[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Typologie

 

Polygonální pevnosti

I přes svojí evidentní zastaralost tvořily polygonální pevnosti s výzbrojí umístěnou v otevřených postaveních na valech dominantní část výstavby do počátku 90. let 19. století. Jednalo se o typově velice podobné stavby obehnané hlubokým příkopem, který měly většinou tvar pětiúhelníku. V menší míře byly stavěny čtyřúhelníkové forty.

Fort Plappeville

Jednalo se o stavební dokončení starších pevnostních plánů, v případě města Mety byly využity stavebně nedokončené forty, které zde budovala Francie těsně před vypuknutím války v roce 1870. Jejich bojová hodnota však nebyla příliš velká, navíc jejich vzdálenost od centra pevnosti byla zcela nedostačující. Z tohoto důvodu se tyto forty ve strategicky důležitých pevnostech brzy ocitly až ve druhém obranném prstenci.

Některé starší polygonální forty vybudované z kamene (případně z cihel) byly v pozdějších letech mírně modernizovány, především byly zesilovány jednotlivé objekty za pomocí betonu. Na valy byly umístěny menší pancéřové prvky, které zajišťovaly bezpečné pozorování. Na rozdíl od Francie však nedocházelo k výrazným modernizačním pracím. Přednost dostávala výstavba zcela nových moderních staveb dále na předpolí, případně zesilování mezilehlých prostor pomocí dělostřeleckých baterií, přičemž samotné polygonální forty se přeměnily spíše na pěchotní opěrné body.

Dominantou obvodové překážky byl hluboký příkop, který byl chráněn pomocí kaponiér. Jejich výzbroj tvořily rychlopalné kanóny umístěné ve střílnách tvarovaných z kamenných kvádrů. K uzavření střílny byly k dispozici pancéřové oponky, které byly umístěny uvnitř střílny, případně zavěšeny na konstrukci ve střelecké místnosti. K dispozici bylo také několik střílen pro pěchotní zbraně a obvykle také výstup do samotného příkopu. Kaponiéry byly také obvykle navzájem spojeny kontreskarpovou galerií a do nitra tvrze vedly podzemní chodby ústící v kasárenských objektech. V kontreskarpové galerii byly také připraveny štoly pro případné vedení protiminové války.

Hlavní dominantou samotného fortu byl hlavní kasárenský objekt. Jednalo se o mohutnou nadzemní stavbu. Jednotlivé místnosti měly velká okna, které byly opatřeny železnými okenicemi se střílnami pro pěchotní zbraně. Dále se zde nacházela řada menších úkrytů pro posádku a munici. Hlavní výzbroj byla umístěna na valech v otevřených postaveních.

V období 1870 - 1890 byly po celém Německu stavěny forty na základě typizovaného projektu, které se nazývaly Biehlerovy forty. Jedná se o poslední fázi výstavby starších fortů před mohutným nástupem pancéřových prvků do opevnění a vzniku pancéřových fortů a následně festů. Jejich výstavba probíhala především ve Štrasburku, Kolíně, Inglstadtu, Poznani, Toruni a Kaliningradu, kde tvořily kompletní pevnostní prstenec. V menším měřítku byly stavěny například ve Špandau, Ulmu, Meinzu a Magdeburgu.

 

Pancéřové forty

Pancéřové forty lze označit za jakéhosi předchůdce festů, velice zjednodušeně řešeno je lze označit za polygonální pevnosti, ve kterých byla umístěna hlavní výzbroj v pancéřových kopulích. které zesilovaly odolnost hlavní dělostřelecké výzbroje. Do současné doby se dochoval například Fort Kameke (1876 - 1879) v Metách, který je vyzbrojen dvojící kopulí Gruson pro dva kanóny ráže 150 mm (nachází se však v aktivním vojenském prostoru a tudíž je nepřístupný). Podobné stavby byly budovány také v Ingolstadtu.

Vůbec prvním pancéřovým fortem s moderními kopulemi pro houfnici ráže 210 mm byl patrně Fort I Buchtafort (Feste König Wilhelm I tvrze Toruň (1888 - 1892). Následně byly vybudovány dva pancéřové forty zcela atypického trojúhelníkového tvaru v Mutzigu. Ty se následně staly součástí festu Kaiser Wilhelm II. Právě osoba, po které je tento fest postaven byla původcem úpravy tvaru fortů. Hlavním cílem tohoto specifického tvaru bylo snížit nároky na dělostřeleckou výzbroj chránící obvodové příkopy a to především z finančních důvodů.

