[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výzbroj a vybavení

 

Na německých fortech se dá setkat se širokou škálou výzbroje. Kromě speciálních "pevnostních" zbraní se jednalo především o běžné ruční zbraně, které patřily do výzbroje polních jednotek. Podobně tomu bylo i v případě dělostřelectva. Vzhledem k zaměření těchto stránek bude pozornost věnována především výzbroji určené do pevnostních staveb. Jednalo se o rychlopalné kanóny a kulomety pro blízkou obranu a o pevnostní dělostřelectvo pro vedení dalekých paleb.

 

Těžké kulomety

Dominantním představitelem této výzbroje a to nejen v pevnostech byl těžký kulomet Maxim 08 (MG08). Jedná se o licenční výrobek, který vzešel z vynálezu Hirama Maxima, rodilého Američana, který však dlouhodobě žil ve Velké Británii, kde také získal občanství. Původní prototyp byl vyvinut v roce 1884, v Německu tuto zbraň produkovala s velkým úspěchem společnost Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken A.G.. Vodou chlazený těžký kulomet ráže 7,92 mm měl kadenci 400 - 500 ran za minutu, s maximálním dostřelem 3500 metrů (prakticky okolo 2000 metrů). Munice byla dodávána na pásech po 250 kusech, hmotnost samotné zbraně bez lafetace byla necelých 27 kilogramů bez vody. Úsťová rychlost byla 900 metrů za vteřinu.

Fest Mutzig

V pevnostech se mu dostalo bohatého využití. Budována pro něj byla otevřená stanoviště přímo na valech pro pěchotu, používán byl k blízké obraně jak prostorů v okolí kasárenských budov, tak v samotných příkopech, kde pozvolna nahrazoval rychlopalné kanóny. V nejmodernějších stavbách byla střílna tvarována v betonu. Ochranu zbraně zajišťovala pancéřová oponka, která byly zazděna dovnitř střílny a jejíž dva díly se daly ovládat pomocí pák zevnitř objektu.

 

Dělostřelecká výzbroj

Do příchodu těžkých kulometů tvořily děla dominantní výzbroj opevnění a to jak pro blízkou obranu, tak pro daleké palby proti nepřátelskému dělostřelectvu.

Fest Mutzig

Pro blízkou obranu, především pro postřelování příkopů sloužily rychlopalné kanóny ráže 5 cm (5 cm Schnellfeuerkanone). Kadence činila 35 - 40 ran za minutu. Maximální dostřel činil 3200 metrů s úsťovou rychlostí okolo 440 metrů za vteřinu. Jejich velkou nevýhodou byla především cena, a to jak samotného kanónu, tak munice. Střílny byly původně tvarovány pomocí kamenných bloků, později byly provedeny z betonu. Ani v jednom případě však nechyběla pancéřová oponka, kterou bylo možné ovládat z bojové místnosti a která uzavírala prostor střílny (u starších objektů byla oponka zavěšena na železné konstrukci přímo v bojové místnosti). K pozorování byly určeny průzory, které byly také chráněny pomocí pancéřových oponek. Pro usnadnění vedení palby v noci byly často objekty vybavovány světlomety. V ojedinělých případech byly kanóny použity k vedení bočních paleb k sousedním objektům.

Pěchotní tvrz Marival

V pancéřových deskách byly ve dvojicích umísťovány kanóny ráže 7,7 cm. Budovány byly především v moderních pěchotních objektech, kde byly umisťovány přímo do hlavního kasárenského objektu. Boční palba byla vedena směrem k sousednímu objektu (kterým byl navíc veden pás protipěchotních překážek). Často byly také součástí festů, kdy opět vedly palbu z hlavní kasárenské budovy směrem k sousedním festům, nebo pěchotním postavením. Pro pozorování byl vždy k dispozici pěchotní zvon typu WT. Přímo v objektu, nebo v jeho blízkosti se navíc nacházela mohutná pancéřová deska, která za svojí ochrannou oponkou skrývala výkonný světlomet, který byl schopný usnadňovat vedení bojových operací v noci. Za extrémní případ lze považovat kombinaci, která byla vybudována v nedokončeném pěchotním postavení Marival, kde kvůli velkému sklonu terénu bylo nutné umístit pancéřovou desku pro kanóny, desku pro světlomet a pozorovací zvon přímo nad sebe. Stejnou funkci jako tako zbraň zastávaly objekty pro rychlopalné kanóny ve střílnách pod betonem (např. Feste Wagner).

