[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

T Y P O L O G I E

 

Na této stránce jsou popsány nejčastější typy objektů budované na Maginotově linii, v žádném případě se však nejedná o oficiální typologii a už vůbec zde nejsou popsané veškeré objekty budované ve Francii v meziválečném období!!

 

Pěchotní sruby - měly podobu oboustranné nebo jednostranné kasematy. Hlavní výzbroj tvořily těžké kulomety a protitankové kanóny ve střílnách pod betonem určené k boční palbě. Na stropnici mohly být umístěny 1 - 3 zvony GFM nebo JM v libovolných kombinacích. V některých případech měly dokonce pěchotní sruby umístěnou hlavní výzbroj pouze v pancéřových zvonech. Objekty měly obvykle dvou patra. Pouze v těch místech, kde byla příliš vysoká hladina spodní vody, byly objekty jednopatrové. Ve spodním patře bylo místo pro odpočinek posádky, strojovna, filtrovna vzduchu a sklady munice. V horním patře byla umístěna hlavní výzbroj objektu, vchody do zvonů a do objektu. Celková konfigurace srubu záležela na období jeho výstavby. Kasematy CORF, MOM nebo STG se od sebe výrazně liší. Například typem vstupu do objektu, počtem místností nebo výbavou. Především v poslední fázi výstavby opevnění, která probíhala až do vypuknutí války, byly stavěny objekty, které se svojí konstrukcí a vybavením v žádném případě nemohly srovnávat se svými dřívějšími předchůdci. Velmi často postrádaly vnitřní vybavení, které dříve bylo naprostým standardem (filtrovny, strojovny), zbraně byly osazovány do střílen pod betonem, přičemž se nejednalo o pevnostní zbraně, ale o zbraně polní armády. Do těchto staveb byly v některých případech osazovány také těžší zbraně (polní dělostřelectvo).

  • oboustranné pěchotní sruby
  • jednostranné pěchotní sruby
  • Tvrze - základní dělení tvrzí dle francouzské terminologie bylo na velké tvrze (gros ouvrages) a na malé tvrze (petit ouvrages). Hlavním kritériem byla výzbroj objektů a jejich množství. Malé tvrze obvykle disponovaly pouze pěchotní výzbrojí (PTK a TK a minomety), kopulí pro těžký kulomet, případně pro minomet). Velké tvrze naopak disponovaly dělostřeleckou výzbrojí. Dalším možným členěním bylo rozdělení do tříd podle velikosti. Tvrze první třídy měly obvykle několik desítek objektů a posádka přesahovala 600 mužů (Hackenberg, Fermont, Latimeront, Rochonvillers, Hochwald, Schoenenbourg a další) Tvrze druhé třídy měly do deseti objektů a posádka nepřesahovala 600 mužů (sem se řadily například Kobenbusch, Galgenberg, Billig, Michelsberg nebo Four-á-Chaux). Tvrze třetí třídy již byly řazeny mezi malé pevnosti, posádka čítala obvykle okolo 200 vojáků (Immerhof, Grand Hohekirkel). Tvrze čtvrté třídy měly maximálně 4 objekty, posádka se pohybovala od 100 do 200 mužů (Bambesch, Haut-Poirier, Welschhoff, Rohrbach, Lembach). Do poslední kategorie patřily především monoblokové objekty, které nesly označení jako malá tvrz (P.O.), tedy například (Bois-Karre, Bois-du-Four, Einseling).

    Ukázkou největších tvrzí budovaných na Maginotově linii je tvrz Hackenbeg. V současné době je přístupná jako muzeum a její povrch je díky tomu udržován v dobrém stavu, díky čemuž je možné všechny objekty bez problémů navštívit. Alespoň částečnou představu o velikosti tvrze si čtenář může udělat z následující fotogalerie

    A) Dělostřelecké objekty - byly stavěny výhradně jako součást dělostřeleckých tvrzí. Hlavní výzbroj tvořily obvykle 3 houfnice ráže 75 mm nebo 135 mm. K blízké obraně mohly sloužit zvony GFM a lehké kulomety ve střílnách na ochranu diamantového příkopu.

     

  • dělostřelecké objekty
  • dělostřelecké objekty s minometnou výzbrojí
  •  

    B) Minometné objekty - jsou záležitostí především Alp. Jejich účelem bylo vykrývat hluché prostory v okolí tvrze, kterých bylo díky členitosti terénu velké množství. V obvyklých případech jejich úlohu nahrazovaly dělostřelecké objekty, které měly střílny minometů umístěné v diamantových příkopech. Pokud ovšem vzhledem k velikosti tvrze a rozmístění objektů nebylo jiného východiska, byly stavěny právě minometné objekty. Ochranu jejich okolí zajišťoval zvon GFM. Minomety byly umístěny v hlubokém diamantovém příkopu, který splýval s terénem.

