|
|
||||||||
|
||||||||
| |
||||||||
|
VÝZBROJ A VYBAVENÍ |
||||||||
| Hlavní pozornost při výstavbě fortů byla upřena na poskytnutí dostatečné ochrany pevnostnímu dělostřelectvu. Vzhledem k velmi omezeným finančním prostředkům se však ne vždy dařilo tento cíl plnit. Z tohoto důvodu také v řadě relativně moderních staveb s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích a kasematách byla část kanónů stále umístěna na valech v otevřených postaveních. První várky pancéřových prvků byly zakoupeny v Německu u společnosti Gruson a to pro potřeby vnitrozemní obrany v pěti kusech s výzbrojí dvou kanónů ráže 12cm. Další výzbroj byla zakoupena pro potřeby pobřežní obrany do pevnosti Pula. Licenční výroba kopulí měla údajně dále probíhat ve Třineckých železárnách.
Následným dodavatelem pancéřových prvků však byly Vítkovice, produkující především pancéřové kasematy pro dělostřelectvo a pozorovací kopule, které byly konstruovány na návrh J. R. von Vogla. Především v případě pancéřových kasemat se jednalo o výrazně levnější variantu oproti německým dodávkám. Tato produkce směřuje především na hranice s Itálií a na Balkán. S vlastní řadou pancéřových prvků přichází následně společnost Škoda Plzeň (subdodavatelem oceli jsou Vítkovice), poráží především cenou své konkurenty, a stává se výhradním dodavatelem široké škály pevnostního materiálu včetně zbraňových systémů a munice. Ještě před získáním monopolu tak několik kusů pancéřových prvků dodávají také další společnosti - např. Leobersdorfer Maschinenfabrik (LMF). Typ dělostřelecké výzbroje se v případě rakousko-uherských pevností vztahoval k dodávaným kanónům a ne k samotné pancéřové kopuli. V řadě případů navíc docházelo k přezbrojování již osazených prvků na modernější zbraně. Nově použitý kanón si sebou tedy přinesl i své označení. Z tohoto důvodu není vždy lehké určit, který konkrétní typ byl v daném fortu osazen, obzvlášť za situace, kdy se dodnes dochoval pouze zlomek osazeného arsenálu. Typy dělostřeleckých kopulí:
Prvním příspěvkem Škodových závodů v Plzni do rodiny pancéřových kopulí byl model Panzerkuppel 15cm/M80 pro moždíř ráže 15cm (někdy také označovaný jako 15cm Panzermörser M 80). Maximální dostřel této zbraně byl pouhých 3200 metrů. Z tohoto důvodu byla jeho hlavním cílem blízká obrana fortů. Kopule se vyznačovala velmi plochým profilem, což z ní činilo dobře maskovanou zbraň. Síla pancíře činila 34 – 37 centimetrů. Moždíř byl pevně přichycen ke kopuli, což při palbě způsobovalo výrazné otřesy a snižovalo také dostřel zbraně. Toto řešení však zároveň výrazně snižovalo cenu. Nevýhodou byl velmi mělce položený předpancíř, u kterého hrozilo riziko snadného podstřelení. Kopuli bylo možné otáčet pomocí ložisek. Za přímého nástupce je považován model M.99 pro houfnici ráže 15cm. Pancéřová otočná kopule M.94 byla určena pro rychlopalný kanón ráže 75 mm. Oproti M80 měla o poznání výraznější profil, problém s nedostatečným předpancířem zde stále zůstával nedořešen stejně jako u nástupce M.99. Pod stejným označením byla produkována také kopule pro houfnici ráže 150cm M.94. Výrazný pokrok lze spatřovat v otočné výsuvné kopuli M.02 pro kanón ráže 8cm. Protizávaží potřebné pro vysouvání bylo umístěno přímo na centrálním pivotu a manipulaci zajišťovala soustava kladek. Při palbě bylo nutné vysunout ven hlaveň zbraně. Příliš šťastně nebyl řešen ani tvar vrchlíku samotné věže. Naopak vyřešen byl problém se slabou ochranou proti podstřelení – kopule disponovala mohutným předpancířem.