Feste Graf Haeseler

Je otázkou zda při rozhodování nedošlo k jistému ovlivnění koncepcí výstavby moderních fortů v Belgii, kde Henri Alexis Brialmont (1821 - 1903) preferoval právě tento tvar při stavbě pevností Lutych a Namur (dalším společným znakem bylo užití tzv. centrálního masivu, na kterém byly na malém prostoru umístěny veškeré těžké zbraně v mohutných pancéřových prvcích). To však nemění nic na faktu, že jeden z fortů musel být nakonec během realizace přestavěn na čtyřúhelníkový tvar kvůli problémům s podložím.

Veškerá výzbroj pancéřového fortu byla umístěna v pancéřových věžích. Jednalo se především o těžké dělostřelectvo umístěné v kopulích po jednom kanónu. Blízkou obranu zajišťovaly otočné výsuvné věže vyzbrojené rychlopalnými kanóny menších ráží. Jak již bylo zmíněno, obranu obvodového příkopu zajišťovaly rychlopalné kanóny umístěné ve střílnách pod betonem. Pozorování zajišťovaly pancéřové zvony, případně také otočné věže. Jako stavební materiál již pozvolna začal převažoval prostý beton.

Hezkou ukázkou pancéřových fortů jsou dvě pevnosti spadající do festu Graf Haeseler. Vybudovány byly na dvou dominantních výšinách na východním břehu Mosely jižně od Metz. Především jižní fort, který je označován jako Sommy je klasickým pancéřovým fortem, který má hlavní dělostřeleckou výzbroj umístěnou přímo na stropnici hlavního kasárenského objektu. Centrální objekt je obehnán pěchotním postavením na vysokém valu, které je doplněno úkrytem pro pěchotu a několika pozorovacími stanovišti. Blízkou obranu centrální budovy zajišťovala řada střílen v týlové stěně a to v několika úrovních nad sebou. Dva vchody do kasárenské budovy byly zajištěny lomenou chodbou provedenou mimo samotný objekt. V případě nebezpečí tak bylo možné výbuchem tyto vchody uzavřít, aniž by došlo k poškození samotné stavby. Celý fort je navíc obehnán hlubokým příkopem, který je chráněn pomocí kaponiér umístěných v kontreskarpě. Tyto bojové objekty disponovaly samostatnými vchody, které byly dodatečně zabetonovány. Nechyběl zde diamantový příkop pod střílnami. Kromě husté sítě protipěchotních překážek se zde nacházely také dvě řady fortové mříže. Pomocí schodiště byl přístupný také prostor před ochranným příkopem, kde se nacházelo další pěchotní postavení kryjící obvodovou překážku. Severněji položený fort již disponoval oddělenými kasárnami od pancéřových baterií a výrazně zde narostl také počet podzemních komunikací. Neobvyklý je také velký počet objektů na ochranu nezvykle tvarovaného příkopu. Jedná se tak o jakýsi mezistupeň mezi pancéřovým fortem a festem.

 

Pancéřové baterie

Především ve velkých pevnostech byly budovány v prostorech mezi forty samostatné pancéřové baterie. Byla to reakce na bouřlivý technologický pokrok na poli dělostřelecké výzbroje. V jeho důsledku bylo nejen v Německu rozhodnuto "odstěhovat" hlavní výzbroj mimo samotné forty, které bylo jednoduché identifikovat v terénu a zaměřit se na ně intenzivní dělostřeleckou palbou.

Baterie Plappeville

Zbraně byly umisťovány do zesílených polních postavení, vhodně umístěných v terénu. Dalším krokem byla výstavba speciálních objektů výhradně pro dělostřeleckou výzbroj a pozorování. V okolí se nacházela silná síť protipěchotních překážek. Blízkou protipěchotní obranu zajišťovaly nedaleko se nacházející starší forty. Tyto baterie byly později také začleňovány do sestavy festů, kde se stávaly jejich pevnou součástí, která byla podzemními komunikacemi spojena s ostatními hlavními objekty.

