[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Pevnost Kotor

 

Kotor byl budován po desetiletí jako důležitá vojenská námořní základna (někdy je zdejší opevnění označováno jako součást válečného přístavu Castelnuovo - Herceg Novi) Velkým problémem však byla blízkost hranic s Černou Horou, která se navíc nacházela vysoko na hřebenech hor, odkud byl celý záliv jako na dlani. Jisté bezpečí zaručoval fakt, že přímo do Kotoru nevedla žádná kvalitní přímá komunikace, která by umožnila rychlé přesouvání jednotek. Z tohoto důvodu bylo počítáno spíše s postupem nepřítele podél pobřeží od Budvy, případně s útokem vedeným ze severu ze směru Krivošije na Risan. Velká obava panovala také z pokusu o odříznutí celého prostoru postupem přes hřeben Orjenu směrem na Dubrovník.

Důležité komunikace a průsmyky tak byly po několik desítek let soustavně opevňovány pomocí odolných kasárenských objektů, strážnic a pevnůstek s odolností maximálně proti polnímu dělostřelectvu. Hlavní výzbroj tvořily běžné polní kanóny a pěchotní zbraně polních jednotek. Vzhledem k náročnému terénu bylo navíc nutné vybudovat velké množství vojenských cest, kasárenských objektů a zásobníků na vodu, které byly pro přežití vojáků v letních vedrech v krasové krajině naprosto nezbytné.

Na mapě jsou zachyceny pouze relativně zachovalé permanentní objekty. Řada dalších se v celém prostoru Kotoru nachází velmi často zcela v troskách. Na mapě navíc nejsou zaneseny pevnosti pobřežní obrany.


View Cattaro in a larger map

Poměrně dobře zachovalý Fort Kosmač blokoval průsmyk na silnici vedoucí z Cetinje do Budvy. Fort Trinita uzavíral důležitý průsmyk jižně od Kotoru se silnicí vedoucí do Budvy. Severně od Kotoru stojí za zmínku Fort Vranovo Brdo umístěný na hřebeni mezi Orahovacem a Risanem. Na přístupech k samotnému Risanu se zachovaly v dobrém stavu Fort Greben a na přístupech na Orjen to jsou objekty na Jankově vrchu a na Crkvici.

Obranu samotného Kotoru zajišťovalo starší opevnění, které bylo později doplněno menšími objekty. Nedaleký Tivat, kam bylo později z bezpečnostních důvodů přesunuto válečné loďstvo, získal obranný prstenec v podobě typizovaných strážnic (Wachhaus).

Skutečné problémy začaly pro vnitrozemskou obranu Kotoru až ve chvíli, kdy započala výstavba nové silnice z Kotoru do Cetinje. Ta obchází ze severu hřeben Lovčenu (1749 m.n.m) a prudce klesá ke Kotoru z nadmořské výšky 1000 m.n.m. V první fázi byl tento problém vyřešen v letech 1884 - 1886 výstavbou Fortu Goražda, jednoho z prvních pancéřových věžévých fortů na území Rakousko-Uherska. Na stropnici byla osazena kopule Gruson pro dvojici kanónů ráže 120mm. Stejnou výzbroj mělo také pět pancéřových kasemat, které prostřelovaly výše zmíněnou silnici a v opačném směru hřebeny hor ve směru obce Mirac. Na křídlech byly umístěny další kanóny ve střílnách provedených z kamene. Na stropnici se navíc nacházely dva střelecké parapety pro pěchotu, v každém z nich byla následně umístěna lafeta pro těžký kulomet a dodatečně došlo také k výstavbě malých pozorovatelen včetně osazení dvou otočných pozorovacích kopulí typu B. Fort se zachoval dodnes ve velice dobrém stavu, je však zcela prázdný a bez veškerého vnitřního vybavení. Aktuálně probíhají zatím marné pokusy o vysekání (ukradení) vodících lišt pro kanóny v pancéřových kasematách.

