S.F. Altkirch -
19. S.F. Haute Alsace -
20. S.D. Montbéliard -
21. S.F. Jura -
22. S.D. Rhone -
23. S.F. Savoie 9
24. S.F. Dauphiné 16
25. S.F. Alpes Maritimes 29


Z výše uvedené tabulky se může zdát, že nejsilněji opevněné sektory byly Dauphine a Alpes Maritimes, do značné míry se jedná o zkreslení, které zapříčinila především konfigurace terénu a specifické požadavky na obranu, které vyvstaly v souvislosti s umístěním opevnění do extrémních horských podmínek. Nebylo zde možné vybudovat souvislou linii opevnění, kde by na sebe navazovaly svojí palbou jednotlivé objekty. Budovány až na výjimky byly výhradně tvrze, které se však nemohly svojí mohutností srovnávat se severní frontou. Jako příklad může posloužit dělostřelecká tvrz Barbonnet, která se kromě vchodu skládá z jediného dělostřeleckého objektu!

Níže uvedená mapa zobrazuje bojové objekty v prostoru Bitche - Rýn. Na mapě nejsou zobrazeny všechny objekty v daném prostoru!! Modře jsou označeny samostatné objekty (pěchotní sruby), zeleně tvrzové objekty.


Zobrazit místo Maginot line - Vosges na větší mapě

 

Níže uvedená mapa zobrazuje bojové objekty v prostoru Savoie - Přímořské alpy. Na mapě nejsou zobrazeny všechny objekty v daném prostoru!! Modře jsou označeny samostatné objekty (pěchotní sruby), zeleně tvrzové objekty, žlutě předsunutá postavení a starší vojenské objekty.

 


Zobrazit místo Maginot line - Savoie - Alpes Maritimes na větší mapě

 

 

 

HOME  ]