 

Festy

Za vrchol pevnostní výstavby do roku 1914 lze považovat výstavbu Festů. Jedná se o jakýsi mezistupeň mezi polygonálním opevněním a moderním opevněním budovaným v meziválečném období. Opevnění zde pozvolna opouští uzavřenou formaci, kterou tvoří masivní obvodová překážka jejíž dominantou je hluboký příkop a kde je na poměrně malém prostoru umístěna hlavní výzbroj. Navíc dochází k oddělení různých bojových funkcí pevnosti a jejich umístění do jednotlivých objektů. Pozvolna se oddělují samostatné pěchotní objekty tvořící čelo pevnosti, jejichž hlavním cílem je pomocí bočních paleb chránit přístup do nitra tvrze. Jako jakýsi relikt z minulosti zde stále zůstávají otevřená palebná postavení na valech pro vedení přímé palby z pěchotních zbraní, které v pěchotních postaveních umožňují kruhovou obranu. Vznikají samostatné objekty pro pozorování, odděleny jsou od sebe kasárenské budovy a pancéřové baterie, ve kterých je umístěna hlavní výzbroj festů. Odděleno od sebe je tak také těžké dělostřelectvo a pěchotní výzbroj. V rámci festů, které se rozkládají na ohromné ploše, dosahující až několika stovek hektarů, tak vznikají autonomní pěchotní opěrné body, mnohdy stále chráněné pomocí hlubokých příkopů a silných protipěchotních překážek. Naopak na relativně volných a otevřených prostranstvích jsou umístěny pancéřové dělostřelecké baterie a na výhodných místech samostatné objekty pro dělostřelecké pozorování.

Fest Wagner

Festy lze označit jako jistou "skládačku" ostatních zde popsaných typů pevností do jednoho celku. Starší polygonální pevnosti zbavené hlavní dělostřelecké výzbroje zde vystupují s jistými stavebními úpravami jako pěchotní opěrné body (I-Werky), disponující velkou palebnou silou proti útočící pěchotě. Tyto stavby navíc svojí palbou kryjí i ostatní pevnostní stavby. Lehce v týlu a skryté se zde nacházejí pancéřové baterie s hlavní výzbrojí, případně jsou do sestavy festů začleněny celé pancéřové forty. To celé je doplněno řadou pěchotních postavení, úkrytů a dělostřeleckých pozorovatelen.

K prvnímu bojovému nasazení festů došlo až v roce 1944, kdy na některé z nich útočila americká armáda (Thionville, Metz). I s odstupem mnoha let a bez většiny vybavení ukázaly svojí vysokou bojovou hodnotu.

 

 

 

Pěchotní forty a opěrné body

Vzhledem k extrémní finanční náročnosti festů nebylo jimi možné zajistit veškerou obranu. Na méně důležitých místech, případně pro zesílení obrany mezi jednotlivými festy tak byly budovány běžné forty rozkládající se na relativně malé ploše. Prim hrála pěchotní výzbroj. Pro vedení bočních paleb sloužily kanóny ráže 77 mm umístěné v pancéřových deskách. Ve fortech nejmodernější konstrukce bylo počítáno také s nasazením dvojčat kanónů ráže 100 mm v pancéřových deskách. Dále zde byly osazovány pevnostní světlomety, pozorování zajišťovalo několik pancéřových zvonů. Nechybělo zde pěchotní postavení s betonovými zákopy, úkryty a postaveními pro těžké kulomety a kanóny.

 

 

 

Pěchotní postavení a úkryty

Kromě výstavby mohutných objektů a pancéřových baterií byly budována i řada menších objektů, především úkrytů, které zesilovaly linii opevnění a především uzavíraly proluky mezi většími stavbami. Především po vypuknutí krize dělostřeleckého granátu, kdy bylo dělostřelectvo intenzivně stěhováno mimo starší forty do dělostřeleckých polních postavení, byla v jejich blízkosti vybudována celá řada úkrytů pro dělostřelce a munici.

Případně stavby tvořily jakousi formu zesíleného polního opevnění. Budovány byly především těsně před vypuknutím války, případně v jejím průběhu a to podél dlouhodobě ustálené fronty.

 

 

 

HOME  ]