|
|
||||||||
|
||||||||
| |
||||||||
|
VÝSTAVBA OPEVNĚNÍ |
||||||||
| Opevnění na hranicích s Itálií Výstavba moderních pevností na hranicích s Itálií započala v souvislosti se ztrátou Benátska, které bylo předáno Itálii v roce 1866. Zajišťování nových hranic započalo roku 1870 a v první tříleté stavební fázi byly stavěny pouze lehčí uzávěrové objekty, které ještě nedisponovaly pancéřovými prvky. Ty se zde poprvé objevily až v následné stavební fázi, která probíhala v letech 1878 – 1884. Pro potřeby výstavby byly zakoupeny pancéřové prvky z produkce německé společnosti Gruson z Magdeburgu. Jednalo se především o otočné kopule pro dvojici kanónů ráže 120mm z tvrzené litiny, litinové střílny pro dělostřelectvo a jednu pancéřovou kasematu. Ty byly osazeny do následujících staveb:
Hlavní vlna výstavby moderního opevnění však probíhala v letech 1884-1900. Hlavním strůjcem výstavby v regionu byl Julis Ritter von Vogl, po kterém toto období nese také svůj název. Jednalo se o kompaktní stavby provedené z kamene a betonu, kde v jednom objektu byly umístěny jak kasárna pro posádku, tak hlavní výzbroj. Čelní stěny byly obkládány žulovými kvádry. Hlavní dělostřelecká výzbroj byla umisťována do pancéřových kasemat pro přímou palbu a nad ně na stropnici do otočných pancéřových věží. Obvodový příkop byl chráněn pomocí kaponiér (Koffer). Blízkou obranu zajišťovaly kartáčovnice (Mitrailleuse), které byly později nahrazeny těžkými kulomety, a ruční zbraně. Hlavními stavbami z této doby jsou například:
Do výrazně menšího rajonu
Kärnten jsou řazeny:
Pevnostní výstavba na Balkáně se soustředila především v okolí dvou přístavů (Pula a Kotor), ve kterých kotvilo válečné námořnictvo (popis pobřežních baterií není předmětem těchto stránek). Kromě nich však byla především v okolí Kotoru vybudována řada zajímavých pancéřových fortů, které sloužily k vnitrozemské obraně. Hlavní nebezpeční zde hrozilo od Černé Hory, jejíž dělostřelecké baterie byly umístěny na hřebenech Lovčenu vysoko nad městem, odkud mohly bez problému odstřelovat celou oblast Kotorského zálivu. Z tohoto důvodu také loďstvo později kotvilo v Tivatu, který se nacházel mimo zorné pole nepřátelských pozorovacích stanovišť. K okolí Kotoru byla vybudována také celá řada uzávěrů důležitých komunikací a průsmyků. Jednalo se však především o silné opěrné pěchotní body se stavbami provedenými z kamene (opevněné strážnice a kasárna), které byly schopné odolat pouze horskému dělostřelectvu. Vzhledem k velmi hornatému terénu a chybějící infrastruktuře zde byla vybudována také celá řada vojenských silnic. Poměrně intenzivní výstavba opevněných kasáren a strážnic probíhala v Bileku, Trebinje, Mostaru a Sarajevu. V posledně jmenovaném byly navíc vybudovány čtyři forty (Werk), mimo jiné s výzbrojí umístěnou také v pancéřových otočných kopulích (ve všech případech 2xM.80). Později byla pozornost upřena na další důležitá města přímo na nově ustanovených hranicích. Velmi moderní objekty měly být budovány od roku 1912 na linii Kotor – Trebinje – Bileča – Avtovac, nepodařilo se je však do vypuknutí války stavebně dokončit a v řadě případů ani započít se samotnou výstavbou. S výstavbou moderních pancéřových fortů bylo počítáno také například v Mostaru a Sarajevu. V roce 1912 údajně započala také výstavba pancéřového fortu nedaleko Višegradu, který měl blokovat komunikace vedoucí od Užice. Bližší informace však nemám k dispozici. Druhou linii obrany měly tvořit starší pevnosti. Jednalo se o Fort Opus (Opuzen, Chorvatsko), Stolac, Nevesinje a Ulog (Bosna a Hercegovina). Silnou vojenskou posádkou a velkou, i když poměrně zastaralou, pevností disponoval Kalinovik, který byl epicentrem častých povstání místního obyvatelstva. Samotná stavba utrpěla vážné škody v průběhu 2. Světové války.
