[  Výstavba  ] [  Výzbroj  ] [  Typologie  ] [  Odkazy  ]
 

Vlaky

 

Síť vojenských polních železnic, jejíž koncept byl vytvořen v průběhu 80. let 19. století, se nazýval systém Pechot, pojmenovaný tak po svém tvůrci. Vybíráno bylo ze dvou možných rozchodů, a sice 60 a 100 centimetrů, přičemž nakonec byla zvolena nižší hodnota.

Centrem výstavby úzkorozchodných železnic se do vypuknutí války stalo město Toul, kde bylo vybudováno okolo 150 kilometrů tratí. Prefabrikované úseky železnice byly dlouhé 5, 2,5 a 1,25 metrů s hmotností 9,5 kg/m. Přepravní kapacita činila 10 tun. V době největšího nasazení dosahovala celková délka tratí úctyhodných 7.500 kilometrů.

Pro potřeby železniční dopravy na vojenských úzkorozchodných tratích byla vyprojektována speciální lokomotiva Péchot-Bourdon, která spíše připomíná dvě k sobě zády svařené parní lokomotivy. Lokomotiva vážila 9,5 tuny, plně naložená pak 12,2 tuny. K dispozici byly zásoby uhlí o váze 1200 kilogramů a 1,5 m3 vody. Nejvyšší rychlost byla 20 kilometrů v hodině. Jednalo se o patent tvůrce celého konceptu vojenských úzkorozchodných železnic Prospera Péchota.Velkou nevýhodou parních lokomotiv byly značné demaskující účinky spalování uhlí, které mohly poutat pozornost nepřátelského dělostřelectva. Do vypuknutí války bylo pro potřeby armády dodáno 62 kusů tohoto stroje, což se pro potřeby války ukázalo jako zcela nedostatečné.

Z tohoto důvodu si Francie objednává u americké společnosti Baldwin Locomotive Works z Philadelphie dalších 280 kusů. Právě z této produkce pocházejí dva zachovalé kusy. Jeden se nachází v Dopravním muzeu v Drážďanech a druhý kus by se měl nacházet v Srbsku. Rozsáhlejší úzkorozchodné železniční tratě jsou udržovány a dále rozšiřovány v rámci muzeí Villey-le-Sec a Uxegney.

 

 Nákladní vagon ve venkovní expozici památníku ve Verdunu

 

 

HOME  ]