[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Rajon Kärnten

 

Opevnění včleněné do rajonu Kärnten se nacházelo na poměrně velké ploše. Začínalo v průsmyku Kreuzberg (Passo di Monte Croce di Comélico - 1636 m.n.m.) a končila na úpatí Krnu v Julských alpách. Dále bylo členěno na čtyři úseky, kterými však vedlo pouze velmi málo schůdných komunikací a tak zde nebylo nutné budovat silnější opevnění. Jedinou výjimku tvořily důležité komunikace vedoucí do Villachu ve východní části rajónu, které byly blokovány pomocí dvou uzávěrů (Sperre) - Malborgeth a Predilsattel.


View Rayon Kärnten in a larger map

První z nich, vybudovaný k blokování Kanaltalu (Val Canale) nedaleko obce Malborgeth, byl tvořen mohutným Fortem Hensel, vybudovaným v první fázi výstavby pancéřových fortů za použití importovaných kopulí a pancéřové kasematy od společnosti Gruson. Jednalo se o poměrně komplikovanou stavbu vybudovanou v několika etapách v různých výškových úrovních. Hlavní část výstavby probíhala v letech 1881 - 1883. Další úpravy a modernizace následovaly v letech 1897-1898, 1903 a 1912-1913. Základní členění fortu je na Werk Hensel A (horní část pevnosti) a Werk Hensel B (spodní část s kopulemi a kasematou Gruson). Celá stavba byla vážně poškozena v průběhu 1. světové války a aktuálně se nalézá zcela v troskách. V jejím okolí lze dnes narazit také na řadu objektů Alpského valu.

O něco více na východ se nacházel druhý uzávěr, blokující přístupy přes průsmyk Predil a Seebachtal, který se skládal z celé řady objektů.

Jako první byl postaven na základech staršího blokhausu objekt Sperre Predil (1848-1850). Jednalo se kamennou stavbu, která se skládala ze dvou objektů postavených po obou stranách silnice vedoucí z údolí řeky Soča z Bovce údolím Koritnice do Predelského průsmyku a pak dále ve směru na Villach. Původní zde umístěný objekt proslul hrdinskou obranou posádky za napoleonských válek pod velením Johanna Hermanna. Nad silnicí byl vybudován blokhaus s chráněným nádvořím a poternou vedoucí směrem k "silniční baterii", která postřelovala bezprostřední okolí komunikace pomocí kanónů umístěných ve střílnách tvarovaných z kamene.  Později bylo rozhodnuto o výstavbě nového opevnění blíže k Bovci a tento objekt ztratil na své důležitosti, již nebyl dále modernizován a v průběhu války sloužil pouze ke skladovacím a ubytovacím účelům.

V údolí řeky Koritnica byl nedaleko Bovce vybudován v letech 1881 - 1882 nový objekt - Werk Flitscher Klause. Opět byl umístěn na místo starší obranné stavby, navíc v nejužším místě údolí na skalní ostroh vysoko nad řekou, kudy vedla jediná možná přístupová cesta dále do údolí Koritnice. Stavebním materiálem byl kámen. Použito však bylo také velké množství pancéřových prvků. Hlavní dvoupatrová budova měla půdorys písmene L. Vnitřní dvůr byl chráněn pomocí zdi s vchodovou bránou a poternou vedoucí do detašovaného blokhausu se střílnami na ochranu blízké komunikace, ten byl schopný palby v obou směrech. Před samotnou hlavní budovu byla vysunuta jedna kaponiéra pro zbraně blízké obrany.

Hlavní výzbroj tvořily kanóny ráže 12cm umístěné v litinových střílnách, které dodala společnosti Gruson. Pro pozorovací účely byla patrně dodatečně na stropnici osazena otočná pozorovací kopule od společnosti Škoda Plzeň. Další výzbroj tvořily dvojčata těžkých kulometů umístěná v pancéřových deskách (opět dodatečná instalace).

Na rozdíl od sousedního Fortu Hermann se Werk Flitscher Klause nacházel v palebném stínu a neutrpěl v průběhu války žádná výrazná poškození a ve velmi dobrém stavu se zachoval dodnes včetně veškerých pancéřových prvků. V meziválečném období byl zahrnut do uzávěru Alpského valu, který zde byl vybudován. Silnice před fortem obdržela výsuvný protitankový zátaras, střílny v blokhausu u silnice byly upraveny pro protitankový kanón. Palbu bylo opět možné vést do obou směrů komunikace. K výstavbě tvrze byl využit také tunel na cestě vedoucí k Fortu Hermann na druhé straně silnice, do kterého byla vestavěna tvrz pro tři těžké kulomety. V současnosti se zde nachází muzeum.