Pevnosti Krakov a Přemyšl Po napoleonských válkách byl Krakov svobodným městem, které měly pod kontrolou tři mocnosti nacházející se v té době v regionu (Prusko, Rakousko, Rusko). Po povstáních na konci 40. let devatenáctého století s cílem opětovného sjednocení Polska, která byla těmito mocnostmi potlačena, připadl Krakov definitivně v roce 1848 Rakousku. První opevňovací práce na sebe nenechaly dlouho čekat a 12. dubna 1850 bylo rozhodnuto o výstavbě moderní tvrze. První stavební fáze zde probíhala v letech 1850 – 1878. Do roku 1858 byly postaveny první forty na předpolí. V dalších letech probíhaly stavební práce pouze pozvolna, k jejich urychlení došlo až v rámci rostoucího napětí mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem v letech 1878-1879. V následujících letech dochází k výstavbě prvního pancéřového fortu (Fort 38 Skala), který vznikl přestavbou starší polopermanentní pevnůstky z roku 1878. Výstavba probíhala v letech 1884-1886. Hlavní výzbroj tvořila dvojice kanónů ráže 120mm v kopuli Gruson. Hlavní část výstavby probíhá od roku 1892 až do začátku 1. Světové války. Pancéřové forty tak v Krakově vznikaly kromě výstavby také především modernizací starších objektů. Obecně jsou jako pancéřové forty označovány následující stavby:
View Festung Krakau in a larger map
O výstavbě pevnosti bylo definitivně rozhodnuto v roce 1871. První prstenec fortů byl následně budován v letech 1880 – 1887 a nedlouho poté následovala výstavba druhého prstence, která i s modernizacemi probíhala až do roku 1910. Ve zdejších pevnostech nebylo použito tolik pancéřových prvků jako v „sousedním“ Krakově. Do jednotlivých fortů se moderní pancíře dostávaly především díky modernizacím starších staveb, případně vestavěním nových pancéřových baterií. Následující forty pevnosti Přemyšl disponovaly výzbrojí v pancéřových kopulích:
View Festung Przemysl in a larger map
Na severu monarchie prošla silnou bojovou činností včetně dlouhých obléhání pevnost Přemyšl, jejíž forty utrpěly v jejich průběhu silná poškození. Hlavní výzbroj byla následně ve velkém měřítku sabotována při kapitulaci v průběhu druhého obléhání. Z výzbroje a pancéřových prvků se tak zde téměř nic nedochovalo. Část zbylých kopulí odtud byla „vytěžena“ v meziválečném období Polskem a po repasování použita v modernizovaných objektech tvrze Osowiec. O poznání lépe přestála oba válečné konflikty tvrz Kraków. S postupným ničením bylo započato až po 2. Světové válce. Sešrotována byla většina hlavních pancéřových prvků včetně jedné věže Gruson pro dvojici kanónů ráže 120mm. Další škody utrpěly jednotlivé stavby v průběhu 90. let dvacátého století, kdy se na ně vrhli zloději kovů. Aktuálně však zle situaci označit za stabilizovanou a k dalším škodám již příliš nedochází. Ve výstavbě je několik muzeí (např. Fort Tonie) a i přes výše popsané ničení je možné se v Krakově setkat s celou řadou dosud zachovalých pancéřových prvků od otočných a také výsuvných kopulí pro dělostřelectvo, přes pozorovací otočné kopule, kulometné kopule až po celou řadu pancéřových kasemat pro dělostřelectvo. Poměrně dobrá situace je na Balkáně. V Pule je sice většina pancéřových prvků vytržena, ale jednotlivé stavby se zachovaly v relativně dobrém stavu. Ještě lepší stav objektů je v Kotoru, kde se zachovala naprostá většina pancéřových prvků, i když i zde v posledních letech „mizí“ především drobnější vybavení interiérů, ale i celé pozorovací kopule. Nedaleko Kotoru se například zachovala jediná otočná kopule Gruson pro dvojici kanónů ráže 120mm. I další pancéřové forty jižně od města jsou v dobrém stavu. Na linii Kotor – Trebinje byla vybudována řada menších uzávěrů a stavebně se zde nepodařilo zcela dokončit dva velké moderní pancéřové forty (Dvrsnik a Strač), obě stavby jsou však nesmírně zajímavé, i když v nich proběhla v 60. letech minulého století intenzivní těžba železa. Opevněním disponoval také například Mostar, většina objektů však byla vážně poškozena v následných válečných konfliktech včetně nedávné občanské války. Obdobná situace panuje v případě Sarajeva, v dobrém stavu se zde zachovaly dva uzávěrové forty, Werk IV – Pasin Brdo a Werk Vratca včetně několika pancéřových kopulí (4 x M.80). Pozorovací kopule z fortu Vratca byla nedávno ukradena, na fortu Pasin Brdo se obě pozorovací kopule nenacházejí již delší dobu.
|
||||||||
[ HOME ] |