[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Fort Gschwent

 

Fort Gschwent (Werk Gschwent nebo Forte Belvedere) byl vybudován v letech 1909-1912 a dnes je jediným objektem uzávěrů Folgaria a Lavarone, který je částečně rekonstruován a zpřístupněn jako muzeum. Tvořila ho řada velmi moderních objektů pro blízkou obranu, dělostřelecká baterie a kasárenský trakt. Hlavním úkolem bylo blokování komunikace Carbonare – Arsiero vedoucí údolím Astico přímo pod fortem.

Původní plány výstavby počítaly se zapuštěním celého fortu do skalnatého podloží. Typ výzbroje a také samotné plány se však ještě několikrát změnily a výsledkem je stavba, které dominují klasická šíjová kasárna s potřebnou podpůrnou infrastrukturou (ubikace, sklady, dílny, kuchyně, strojovna apod). Prostor před nimi bylo možné postřelovat pomocí ručních zbraní a tří těžkých kulometů. Jeden těžký kulomet navíc postřeloval přístupovou komunikaci. Dvě poterny odtud vedly do pancéřové baterie, která byla vyražena ve skále povrchovým způsobem a postavena z betonu. Zde byla také umístěna hlavní dělostřelecká výzbroj, kterou tvořily 3 pancéřové kopule s houfnicí ráže 10cm M.09.

Z pancéřové baterie vedly dále dvě poterny vyražené ve skále a opatřené pouze vybetonovanou podlahou do boků fortu, kde se nacházely dva silně vyzbrojené pěchotní objekty, které svojí výzbrojí bočně postřelovaly úbočí svahů pod fortem. Třetí poterna vedla do kontreskarpové kaponiéry, která chránila příkop vyražený ve skále a chránící čelní přístup k pancéřové baterii. Hlavní výzbroj tvořily těžké kulomety umístěné v pancéřových deskách (do každého směru 2). Odtud pokračovala poterna dále do předpolí, kde se nacházely ve skále vyražené dva objekty určené k přímé palbě těžkých kulometů umístěných v pancéřových deskách.

Pěchotní objekty umístěné na křídlech fortu disponovaly na stropnici pancéřovou kopulí pro dvojici těžkých kulometů. Jejich hlavní výzbroj byla umístěna v pancéřových deskách a tvořily jí těžké kulomety. Kromě tohoto dále disponovaly také střílnami pro ruční zbraně. K dispozici bylo v každém z objektů také několik světlometů. V celém fortu bylo umístěno celkem šest světlometů o průměru 35cm, čtyři světlomety o průměru 21cm a dva o průměru 90 centimetrů.

Stejně jako ostatní objekty v okolí se fort vybudovaný pouze 500 metrů od hranic s Itálií dostal pod palbu nepřátelského dělostřelectva 23. května 1915. V první fázi byl ostřelován pevnostním dělostřelectvem ráže 149mm italských pancéřových fortů a jednou polní baterií ráže 280mm. Do jeho prostoru dopadlo cca 1200 střel. Docíleno bylo jediného průrazu v prostoru kontreskarpové kaponiéry. Naplno se zde projevila hrubá konstrukční chyba, jejích vinou se kaponiéra nacházela v přímém palném poli nepřátelského dělostřelectva pálícího z masivu Campolongo. Pozornost obléhatelů se však záhy obrátila na severněji položené objekty, kde byl plánován průlom fronty, a tak na zdejší stavby dopadlo v následujících měsících pouze několik stovek granátů, pouze několik desítek z nich bylo ráže 305mm. Od listopadu se začalo chystat stěhování hlavní výzbroje do nově připravených, lépe ukrytých postavení. Po úspěšné jarní ofenzívě v roce 1916 se fronta posunula mimo dosah pevnostního dělostřelectva. Na jednotlivých stavbách byly provedeny opravy vzniklých poškození, později byla demontována hlavní výzbroj a uvnitř ponechána pouze strážní jednotka.

V poválečném období proběhla v polovině 30. let těžba veškerého kovového vybavení – pancéřových prvků a ocelových nosníků, což způsobilo závažná poškození. V současné době se ve fortu nachází muzeum, interiér byl dle možností restaurován, hlavní pancéřové prvky (kopule) byly nahrazeny maketami. Celý interiér je po zaplacení vstupného volně přístupný.

 

 

 

HOME  ]