[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výstavba festů

 

V případě výstavby německých festů, jako nejvyššího vývojového stádia opevnění před vypuknutím 1. světové války, se nejedná o koncepci výstavby čistě obranných zařízení. Jejich výstavba probíhala v návaznosti na strategické cíle, které určovala polní armáda. Například nejsilnější budované opevnění, obecně nazvané jako Moselstellung, může být považováno jako opevnění zajišťující obranu nově získaných území na úkor Francie. Kromě tohoto však byl počítáno s tím, že v případě příštího válečného konfliktu bude tvořit jakýsi kloub, kde bude útočná část fronty přecházet v obranou. Zatímco na západ od těchto pevností bylo počítáno s ofenzivní činností hluboko na území Francie a to především ve směru na Paříž, bylo nutné na tomto místě zastavit případný útok francouzských jednotek a znemožnit jim průlom do nitra Německa.

Výstavba festů a fortů s mohutným použitím pancéřových prvků spadá většinou do patnácti let předcházejících vypuknutí 1. světové války. Je však nutné vrátit se až do počátku 70. let, kdy v Německu stále probíhá kontinuální výstavba klasického polygonálního opevnění. Teprve v polovině 80. let, kdy dochází k výraznému růstu síly dělostřelectva dochází k prvním modernizacím stávajícího opevnění na nejohroženějších místech a ke konstrukci prvních moderních pevností za použití pancéřových kopulí pro dělostřeleckou výzbroj. Ty se na vnitrozemské opevnění dostaly z pobřežních baterií.

Za dvě hlavní místa, kde byly budovány experimentální objekty s těžkou výzbrojí, lze označit města Thorn (Toruň - Polsko) a Metz (Francie). Silné opevnění z tohoto období bylo vybudované také v Ingolstadtu, do dnešních dnů se zde však téměř nic nedochovalo. Jediné dvě zachovalé kopule firmy Gruson na německém opevnění tak lze nalézt ve fortu Kameke v Metách (nepřístupný), experimentální objekty a pancéřový fort (Feste König Wilhelm I) se nachází ve městě Toruň. V tomto období se však stále jedná o extrémně finančně náročnou záležitost a tak jsou i nadále souběžně stavěny klasické polygonální forty s hlavní výzbrojí umístěnou v otevřených postaveních na valech. Investováno je pouze do pancéřových pozorovacích prvků, umožňujících bezpečné řízení palby.

Hlavním stavebním materiálem je po celá desetiletí kámen, tam kde nebyl k dispozici ho nahrazuje cihla. Pouze pozvolna se zabydluje jako stavební materiál beton. V první fázi slouží pouze jako zesílení odolnosti stropnic objektů. Jako výlučný stavební materiál začíná být používán až na konci 90. let.

Vzhledem k neustálému technickému vývoji se na konci 19. století nachází stávající opevnění příliš blízko center měst, které mají chránit. To vedlo stavitele nových festů k opětovnému zvětšení průměru pevnostního prstence, případně k výstavbě izolovaných festů na dominantních výšinách dále na předpolí. Moderní festy jsou budovány vzhledem k extrémním finančním nákladům pouze na nejohroženějších místech, tím je prostor takzvaného Moselstellung (Metz, Thionville), Strasbourgu, Brisachu a Isteinu na hranicích s Francií a prostoru Toruň - Grudziadz na hranicích s Ruskem.

 

Na následujících mapách jsou zobrazeny hlavní pevnostní stavby vybudované Německem na hranicích s Francií a na východní hranici s Ruskem.

 


Zobrazit místo Německé forty a festy na území Francie na větší mapě

 


Zobrazit místo Forty na východní hranici na větší mapě

 

Kromě hlavních pevností bylo opevnění budováno také v okolí Neuf-Brisachu, který je sám o sobě velice zajímavou fortifikační stavbou. Bohužel ze zdejšího opevnění se toho příliš nezachovalo a většina objektů se nachází v naprostých troskách.Jednalo se však převážně o pěchotní postavení. Jediným zachovalým objektem je Fort Heiteren, který je v letních měsících přístupný po předešlé objednávce pro skupiny. Velice podobné opevnění bylo budováno také na východní hranici v prostoru Chelmna a Marlborku. Jednalo se výhradně o zesílená pěchotní postavení a pasivní úkryty. Podobně jako v případě Neuf-Brisachu bylo hlavním cílem udržet v případě nenadálého nepřátelského útoku dostatečné předpolí na významných říčních tocích, ze tkerých by bylo možné po dokončení mobilizace vést účinný protiútok.

Silný fest byl vybudován na pravém břehu Rýna nedaleko obce Istein. Hlavním cílem bylo uzavřít komunikace vedou od pevnostního města Belfort se silnou vojenskou posádkou. Okolo roku 1920 byl fest zcela zničen. Na stejném místě bylo později budováno moderní opevnění začleněné do Westwallu. Dle původních plánů se mělo jednat o megalomanskou stavbu s desítkami kilometrů podzemních prostor, včetně úkrytu pro několik stovek tanků. Do zastavení prací ve 40. letech se toho však příliš postavit nepodařilo a po skončení války čekal většinu objektů stejný osud jako jejich předchůdce.

Spíše jako zajímavost lze zmínit opevnění města Tsing-tau v současné Číně, které bylo Německem velmi silně opevněno, a kde bylo vybudováno několik pancéřových fortů. O ně byl sveden marný boj v roce 1914 a následně obsazen Japonskem.

 

 

HOME  ]