Italská postavení na Stelviu

 

V prostoru Passo dello Stelvio/Stifserjoch fakticky začínala za 1. světové války fronta mezi Rakousko-Uherskem a Itálií, opírající se o hranice neutrálního Švýcarska. Samotný průsmyk (2.757 m.n.m.) obsadila bez boje rakousko-uherská armáda, italské pozice byly vzdáleny necelé dva kilometry. Přímo v první linii obrany byla v blízkosti Laghetto Alto (2600 m.n.m.) vybudována dělostřelecká tvrz pro šest kanónů. Dva z nich působily svojí palbou bočně do údolí se silnicí na Stelvio a především do průsmyku Umbrail (do Švýcarska). Zbývající 4 kanóny směřovaly přímo proti Passu dello Stelvio. Samotné střílny byly zapuštěny pod úroveň terénu, aby bylo znemožněno jejich přímé ostřelování. Otvory byly opatřeny uzavíratelnými okenicemi, palebné sektory byly v prostoru před střílnou vyrovnány kamennou rovnaninou. K baterii byla vybudována vojenská silnice, začínající u kostela San Rainieri, který se nachází přímo u silnice vedoucí k průsmyku Umbrail. Tato přístupová cesta ústí přímo do hlavní galerie, která spojuje jednotlivé střelecké místnosti. Vyražen byl navíc jeden menší sál, voda je spádována pod jednu ze střílen, kde odtéká otvorem v betonové zdi.

Střílny dělostřelecké baterie jihozápadně od Passo dello Stelvio/Stilfserjoch (cca 2620 m.n.m.)

Celý prostor chrání několik linií polního opevnění, k dispozici byla řada kavernových úkrytů a v palebných stínech bylo vybudováno množství menších kasárenských objektů. Toto opevnění stoupá jižním směrem na Le Rese Di Scorluzzo (2.800 m.n.m). V tomto prostoru nebyly vedeny větší boje, válečná aktivita se omezovala na menší šarvátky a dělostřelecké přepady.

Část tohoto opevnění, stejně jako přístupová cesta a samotná dělostřelecká baterie prošly v nedávné době rekonstrukcí.

 

 

HOME  ]