[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Výzbroj a vybavení

 

V prvotních fázích výstavby pevností systému Séré de Riviéres tvořilo hlavní výzbroj fortů dělostřelectvo umístěné v otevřených postaveních na valech. Blízkou obranu pak zajišťovaly většinou rychlopalné kanóny, přičemž část z nich byla rotačních. Teprve v pozdějších fázích výstavby se začaly do výzbroje dostávat kulomety a speciální zbrojní systémy umístěné v pancéřových kopulích.

 

Těžké kulomety

Na rozdíl od německé konkurence si těžké kulomety našly cestu především do výsuvných otočných věží a později také do pancéřových zvonů (v německém případě k tomuto použití vůbec nedošlo)

 

Dělostřelecká výzbroj

V otevřených postaveních na valech fortů byla umístěna celá řada dělostřelecké techniky. V souvislosti s pozdějším přesunem hlavních zbraní pod ochranu mohutných pancéřových kopulí, případně do speciálních objektů (kasematy de Bourges) došlo také k unifikaci dělostřelecké výzbroje. Prim začaly hrát především rychlopalné kanóny ráže 75 mm, zatímco daleké palby zajišťovaly kanóny ráže 155mm. Obrana samotných obvodových příkopů byla svěřena rychlopalným kanónům, které byly umístěny v kaponiérách, později v kasematách.

Pro zesílení ochrany hlavní výzbroje byly v rané fázi výstavby budovány v objektech nejvyšší důležitosti pancéřové kasematy, které za padací oponkou ukrývaly kanóny ráže 155 mm. Umisťovány byly především do členitého (především horského) terénu, kde hrozilo velké nebezpečí přímého ostřelování nepřátelským dělostřelectvem.

 

Dělostřelecká výzbroj v pancéřových kopulích

Velká pozornost byla postupně věnována umístění hlavní dělostřelecké výzbroje do bezpečných pancéřových prvků. Zatímco prvotní pokusy o pancéřové kopule se takřka shodovaly s německou konkurencí, kdy si byly kopule Mougin a Gruson velice podobné, vydala se později Francie poněkud jiným směrem a zaměřila se na tvorbu výsuvných věží, které disponovaly dvojicí kanónů. V tomto provedení se oproti jednoduchým německým kopulím jednalo především u starších modelů o extrémně finančně i konstrukčně náročné prvky. Teprve ve finální fázi byly navrženy relativně jednoduché a extrémně výkonné výsuvné otočně věže pro kanóny ráže 75 mm. Jejich primárním úkolem však stále byla především blízká obrana pevnostních staveb.

Při hledání modernějšího nástupce kopule Mougin byla vypsána soutěž o dodávky zbrojního vybavení, které se účastnily hlavní zbrojařské společnosti té doby, které již měly zkušenosti s produkcí těchto prvků. Jejich dodávky směřovaly do celé řady zemí, především do Belgie. Soutěže se zúčastnily tři kopule - věž Buissiére, Kopule St. Chamond a Montlucon. Ani jedna z nich však nesplnila očekávání a s další produkce nebyla požadována. Kopule byly po provedených testech repasovány a umístěny do budovaných fortů.

 

Pancéřové prvky pro těžké kulomety

Velice brzy byla rozpoznána síla kulometné výzbroje. Z tohoto důvodu záhy dochází k vývoji poměrně jednoduché výsuvné otočně věže pro těžký kulomet, které jsou osazovány na jednotlivé modernizované pevnosti od roku 1895. Teprve v průběhu 1. světové války jsou v rámci dalších modernizací pevností osazovány první pancéřové zvony pro těžký kulomet, které nesou název Pamart.

 

Pozorování

Problematika bezpečného řízení palby pro dělostřelectvo a pěchotu byla od počátku svěřena pouze dvěma pancéřovým prvkům, které později již neprošly dalšími většími úpravami.

 

Světlomety

Specialitou starších pevností, na kterou u moderních pevnostních staveb již nelze narazit jsou mohutné pancéřové prvky pro světlomety. Nutno však podotknout, že také v případě staveb systému Séré de Riviéres se jednalo spíše o raritní záležitost, která se navíc do současnosti dochovala v jediném exempláři.

 

Vybavení objektů

Uvnitř pevnostních staveb se nacházelo velké množství infrastruktury, a to především pro komfortní ubytování posádek objektů pro případ déle trvajícího obležení. Nutno je však zmínit, že celá řada věcí nebyla zcela dotažena do konce, což mělo v řadě případů v průběhu zuřivých bojů 1. světové války fatální následky pro obránce. Za hlavní nedostatky byly považovány především nedostatečné zásoby vody, případně také absence vodního zdroje a nedořešená problematika sociálního zázemí.

 

Úzkorozchodná železnice

V rámci výstavby mohutných pevnostních prstenců okolo měst jako jsou Verdun, Toul, Epinal, nebo Belfort byly vybudovány stovky kilometrů úzkorozchodných železničních tratí, které spojovaly jednotlivé forty a dělostřelecké baterie se zázemím, kde se nacházely hlavní sklady dělostřeleckého materiálu, úkryty a sklady munice.

 
 

HOME  ]