 

Dělostřelecká výzbroj v otočných věžích

Fest Obergentringen

Hlavní výzbroj tvrzí byla umisťována v pancéřových otočných kopulích. Jejich vývoj je spojen především se společností Gruson, která je dodávala do celé řady zemí na celém světě. V německém opevnění lze nalézt následující výzbroj:

Oproti francouzské konkurenci se německé kopule vyznačovaly několika výhodami. Dělostřelecká výzbroj byla rozložena do většího počtu pancéřových prvků, které bylo náročnější zničit. V každé kopuli byl umístěn pouze jeden kanón, což eliminovalo problémy s otřesy a následným nepřesným mířením u kopulí osazených dvěma zbraněmi. Také co se týče dostřelu, vycházely německé kopule o něco lépe a hlavní výhoda spočívala především ve snadnosti ovládání, která pramenila především z jednoduché konstrukce celé zbraně. Díky probíhající rekonstrukci kopulí na festu Wagner je možné prohlédnout si kompletně rozloženou věž - a dílů je překvapivě málo.

 

Pozorování

Společně s vyřešením problematiky dostatečné ochrany hlavní výzbroje fortů bylo nutné také zabezpečit pozorování a řízení palby. K tomuto účelu byla vyvinuta celá řada pancéřových prvků, které umožňovaly bezpečné řízení palby a pěchotní pozorování pro potřeby blízké obrany. Pozorovací kopule byly označovány jako pancéřová pozorovací stanoviště (P.B.St.), pancéřové pozorovací věže (P.B.T.), které byly otočné, nebo pozorovací věže - "pozorovací zvony" (W.T.).

Zvon WTneu - Fest Obergentringen

 

Světlomety

Velká pozornost byla při výstavbě věnována problematice vedení bojové činnosti za zhoršených podmínek, především v noci. Pro účely blízké obrany jednotlivých staveb byly vedle střílen pod betonem, případně do pancéřových desek v bojových objektech umísťovány pevnostní světlomety, které měly osvětlovat palebné prostory.

 

Vybavení objektů

Především v nejmodernějších festech, které budovalo Německo na hranicích s Francií, byla věnována velká pozornost zajištění dostatečného komfortu pro posádku, a to především ve srovnání s francouzskými forty. V centru velkých festů byla budována velká několikapatrová kasárna, která nabízela ve srovnání s konkurencí jen těžko představitelný komfort. Samozřejmostí bylo například ústřední topení, velké zásobníky vody, komfortní sociální zázemí, kuchyně nebo pekárna.

 

Pěchotní postavení a překážky

Součástí rozlehlých festů byla celá řada pěchotních postavení s betonovými zákopy, postaveními pro těžké kulomety a rychlopalné kanóny a pěchotní úkryty s napojením na centrální část pevností. Pro potřeby pozorování byly budovány zesílené pozorovatelný, díky tvaru někdy nazývané šneky.

Pěchotní parapety - Fest Obergentringen

Po obvodu byly budovány souvislé linie protipěchotních překážek, kterými byly obehnány také jednotlivé objekty na povrchu tvrzí. Především v případě starších objektů byl navíc povrch obehnán hlubokým příkopem, který byl chráněn pomocí objektů umístěných v kontreskarpě. Oblíbenou překážkou, často budovanou v několika řadách za sebou byla vysoká fortová mříž. Postupem času bylo pozvolna upouštěno od budování hlubokých obranných příkopů. V takovém případě obranu zajišťovala široká protipěchotní překážka a malé bojové objekty, které ji postřelovaly boční palbou. V některých případech disponovaly také pozorovacími zvony.

 
 

HOME  ]