Přímo naproti silnici vedoucí z Cetinje byla na jižním výběžku hřebene Vermač vybudována kromě dvou menších objektů také baterie Vermač, která byla až později přejmenována na baterii Skaljari. Vyzbrojena byla čtyřmi kanóny ráže 120mm umístěnými v pancéřových kasematách vyprodukovaných ve Vítkovicích. Ty působily přímou palbu právě do prostoru serpentin, které se nacházely na protější straně údolí. Baterie byla na začátku války vzhledem ke své poloze vystavena velice intenzivní nepřátelské palbě, která ji uštědřila silná poškození, načež byla následně vyřazena z aktivní služby. Po válce posloužila jako zdroj surovin pro okolní obyvatelstvo. Dodnes se nicméně v troskách zachovala nejméně jedna pancéřová kasemata.

Dále na hřebeni byl později postaven v letech 1894-1897 po vzoru horských objektů budovaných na hranicích s Itálií nový Fort Vermač. Vzhledem k jeho velikosti byla jeho výzbroj velmi silná. Původně se jednalo o 4 moždíře ráže 150mm v kopulích M.80 a 8 kanónů ráže 120mm M80/85 v pancéřových kasematách. V letech 1906-1907 následovala rekonstrukce, v rámci které došlo k zesílení baterií betonem a vyložení stropnic v okolí kopulí železnými profily. Současně byly kopule přezbrojeny na typ M.05 a pravděpodobně došlo také k instalaci pozorovací kopule typu BF. Fort se zachoval ve velmi dobrém stavu, díky svému dlouholetému umístění v nepřístupném vojenském prostoru. Bohužel v posledních letech z něj zmizelo veškeré vnitřní vybavení, které bylo možné odmontovat a odnést. Z kompletní sady okenice se aktuálně zachovala jedna jediná. Uvnitř se však dochovaly původní podlahy, zbytky maleb a v jedné z pancéřových baterií také improvizovaná kaple s množstvím nástěnných maleb.

Dále na jih blokovala přístupy od Budvy ve směru na Radoviči a na poloostrov Lustica soustava pěchotních opěrných bodů. Pro zesílení obrany zde byl vyprojektován a v letech 1907 - 1909 také postaven Fort Traste, který však byl již krátce po svém dokončení považován za zastaralý a dokonce se uvažovalo o jeho demolici. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na nový objekt však bylo od tohoto záměru nakonec ustoupeno. Přesto se jedná o poměrně zajímavou stavbu, která nedisponuje ochranným příkopem a přístup k ní bránila pouze protipěchotní překážka. Ke kasárenskému objektu byla přistavěna pod úhlem 90 stupňů pancéřová baterie se čtveřicí kopulí s kanónem ráže 10cm M.99. Její součástí bylo také o něco výš umístěné pozorovací stanoviště s kopulí typu BB. Poterna z kasárenského traktu vedla dále do pěchotního úkrytu umístěného v prostoru za pancéřovou baterií a pak dále těsně pod povrchem po hřebeni k pěchotnímu opěrnému bodu Grabovač, kde končila v dalším pěchotním úkrytu s přistavěným pozorovacím stanovištěm s pancéřovou kopulí typu BS. Samotný pěchotní opěrný bod tvořil ještě minimálně další jeden úkryt a střelecká postavení. Mezi fortem a pěchotním opěrným bodem se dále nacházel zásobník na vodu. Přímo před kasárenským objektem byl do terénní vlny zapuštěn další úkryt s řadou puškových střílen, pomocí kterých bylo možné postřelovat hřeben vedoucí do týlu k obci Radoviči. Fort se zachoval v relativně dobrém stavu. Stropnice v kasárnách díky vysokému obsahu železa z větší části zmizela, stejně jako veškeré okenice, mříže a dveře. Z vnitřního vybavení je přítomna pouze pekárna. V pěchotním opěrném bodě byla nedávno ukradena pozorovací kopule BS včetně předpancíře. Na ukradení druhé přímo na pancéřové baterii někdo aktuálně usilovně pracuje.

Samotná pobřežní obrana není předmětem těchto stránek. Dle dostupných informací aktuálně probíhá poměrně intenzivní rabování veškerého zbylého vybavení a autogenem jsou odřezávány také veškeré zbylé pancéřové prvky. Z budov podpůrné infrastruktury (sklady, radiostanice, kasárna), která byla v řadě případů dále využívána jugoslávskou armádou, mizí vše včetně střech. Dobrá situace by měla být díky obtížnému přístupu a blízkosti hraničního přechodu snad pouze v prostoru skupiny objektů Kobila jižně od Hercegu Noveho.

 

 

HOME  ]