V poslední fázi výstavby došlo k unifikaci výzbroje i pancéřových kopulí. Produkovány byly otočné kopule pro houfnici ráže 104mm ve variantách M.06, M09 a M.14 (10cm Turmhaubitze T.H. M06, M09, M14, některé prameny udávají ještě řadu dalších variant. Velmi často uváděnou je model M.05, patrně se jednalo o přezbrojené kopule M.80 původně určené pro moždíře ráže 15cm). Jednalo se o poměrně výrazné pancéřové prvky. Předpancíř na straně k nepříteli (ve směru předpokládaného odstřelování) byl zapuštěn daleko hlouběji, než na týlové straně. Samotný otáčecí mechanismus a uložení zbraně se však stále velmi podobalo variantě, která byla použita u kopulí Gruson. I to však byl výrazný pokrok oproti předchozím modelům, které měly stále hlavní výzbroj pevně uchycenou ke kopuli. Důvodem byla snaha o oddělení pancéřové kopule od lafety a samotné zbraně. Cílem bylo zajistit lepší přesnost palby a zabránit přenosu vibrací ze zbraně na samotnou kopuli a opačně. Cena kopule s lafetou činila 90 tisíc korun. První varianta kopule – model M.06 byla pravděpodobně vyrobena pouze v jediném exempláři. Síla pancéřování kolísala mezi 16 a 20 centimetry s hmotností okolo šestnácti tun. Oproti svému nástupci měla o 20 centimetrů nižší profil, což se jí také stalo osudným. Vzhledem k nedostatečnému negativnímu náměru nebyla tato zbraň akceptována pro hromadné nasazení. Přímým nástupcem byl model M.09. Tato zbraň obdržela silnější pancéřování, které dosahovalo 25 centimetrů. Výška věže narostla o 20 centimetrů, což již zajišťovalo požadovaný negativní náměr v hodnotě mínus patnáct stupňů. Vnitřní průměr činil 268 centimetrů, hmotnost stoupla na 19 tun. Předpancíř byl dodáván ve dvou dílech o celkové hmotnosti 16,5 tuny a jeho hloubka činila jeden metr. Maximální dostřel houfnice činil 7300 metrů. Vojenské testy v roce 1913 a následně také válečné zkušenosti ukázaly, že samotná kopule je sice schopná přestát ostřelování z nejsilnějších kanónů, provedení předpancíře však bylo vyhodnoceno jako nedostatečné. Na tento fakt zareagovala poslední varianta této zbraně – model M.14. Oproti svému předchůdci byl určen k osazení houfnice ráže 104 nebo 150 milimetrů. Předpancíř již disponoval hloubkou 230 cm a jeho síla stoupla na 30 centimetrů, stejně jako síla stěn! Celková hmotnost včetně předpancíře stoupla na 73,5 tuny. Kopule měly být osazeny například na Fortu Valmorbia (Werk Valmorbia). Do vypuknutí války se ho však nepodařilo stavebně dokončit.
Pancéřové kasematy a desky pro dělostřelectvo Tam kde to bylo alespoň trochu možné, byla z finančních důvodů dávána přednost před kopulemi pancéřovým kasematám a deskám. Ty se dočkaly širokého použití a vyprodukována jich byla celá řada variant. Používány byly k postřelování ochranných příkopů, v traditorech k dalekým bočním palbám ve směru sousedních objektů, případně k přímé palbě směrem k nepříteli. Velmi často byla používána varianta, kdy byla jedna baterie kanónů umístěna v pancéřových kasematách určených k přímé palbě v prvním patře fortu a druhá baterie se nacházela v otočných kopulích o patro výš (na stropnici). Postupem let se při vývoji projevovala především snaha minimalizovat velikost střílny. V nejmodernějších modelech je již kanón umístěn v kulovém čepu, který uzavírá prostor celé střílny.
Vůbec první pancéřové desky pro potřeby dělostřelectva byly zakoupeny ve společnosti Gruson. Osazeny byly například do pevnosti Flitscher Klause. V jednom exempláři byla použita také pancéřová kasemata Gruson (Fort Hensel) První dodávka pancéřových kasemat z vlastních zdrojů pocházela z Vítkovických železáren (osazeny například v Baterii Skaljari a Fortu Goražda pevnosti Kotor). Pozdější dodávky již byly výhradně v rukou společnosti Škoda Plzeň.
Kulometná výzbroj
Otočná kopule pro TK model MG M.07 (Drehbarer bombensicherer Beobachtungs-zugl. Maschinengewehrstand). Tento typ byl dodáván především na italskou frontu, kde byl často osazován na stropnici kasárenského traktu. Dvě otočné kopule pro těžký kulomet a pozorování jsou dodnes osazeny na stropnici fortu Strač nedaleko Trebinje.
Kopule pro dva těžké kulomety (Feststehender bombensicherer Beobachtungs-zugl. Maschinengewehrstand) – byla produkována nejméně v pěti variantách, které se lišily především hloubkou zapuštění pancíře a orientací střílen. Kopule mohla disponovat pozorovacími průzory na své zadní straně a tak umožňovat kruhové pozorování. V opačném případě byla týlová stěna zcela zapuštěna do stropnice objektu a jednalo se tak fakticky o polokopuli. Kulomety mohly působit buď do různých směrů, nebo mohly vést paralelní palbu jedním směrem. Hmotnost kolísala od 9 do 25 tun. Kopule pro jeden těžký kulomet (Bombensicherer Panzerstand für ein 8mm Maschinengewehr) byla opět produkována minimálně ve čtyřech variantách, přičemž jedna z nich byla klasickou kopulí s pozorovacími průzory na zadní straně. Další dvě byly polokopulí a poslední z nich se již podobala spíše pancéřové kasematě pro těžký kulomet zabudované do stěny objektu.
Kromě výše popisovaných prvků byla produkována celá řada dalšího drobnějšího vybavení, jako byly například okenice, různé typy mříží, pancéřové dveře různých rozměrů, menší pancéřové desky a pláty jako ochrana střílen pro ruční zbraně a případně také těžké kulomety a kartáčovnice (Mitrailleuse). Již v prvních vyprodukovaných sériích pancéřových prvků pro potřeby výstavby opevnění na hranicích s Itálií bylo dodáno také několik kusů pancéřových kasemat pro kartáčovnice.
|
||||||||
[ HOME ] |