Na přelomu století byl Werk Flitscher Klause považován za zastaralý a vytvořeny tak byly plány na výstavbu dalších dvou pancéřových fortů - Rombon a Svinjak (k jeho stavbě po vypuknutí války již nedošlo). Jako první byl realizován v letech 1898 - 1906  Fort Hermann. Místo původně plánovaného názvu Rombon tak byl pojmenován podle velitele obránců průsmyku Predil, který padl společně s naprostou většinou posádky v průběhu napoleonských válek.

Samotný fort horského typu měl půdorys písmele L. Na čelní straně se nacházela jeho hlavní výzbroj, kterou tvořily čtyři kanóny ráže 12cm v pancéřových kasematách M.96. Na stropnici byly osazeny dvě kopule pro moždíře ráže 15cm M.80, přezbrojené na houfnice ráže 10cm M.05. Pozorování umožňovaly dvě otočné kopule. Blízkou obranu zajišťovaly dvě kaponiéry přistavěné na stranách fortu. K výstavbě bylo nalezeno výhodné místo v jinak velmi strmé stěně Rombonu (2.208 m.n.m.), odkud navíc bylo možné vést daleké palby do prostoru řeky Koritnica a Soča.

V kolmé stěně mezi Flitscher Klause a Fortem Hermann byla vybudována vojenská silnice. Podél ní byly umístěny dva kavernové úkryty a pro urychlení přesunu posádky byl navíc do skalní stěny osazen řebřík. Jak již bylo zmíněno, v meziválečném období byla do tunelu na vojenské cestě vestavěna tvrz Alpského valu.

Hned po vypuknutí války se podařilo italskému dělostřelectvu zaměřit své nejtěžší dělostřelectvo přímo na fort, který tak utrpěl závažná poškození. Na to bylo reagováno vyražením štol v podzemí pevnosti a vybudováním kasemat v kolmé skalní stěně, kam byla do bezpečí přemístěna hlavní výzbroj. Vstup do systému chodeb byl v nedávné době vyčištěn a aktuálně je, stejně jako samotný fort, volně přístupný.

Pro potřeby uzavření přístupů ze Seebachtalu (Val Rio del Lago) byl vybudován přímo u silnice vedoucí okolo jezera Raibler (Lago del Predil) Werk Raibler See (1884). Jednalo se o poměrně zajímavou přízemní stavbu umístěnou na poloostrově přímo na břehu jezera určenou pro přímou palbu tří kanónů ráže 9cm umístěných v kasematách pro přímou palbu. Blízkou obranu zajišťovaly dvě na stranách hlavní budovy umístěné kaponíéry se střílnami pro pěchotní zbraně. Jako detašovaný objekt napojený podzemní chodbou na zbytek objektu byl vybudován na druhé straně silnice ve skalním zářezu kulometný objekt, který bočně postřeloval nejen nedalekou komunikace, ale i celé předpolí hlavního objektu. Ještě před vypuknutím války byl celý objekt vyklizen a hlavní výzbroj přestěhována do nově vybudovaných kavernových postaveních v okolí. V aktivní službě tak zůstala pouze pozorovací kopule s obsluhou. Dnes je pevnůstka zcela v troskách a její pozůstatky jsou navíc zahrnuty zeminou. V dobrém stavu se tak nachází pouze výše zmiňovaná kulometná pevnůstka.

Vysoko nad Raibler See byla vybudována nedaleko průsmyku Predil v letech 1897-1899 Baterie Predilsattel. Hlavní výzbroj tvořily tři kanóny ráže 12cm M.80 umístěné v pancéřových kasematách, které svojí přímou palbu působily do prostoru Seebachtalu a blokovaly tak přístupy k samotnému jezeru. K dispozici byly také 2 těžké kulomety. Jednalo se o poměrně velkou přízemní stavbu ve tvaru písmene L. Blízkou obranu zajišťovaly dvě kaponiéry umístěné na stranách hlavní budovy. Po obvodu se navíc nacházelo množství střílen pro pěchotní zbraně. Posádka měla k dispozici prostorné ubikace a kuchyni. Přímo v objektu byl i zdroj vody. Obvodovou překážku tvořil mělký příkop a pásy protipěchotních překážek.

Již v době před vypuknutím války byl celý objekt považován za zastaralý a jeho hlavní výzbroj byla průběžně přemístěna do nově budovaných kavernových postavení. V meziválečném období odtud byly vytěženy veškeré kovové prvky, což kromě pancéřových kasemat odnesly i části stropnice. V tomto stavu se baterie nachází dodnes a je volně přístupná.

 

 

HOME  ]