     

  • tvrzové minometné objekty
  •  

    C) Vchodové objekty - speciální objekty byly umístěné v místech, které nebylo možné pozorovat nepřítelem. Velké tvrze disponovaly dvěma vchody - jeden z nich byl vchod pro osádku, druhý pro munici. Ve vysokohorských podmínkách byl vchodový objekt tvořen opěrnou zdí s padacími vraty. Ochranu zajišťovala několik střílen pro lehké kulomety. V extrémních případech nahrazoval vchodový objekt vjezd pro lanovku. Za normálních okolností se však jednalo o obyčejný objekt v jehož středu se nalézal vjezd do kterého se i při uzavřených vratech vešel 1 - 2 nákladní automobily. Po obou stranách vjezd chránily střílny pro lehké nebo pro těžké kulomety. Na stropnici byly umístěny dva zvony GFM, výjimečně také LG.

     

  • vchodové objekty pro munici
  • vchodové objekty pro posádku
  • vchodové objekty v alpách
  •  

    D) Objekty s otočnými výsuvnými věžemi - byly opět součástí dělostřeleckých tvrzí. Objekt zcela splýval s terénem. Na povrchu byla viditelná pouze výsuvná otočná věž, které mohla být vyzbrojena dvojicí kanónů ráže 75 mm nebo 135 mm, případně i dvěma minomety ráže 81 mm, kulomety nebo protitankovými kanóny. Mimo této hlavní výzbroje zde mohlo být ještě několik zvonů GFM nebo JM.

     

  • objekty pro dělostřelecké věže
  • objekty pro kulometné věže
  •  

    Předsunutá postavení - plnila záchytnou funkci a informovala velení o pohybu nepřátelských jednotek jak na vlastním tak na cizím území. Jejich výzbroj tvořily těžké kulomety, případně i minomety. Především v Alpách disponovala předsunutá postavení podzemními komunikacemi, ve kterých byly umístěny ubikace, filtrovna vzduchu případně i strojovna. V okolí se nalézalo velké množství zákopů, které byly zesilovány lámaným kamenem nebo betonem. Na exponovaných místech byly zákopy zakrývány klenutými stropy z kamene nebo železnými konstrukcemi, na které se následně rovnal opět kámen.

     

    Úkryty - pasivní úkryty pro polní vojsko. Stavěny byly ve dvou modifikacích - v nadzemní a podzemní variantě. Uvnitř objektu se nacházelo veškeré potřebné vybavení pro život posádky. V případě podzemní verze vyčnívaly na povrchu pouze dva vchody chráněné střílnou pro lehké kulomet, případně zvonem GFM. Velké nadzemní úkryty obvykle disponovaly dvěma zvony GFM a několika střílnami na ochranu vchodu. V některých případech mohl být do sestavy podzemního úkrytu včleněn také jeden bojový objekt (především v Alpách).

     

  • povrchové úkryty
  • podzemní úkryty
  •  

    Dělostřelecké pozorovatelny - byly malé stavby, většinou s jednou místností, ve které byl umístěn pozorovací zvon. Stavěny byly na významných vyvýšeninách těsně za hlavní linií. Pozorovatelna obvykle spadala pod nejbližší dělostřeleckou tvrz.

     

  • samostatné dělostřelecké pozorovatelny
  • dělostřelecké pozorovatelny v sestavě tvrzí
  • Objekty zesíleného polního opevnění - s tímto typem staveb je možné se setkat podél celé linie, budovány byly především v letech 1939 - 1940. V prostorech, kde se nepředpokládal silnější útok vzhledem ke geologickým podmínkám, bylo toto opevnění jako hlavní obranné budováno již dříve. V případě prvně jmenovaných staveb bylo hlavním cílem dodatečné pokrytí hluchých prostor linie, zahuštění obrany a případně vybudování záložních linii obrany. Díky tomu je možné se setkat s takovými stavbami také na povrchu tvrzí. Příkladem může být například tvrz Galgenberg, kde lze před samotnými bojovými objekty narazit na tyto stavby v poměrně hojném počtu, stejně tomu tak je v celém prostoru vedoucím k sousedním tvrzím Galgenberg a Soetrich.

     

     

    HOME  ]

    WebZdarma.cz